12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Selhání, za které platíme dodnes

24. 4. 2018

|
Tisk
|

Kdysi filipo-jakubská noc, nedávno Vatra míru, dnes „pálení čarodějnic“. Poslední označení v sobě skrývá historii, na niž bychom neměli zapomenout a na kterou se blíže ptáme historika a teologa TOMÁŠE PETRÁČKA.

Vydání: 2018/17 Kardinál Josef Beran už je doma, 24.4.2018, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma


S pronásledováním čarodějnictví tyto slavnosti nesouvisí, navazují na magické rituály filipojakubské noci. Smyslem pálení ohňů na návrších byla rituální očista vzduchu po zimě, snaha zahnat zlé duchy. Ono „pálení čarodějnic“ přišlo později, podobně jako snaha komunistů přeznačit starobylý lidový zvyk tím, že se označí za „vatry míru“. Pro lidi to byla příležitost se v konečně teplém a energií nabitém jarním počasí sejít, slavit, sdílet a radovat se ze života – dneska navíc s vidinou volného dne na 1. května.
Představa o možnosti lidí manipulovat nadpřirozenými sílami je antropologicky univerzální, stejně jako snaha postihovat ty, kteří se tím snaží poškodit jiné. Ještě v 70. a 80. letech minulého století nechala marxistická vláda v Tanzanii popravit několik tisíc lidí obviněných z čarodějnictví. Každý den někde ve světě (Indie, Pákistán, subsaharská Afrika) zabije dav někoho kvůli podezření z čarodějnictví.
Rovněž všechny evropské národy – románské, keltské, germánské či slovanské – sdílely čarodějnictví jako fenomén a postihovaly jeho zneužití. Upalování zaživa za čarodějnictví prosazoval už římský císař Dioklecián, mimochodem proslulý pronásledováním křesťanů.
Čarodějnictví a procesy s tím spojené jsou až pozdně středověký a hlavně novověký fenomén, prakticky všechny západní čarodějnické procesy proběhly v období 1430–1750, s absolutním vrcholem v letech 1580–1630. Objevení procesů souvisí s otřesem společnosti způsobeným morovou epidemií, která snížila míru christianizace, neúčinnost lékařství vedla zase k magickým praktikám a frustrace u lidí vyvolala potřebu kanalizovat hněv.
Vrchol pak souvisel s rozkolísáním náboženské situace v konfesně rozdělené Evropě po roce 1530. Není proto náhoda, že nejvíce procesů i obětí bylo v zemích rozdělených konfesním konfliktem: ve Švýcarsku, německých zemích, Francii, Anglii. Jen málo se vyskytly v zemích tím nedotčených: v Itálii, Španělsku, Portugalsku, Irsku.
Ano, od 16. století to byly výlučně světské soudy, které čarodějníky postihovaly. Vina církve nespočívá v tom, že by Evropanům implantovala myšlenku čarodějnictví, ale že ji nedokázala účinně potlačit a odmítnout. Přitom křesťanství dlouho pokládalo čarodějnické rejdy za iluze, podvody. Nebezpečné a reálné mohly být jenom tehdy, když se čarodějníci spojili s ďáblem. Ale na pokřtěné ani takto nemohli, pokud se lidé ďáblu nějak neotevřeli.
Lze litovat, že si tuto skepsi vůči moci čarodějnictví křesťané neudrželi, ale právě v pozdním středověku a raném novověku se naopak rozšířily zvěsti o příchodu Antikrista a apokalyptická očekávání. Satan se tehdy dostal do pozice skoro rovnocenného protivníka Boha, doba jím byla hodně posedlá, proto spojení některých jedinců s temnými silami budilo hrůzu, paralyzovalo myšlení a kritickou distanci.
Nešlo jen o ženy. Nacisté tyto procesy prezentovali jako útok církve na germánské ženy. Představa, že sexističtí muži „šli“ po emancipovaných, nezávislých ženách, je romantický feministický a pokrokářský konstrukt. Lidé se opravdu báli smrtelného ohrožení ze strany čarodějníků a muži tvoří jednu čtvrtinu obětí.
Díky nacistickým a komunistickým pokusům o vědecké zneužití procesů proti křesťanství víme, že počet obětí rozhodně nebyl v řádu milionů (až 13 000 000), spíše se historici dnes pohybují v odhadech okolo 35 000, maximálně do 100 000 obětí za celé období. Do toho ovšem patří i kriminální případy travičství, příprava jedu se totiž také považovala za čarodějnictví.
Poslední oběť v Evropě byla popravena v protestantském kantonu Glarus roku 1782.
Především, že církev musí být velmi opatrná při posuzování různých fenoménů. Známý spis Heinricha Institorise „Kladivo na čarodějnice“ z roku 1486 byl původně soukromý, ale osudovou chybou bylo napsání buly (na vyžádání autora spisu), kterou papež Inocenc VIII. dal spisu úchvalu a později byla tištěna jako jeho předmluva, takže dílu dodala oficiální charakter. Papež ale bulou čarodějnictví ani nevymyslel, ani nezavedl, ani nevyprovokoval vlnu procesů, ale přikryl tuto praxi svojí autoritou.
Ještě po staletí byly skvělé a vzdělané mozky přesvědčeny o nebezpečnosti čarodějnických rejdů – jmenujme například vynikajícího humanistu, jakým byl Jean Bodin (†1596). Byly součástí státního trestního práva (Tereziánský zákoník ještě 1768) a dokonce speciálních zákoníků (Anglie 1563, Sasko 1572, Bavorsko 1611). Byli to pak jiní křesťané, kteří fenomén čarodějnictví a nutnost ho potlačovat od počátku zpochybňovali, třeba Erasmus Rotterdamský (†1535) a hlavně jezuita Friedrich von Spee (†1635), jehož spis a smrtelně rizikové angažmá v třicátých letech 17. století nabouralo čarodějnický koncept a vedlo k zastavení těchto procesů vůbec.
Podobně jako u kacířství či antijudaismu anebo honu na „modernisty“ se musíme varovat pokušení dehumanizovat a démonizovat druhé lidské bytosti. Nemusíme vždy souhlasit s názory a jednáním druhých, ale nikdy bychom se jako křesťané neměli nechat strhnout k nenávisti a nerespektování jejich lidství. Upalovat lidské bytosti ve jménu víry v Krista, který se z lásky vydává, je rouhání samotné víře. Cenu za tato selhání platíme jako církev dodnes.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou