Prázdniny u babičky na sídlišti?

Vydání: 2018/28 Velehradská pouť i se sv. Ludmilou, 10.7.2018, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Bez ohledu na to, jestli bydlí dědeček a babička přes ulici či na druhém konci republiky, prarodiče a prázdniny k sobě patří. Bývá to nejintenzivnější čas v roce, který s nimi děti mohou strávit. Už dávno však neplatí, že se za babičkou jezdí na venkov nebo že je v důchodu a nepracuje.


Tábor si mohou užít i babičky a dědečkové. U těch křesťanských mohou lépe prožít duchovní atmosféru. Snímek Markéta Matlochová

Jak podotýká psycholožka a devatenáctinásobná babička Ivana Bernardová, je to čas, kdy se nemusíme učit do školy a nemáme úkoly. Je to čas svobodný, který si můžeme užívat, jak se nám chce – což o víkendech během roku moc dobře nejde. „Přitom tenhle čas je hodně důležitý pro to, aby nás vnoučata dobře poznala a abychom my dobře znali je,“ říká psycholožka, která s vnoučaty tráví opravdu hodně času.

Kromě toho – jak uvádí poradkyně pro rodičovství a vztahy Eva Labusová – ukazují dědečkové a babičky vnoučatům věci, které už rodiče nedělají, respektive nepoužívají. „Zatímco v minulých dobách byla vnoučata zvyklá zachovávat od prarodičů, jako od starších a vážených osob, odstup, dnes se senioři nebojí dovádět s vnoučaty na zahradě, ale i na veřejnosti,“ podotýká Eva Labusová na svém webu. Jako by s vnoučaty omládli.

Děti tak mohou s babičkou a dědečkem zažít to, co z domova neznají: bělit prádlo, jít do lesa na maliny a udělat z nich šťávu, nasbírat borůvky a uvařit z nich knedlíky nebo třeba sušit bylinky. Některá vnoučata u babičky poprvé v životě drží v ruce utěrku na nádobí nebo smeták. A baví je to, protože pracují společně – a je na to čas!

Babičko, vezmi si dovolenou

„S vnoučaty jsme rádi na chalupě. Je to bezpečné prostředí, kde máme zázemí, můžeme dělat výlety do lesa, na kola, na různé hrady,“ vysvětluje Ivana Bernardová, která jinak žije v Praze. Prázdniny s vnoučaty na sídlišti by ale asi nebyly úplně ideální. „Když jsme na chalupě, vnoučata milují, když jim dědeček udělá mlýnek na vodu, vyřeže z kůry lodičky a pak je pouštíme na potoce. To jsou chvíle, které mají opravdu rády. No a pak je to i vhodná doba k tomu, aby babička vařila různé pochoutky, které během roku nevaří – třeba vdolky,“ usmívá se paní Ivana.

Skvělé je i to, že u prarodičů se potkávají i bratranci a sestřenice. A pokud za Bernardovými přijíždějí mimopražská vnoučata do Prahy, pořádají s nimi zase „pražské výlety“. Pro děti je to zajímavé: podívají se na Pražský hrad, na Vyšehrad, na orloj. „Teď jsme s kluky navštívili království železnic. Oblíbené místo, kam chodíme na oběd, je restaurace, kde vám pití přivezou vláčky,“ uvádí Ivana Bernardová.

Tak jako celá řada babiček, i ona ještě chodí do práce. Aby se mohla starat o vnoučata, musí si tedy vzít dovolenou. „Já se na ten společný čas těším, jenže abych si ho mohla užít, je potřeba plánovat dlouho dopředu,“ vysvětluje. A prozrazuje ještě jednu specialitu: „Jednou za rok se vždy snažím se dvěma vnoučaty letět na týden k moři. Zpravidla jsou to bratranci a sestřenice a jezdí s námi ještě moje sestra. Není to zvládnutelné pro každého, a taky to při mých devatenácti vnoučatech nelze dělat častěji,“ směje se Bernardová. A dodává, že musí počítat i s tím, že prázdniny s vnoučaty nejsou laciná záležitost.

A co třeba tábor?

Každoročně je možné zaznamenávat komerční nabídky cestovních kanceláří, které lákají seniory a jejich vnoučata na různé akce a zájezdy. Ovšem existují také aktivity, které pořádají pro nejstarší a nejmladší generace centra pro rodiny v jednotlivých diecézích. Velmi aktivní je například olomoucké Centrum pro rodinný život, které vedle týdenních táborů pro prarodiče a vnoučata nabízí také víkendy či příměstské tábory. Vše podle možností, sil i věku zúčastněných. Pochopitelně zde nechybí ani duchovní program.

„Vnoučata v létě často přijíždějí k babičce, která má doma své povinnosti, zaběhnutý režim a vedle toho se má ještě několik týdnů starat o vnoučata,“ říká Markéta Matlochová z Centra pro rodinný život, která tábory pro prarodiče s vnoučaty připravuje. Výhoda těchto akcí podle ní je, že babičky jedou tak trochu na dovolenou. Nemusejí se starat o nakupování, vaření a provoz.

Některé programy prožívají prarodiče s dětmi, kdy se rozvíjejí a upevňují mezigenerační vztahy, a část dne prožívají odděleně – dospělí i děti mají svůj program. „Babička s dědou si někdy potřebují odpočinout, sednout si u kávy, popovídat s ostatními prarodiči, mohou jít na přednášku nebo duchovní program, na modlitbu růžence a podobně. Děti zase chtějí běhat, skotačit, měnit činnosti,“ vysvětluje Matlochová. Na tábory přijíždějí také mladí dobrovolníci, kteří dětem nabídnou vybití energie při hrách i sportu a zároveň jsou pro ně dobrými vzory a velkými kamarády.

Mluvit o rodinné historii

Paní Ludmila se svými vnoučaty jezdí na tyto tábory už od jejich počátku, tedy od roku 2011. Vloni se jí moc líbilo, když s vnoučaty sestavovali rodokmen, vyprávěli si o tom, jak prožívali dětství, čím byli a odkud pocházeli jejich rodiče, jak se jim žilo. „Je důležité s vnoučaty mluvit o minulosti a rodinném soužití,“ zdůrazňuje babička Ludmila. Líbil se jí i dobročinný aspekt tábora, kdy spolu s dalšími pletli z vlny čtverce, z nichž se následně dělají deky pro misie.

Markéta Matlochová upozorňuje, že velmi často mají babičky a dědové více vnoučat a střídají se. Někteří prarodiče si berou jedno či dvě děti, ale jsou tu i takové babičky, které jich mají s sebou šest. Čas tu běžně tráví bratranci a sestřenice pospolu. Zatímco na týdenním pobytu byly nejmladší účastnici tři roky (ale měla tam sourozence a bratrance), ta nejstarší byla už prababičkou.

V poměru je jasná převaha dětí, a tak i modlitby nebo třeba mše svatá jsou uzpůsobené jim. Markéta Matlochová vysvětluje, že řada dětí, které na tábory či víkendy jezdí, nejsou vychovávané ve víře. Ale i ty, které se nikdy nemodlily nebo mají zkušenost jen s naučenou modlitbou, zde dokážou ve večerní modlitbě Bohu vlastními slovy děkovat za to, co zažily a co se podařilo. „Prarodiče už moudře vědí, že víra je důležitá, a mají touhu předávat ji vnoučatům. To u nás oceňují,“ říká Markéta Matlochová. Dodává, že velmi oblíbená pro prarodiče a vnoučata jsou právě poutní místa a jejich atmosféra: „Hodně mají rádi Svatý Hostýn. Je to promodlené místo, jsou tam poutní domy, takže se tam dá i přenocovat, což mnozí nevědí.“

Proměna v Boží blízkosti

„Prožili jsme krásné křesťanské společenství. Vzájemná modlitba a účast na mši svaté, povídání si o těžkostech, kterými jednotlivé rodiny procházejí, a týden prožitý mezi křesťany ve vzájemné ohleduplnosti se nám vtiskne do paměti. Děti byly celý týden moc hodné, jakoby proměněné blízkostí Boha a krásně vedené svými prarodiči,“ hodnotí duchovní rozměr jedna z účastnic loňského tábora.

Pro velký zájem, ale i z důvodu snazší finanční dostupnosti Centrum pro rodinný život rozšiřuje nabídku víkendových pobytů pro prarodiče a děti. Letos přibyly hned dva víkendy: v červnu to byl program „Připravujme cestu Páně“ a v září se chystá „Skrze Marii k Ježíši“. Ovšem podobné akce pořádají i v dalších diecézích – například v královéhradecké organizuje tábory Diecézní centrum pro seniory. Stačí se poohlédnout ve svém okolí.

KATEŘINA ŠŤASTNÁ


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 29 17. – 23. července 2018

Rekordní charismatická konference v Brně

Rekordních 7 830 lidí všech generací, z toho 1 416 dětí, hledalo po čtyři dny „svou sílu u Pána, v jeho veliké moci“, jak znělo motto letošní Katolické charismatické…

celý článek


Zkratkou přes františkánské ticho

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

celý článek


Spiritualita ve filmu

Kde se bere v člověku zlo a kde člověk naopak nachází sílu zvládat obtížné životní situace? Tyto a mnohé další ožehavé otázky se objevily v řadě filmů na letošním…

celý článek


Svět, ve kterém můžete vidět „srdcem“

Vyhledávají staré lidi, kterým hrozí samota. Vracejí radost tam, kde hrozí stereotyp a kde dny začínají splývat. Chodí jim dělat společnost, zpívají si s nimi, povídají,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay