Velikonoce nejsou jen tradice

Vydání: 2017/14 V nemocnici má být kaplan, 4.4.2017, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, vigilie a slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Ač to bývá náročné i pro dospělé, o svou přítomnost na obřadech se hlásí vehementně už předškoláci.


Velikonoce jsou velkým tajemstvím pro nás dospělé, tím spíše mohou být lákavé a zajímavé i pro děti. Ilustrační snímek Martina Moštková / Člověk a víra

Děti praktikujících katolíků bývají v kostele jako doma. A pokud navíc už zažily velikonoční liturgii i zvláštní atmosféru těchto slavnostních dnů, nechtějí chybět, ačkoliv jindy se do kostela příliš nehrnou. „Vnoučata k nám přijíždějí na Velikonoce i s maminkami. A mám zkušenost, nejen z naší rodiny, že chtějí triduum v kostele prožít naplno. Zvlášť se těší na vigilii. Je to večer, kdy je tma, zapaluje se oheň a je to docela jiné a tajemné než jindy,“ popisuje katechetka a šestinásobná babička Daniela Feltová z farnosti v Mníšku pod Brdy. Její slova potvrzuje i pedagožka a terapeutka Eva Klabanová, která pracuje na katechetickém centru královéhradeckého biskupství. „Velikonoce jsou velkým tajemstvím pro nás dospělé, tím spíše jsou lákavé a zajímavé i pro děti,“ zdůvodňuje zvýšený dětský zájem.

Velký pátek je navíc už druhým rokem státem uznaný svátek, a tak už od připomínky Poslední večeře na Zelený čtvrtek se rodiče nemusejí moc zabývat případnou únavou a brzkým vstáváním dětí následující den. Slavit tak lze důkladněji a do kostela se nachystat a vypravit včas – většinou už bývá příjemnější jarní počasí, takže je možné vyrazit třeba i pěšky. Už samotná cesta se tak může stát začátkem bohoslužby, třeba i pobožností křížové cesty.

Příběh v centru dění

Slavení se podle Evy Klabanové nesmí postavit jen na lidových tradicích, přítomnosti v kostele nebo kráse liturgie, které navíc bez pomoci dospělých a příběhu v pozadí nebudou zvláště menší děti příliš rozumět. Na rozdíl od barvení vajíček a dalších jarních tradic, probíhajících pouze o Velikonocích, má křesťanské velikonoční poselství celoroční přesah.

Velikonoce jsou největším křesťanským svátkem, větším než Vánoce. „Jenže tam je Ježíšek v jesličkách a celé je to příjemné a milé. Naproti tomu o Velikonocích si připomínáme kromě radosti z nového života také události drsné a smutné. Děti si často neuvědomí, že jde o stejného člověka! Proto doporučuji příběh zasadit do kontextu Vánoc. Tehdy se narodil náš hlavní hrdina, rostl, vyučil se řemeslníkem, a pak začal dělat a říkat výjimečné věci. A na vrcholu jeho života bylo ukřižování a zmrtvýchvstání. Takovému kontextu děti lépe porozumí,“ zdůrazňuje Eva Klabanová a dodává: „Děti musejí vědět, že v těchto dnech si připomínáme a oživujeme skutečný příběh smrti a zmrtvýchvstání Krista, který se stal v určité době na konkrétním místě. A ten příběh má svého hlavního hrdinu, který se zpřítomňuje v liturgii sváteční i každé další.“

Podobný názor zastává i katechetka Daniela Feltová. „S dětmi si biblické události Velikonoc opakujme. I když je třeba už znají, je dobré každý den tridua v paměti oživit – třeba si znovu přečíst o Poslední večeři na Zelený čtvrtek, o ukřižování a smrti na Velký pátek. Povědět si, proč je na Bílou sobotu v kostele jenom ticho,“ míní Daniela Feltová. Dospělí a zejména děti podle ní potřebují tyto příběhy prožívat – a to nejen při liturgii.

„U nás bývá na Bílou sobotu přes den otevřený Boží hrob. Bydlíme dva kilometry od kostela, takže je to kus cesty, a tak si můžeme znovu povídat o všem, co se o Velikonocích odehrálo. Děti natrhají cestou kytičku a dají ji k Božímu hrobu. Vidí tu sochu, na které má Pán Ježíš proražené ruce, nohy a bok – ten příběh o ukřižování je najednou oslovuje, je jim bližší,“ vysvětluje Feltová a velmi doporučuje vzít si k rozhovorům s dětmi i pomůcky, jako je velikonoční misálek, kde jsou události tridua popsané i namalované. „Můžeme s nimi obrázky vybarvovat a znovu si říct, co se v kostele bude odehrávat,“ nabízí další ze způsobů přípravy katechetka. Na oslavu Vzkříšení v kostele by pak podle ní měla navázat i slavnost v kruhu rodiny nebo farnosti.

Utrpení, ale i naděje

Zvláště Velký pátek znamená vedle ticha a smutku také násilí, krev, utrpení, ponížení a smrt. „Malé děti si to ani moc neuvědomují, nepřijde jim to tolik morbidní. Znají i jiné příběhy, ve kterých se odehrávají dost příšerné věci,“ podotýká Daniela Feltová.

Její slova potvrzuje dětská terapeutka a pedagožka Eva Klabanová. Podle ní není třeba se tohoto tématu obávat a zamlčovat jej. Děti jsou přiměřeně svému věku přirozeně vybavené si míru utrpení připouštět a vyrovnávat se s ní. Není však rozhodně na místě násilí spáchané na Kristu příliš zdůrazňovat. „Stejně jako není vhodné nechat děti napospas televiznímu násilí, nebudeme je v útlém věku vystavovat líčení detailů Ježíšova utrpení. Pán Ježíš byl ukřižovaný, zemřel, prožil spoustu trápení, ale celé to dobře dopadlo,“ pokračuje. Důležité je podle ní například cestou z velkopátečních obřadů zdůraznit, že Velký pátek má pokračování. „Děti fenoménu smrti a její definitivnosti rozumějí až od určitého věku. Měly by vědět, že bude následovat zmrtvýchvstání, Boží záměr,“ upřesňuje Klabanová, na co je třeba hlavně malé děti upozornit. Ale i ty školou povinné by měly chápat, z čeho pramení naše naděje, že nakonec vše dobře dopadne. „I nám se přece v životě často zdají naše situace marné a beznadějné. Ale to je jen zdání, Kristus nám ukázal naději,“ říká terapeutka.

U dětí na prahu dospívání lze pak v plné míře poukázat na pro člověka těžko představitelné Kristovo utrpení: tíhu všech našich hříchů, za které Kristus přinesl svou oběť. U těchto starších dětí, které už jsou schopné pobírat i složitější a širší souvislosti, je pak podle dětské terapeutky dobré se zaměřit i na těžší témata, která pašije ukazují: odpuštění, křivda, nespravedlnost, role společenské atmosféry, předsudky, strach. A zamýšlet se nad nimi v kontextu jednání a slov Ježíše Krista.

JIŘÍ MACHÁNĚ
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay