Sport a duchovní život

Vydání: 2017/44 Žehnání nové redakce KT, 31.10.2017

Příloha: Perspektivy 44

Pohyb je podstatou všeho života. Izrael putuje do země zaslíbené. Ježíš chodí křížem krážem Palestinou. Apoštolové se rozcházejí do všech světových stran. Misie, umění, věda a sport. Ani jedno se bez pohybu neobejde.


I sportem lze oslavovat Boha. Snímek ČTK

I ve věcech zdánlivě bez života, jako například v kameni, probíhají procesy neustálého zrání a změn. Nic není úplně statické. Vším pulzuje život. Nesejde na tom, jedná-li se o pohyb fyzický, nebo duchovní. Oba mají tentýž zdroj – Boha, který dal všemu život a vše uvedl do pohybu.

Příležitost k duchovnímu růstu

Apoštol národů svatý Pavel, jenž prokázal ve své misijní práci i na dnešní dobu úctyhodný ultramaratonský výkon, věděl, že Boha má člověk vždycky s sebou, v sobě a před sebou. Nemůže se ho zbavit, když se mu zrovna k něčemu nehodí. Nemůže mu říct: Bože, nebuď anebo se chvíli nedívej. Jemu patří slova: „Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme“ (Sk 17,28). Člověk zůstává ve víře s Bohem ve všech situacích svého života – od běžných až po ty nejintimnější chvíle.

Sport není výjimkou. Také tam, kde podle švýcarského lékaře a spisovatele Maxe Picarda člověk před Bohem utíká, i tam běží Bůh vedle něho. Nerad by, aby se mu ztratil kdokoli z nás. Jít do celého světa hlásat evangelium a křtít lze jen tehdy, když se vůbec odhodláme na start. I když nás cestou, která nikdy nebude přímá, překvapí spousta věcí, a i když se budeme spoléhat na Pána a jeho milosrdenství, přesto se vyplatí být duchovně a fyzicky připraveni. Poutníci jdoucí do Jeruzaléma či Compostely mi dají za pravdu, že je tato pouť proměnila. Pohyb se jim nestal cílem ani bohem, nýbrž příležitostí k duchovnímu růstu.

Zakořeněná radost

Obrazy a metafory sportovního klání, zvláště běhu a zápasu, o nichž sv. Pavel občas hovoří, musely být tehdejšímu člověku srozumitelné. Pavel neříká (1 Tim 4,8), že fyzické cvičení, jaké vídal na tehdejších cvičištích, je špatné. Říká, že prioritou je cvičení ducha, neboť duch by měl vládnout nad tělem. Sport, který můžeme chápat jako sofistikovaně promyšlený pohyb, je součástí hry – a hra, jak čteme u nizozemského historika Johana Huizingy, je základem kultury. Hra skutečně stojí u pilířů lidského i Hospodinova tvoření.

Naše nejranější dětské vzpomínky jsou spojeny s hrou, pohybem a sportem v tisíci podobách. Snad nic lépe necharakterizuje náš vývoj jako to, kdy jsme se prvně postavili na vlastní nohy, udělali pár kroků, udrželi rovnováhu na kole, uběhli první kilometr, vyšlapali na kopec za domem či poprvé stáli na stupních vítězů. Nesejde na tom, o jakou sportovní disciplínu šlo. Tahle radost proměnila nás i naše blízké. Je v nás zakořeněná jako něco velkého.

Harmonie ducha, duše a těla

Sport je někdy chápán jako činnost zbytečná, jíž se věnujeme tehdy, když už není nic jiného na práci. Pokud se člověk může honit za míčem, pukem, jezdit na kole nebo plavat, dává tím najevo, že má spoustu volného času a energie. Existují společenství, kde je tato „zbytečná“ síla využita tím, že se člověku přidá práce. Řada řeholních komunit a křesťansky zaměřených škol však naštěstí chápe benefity pohybu, který je víc než jen rozpouštěčem nahromaděného stresu a únavy a který pomáhá uhladit ostré hrany mezilidských vztahů a sporů.

Modlitba ve spojení s tělesným cvičením je odedávna součástí církevního života a pedagogického rozměru misií a práce s mládeží. Potkat dnes katolického kněze, řeholníka nebo řeholnici na hřišti není neobvyklé. Křísí se tradice Sokola, Orla, Skautu a řadu sportovně-pastoračních projektů nabízejí po celém světě salesiáni nebo YMCA, a nejen ti. Jednou z ikonických postav křesťansky orientovaného sportu je americká řeholnice sestra Madonna Buderová (nar. 1930), jež absolvovala víc než 340 triatlonů a sport se stal jedním z klíčových prvků jejího křesťanského svědectví. Motivací pro tuto podobu služby jí byla slova jezuitského kněze Johna Topela, který jí při jedné duchovní obnově poukázal na benefity běhání. Sestra Madonna však nechtěla běhat jen tak, bezcílně, pro běhání samotné. Otec Topel ji však přesvědčil, že běh „harmonizuje ducha, tělo a duši“. Poslechla ho. A tehdy, v roce 1978, začala nová etapa jejího života, kdy se sport stal jeho podstatnou součástí.

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.


Zdeněk A. Eminger. Autor je teolog a publicista. Vedle toho je milovníkem silniční cyklistiky a běhu na dlouhé tratě.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay