12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

16. 1. 2018

|
Tisk
|

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News se právě pochlubily čtyřmi miliony uživatelů, význam rozhlasového vysílání v malých jazycích klesá. S historičkou STANISLAVOU VODIČKOVOU se proto ohlížíme za prvními roky jeho existence, kdy hrálo nezastupitelnou úlohu. Tu badatelka přiblížila v obsáhlém sborníku nazvaném prostě Vatikánský rozhlas.

Vydání: 2018/3 Břevnov má nového opata, 16.1.2018

Příloha: Perspektivy 3


Chtěla jsem připomenout úlohu Vatikánského rozhlasu v době komunismu. Vybrala jsem z relací ty, které reagovaly na perzekuci církve v Československu. Původně jsem nepředpokládala vícedílnou edici, ale události 50. let byly tak převratné a bylo jich tolik, že jsem musela svůj záměr přehodnotit. Plánuji ještě druhý díl, ale čeká mě projít šedesát tisíc stran, tak těžko odhadnout, jak to nakonec dopadne.
V roce 2003 jsem shromažďovala podklady ke knize o kardinálu Josefu Beranovi. Čekala jsem, že v době svého nuceného exilu určitě promlouval ke katolíkům ve vlasti prostřednictvím Vatikánského rozhlasu. Požádala jsem proto šéfredaktora Milana Glasera SJ, jestli si můžu v jejich archivu projít roky 1965–1969. Ani ve snu by mě nenapadlo, že tam najdu nesmírně bohatou sbírku, která mapuje celý katolický svět v letech 1950–1992.
Bylo mi jasné, že tento archiv má velký potenciál nejen pro historiky. Abychom ho nemuseli jezdit studovat do Říma, podařilo se domluvit spolupráci mezi Vatikánským rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR), který celý český a poté i slovenský archiv vysílání digitalizoval a volně zpřístupnil na webu ÚSTR (www.ustrcr.cz/uvod/archiv-vysilani-ceske-redakce-radia-vatikan/).
Papež Pius XI. poprvé promluvil na vlnách Vatikánského rozhlasu v únoru 1931. Jeho nástupce Pius XII. pak čelil v době svého pontifikátu hned dvěma totalitním režimům. Přes trvalý nátlak všech bojujících stran odmítl dát rozhlas do služeb propagandy. Během války toto rádio sehrálo nezastupitelnou úlohu: dopis polské ženy, jež neměla od napadení Polska zprávy o svém manželovi, dal v roce 1939 podnět ke vzniku služby „Ufficio Informazione del Vaticano“ (Vatikánská informační kancelář). Ta pomáhala příbuzným s vyhledáváním pohřešovaných vojáků a vězňů. Z papežova příkazu byla této službě věnována většina vysílacího času.
Československá redakce začala pravidelně vysílat už v roce 1947, ale přepisy relací se dochovaly až od roku 1950, kdy už východoevropské státy zcela ovládl komunismus. Papež vyslal jasný signál, že bude chránit církev před lavírováním a povrchními kompromisy s tímto systémem. Jednoznačný postoj odmítající „ředit Boží zákon“ znamenal pro církev za železnou oponou přijmout úděl Kristova kříže. Vysílání rádia se pak takřka v každé relaci zaměřovalo na situaci umlčené církve v některé z těchto zemí, referovalo o statečném vzdoru duchovních i laiků a o obětech komunismu, kritizovalo tzv. mírové kongresy a odhalovalo triky komunistické propagandy.
V únoru 1947 přijel na svou první oficiální návštěvu Říma arcibiskup Beran a při audienci u Pia XII. požádal o rozšíření vysílání o relace v českém a slovenském jazyce. Už totiž visela ve vzduchu předtucha pronásledování církve. Papež mu vyhověl a už 22. dubna 1947 proběhlo zkušební vysílání. Pravidelně se začalo vysílat na Štědrý den téhož roku. Prvními stálými redaktory se stali jezuité Čech Václav Feřt a Slovák Pavol Bajan. Neměli hlasovou průpravu ani nebyli proškoleni, veškeré vysílání probíhalo naživo. Redaktorům vypomáhali bohoslovci a kněží v exilu, například kardinál Tomáš Špidlík SJ, biskup Jaroslav Škarvada, Karel Vrána, Jaroslav Polc nebo Karel Skalický.
Zpočátku redakci zásoboval zprávami provinciál jezuitů Josef Šilhan SJ. Tento kanál byl přerušen po jeho zatčení v březnu 1950. Zprávy také proudily přes litoměřického biskupa Štěpána Trochtu, který zůstal z biskupů nejdéle na svobodě. Redakci mj. radil, na co se má zaměřit, aby odpovídala na potřeby církve ve vlasti. Dalším zdrojem byli političtí uprchlíci z ČSR a agenturní zprávy.
Nejoblíbenějším pramenem se však stala oficiální československá média. S jejich zprávami a publicistikou redaktoři polemizovali a odhalovali záměrně zkreslené informace, vykonstruovaná sdělení a lži. Náležitě vždy rozebrali a okomentovali všechny veřejné monstrprocesy, texty propagandistických proticírkevních brožur i projevy „pokrokových kněží“, například Josefa Plojhara.
Komunisté vnímali Vatikánský rozhlas jako „štvavou vysílačku“ a rušili jeho signál, připravovali různá protiopatření, snažili se do rádia a mezi kněžský exil infiltrovat, stěžovali si na jeho vměšování do vnitřních záležitostí státu v OSN a později při každém jednání státních orgánů s vyslanci Svatého stolce. Z toho lze usuzovat, jak velký význam českému vysílání sami komunisté přičítali. A měli pravdu, neboť Vatikánský rozhlas v těžkých časech svedl skutečný boj o duši národa.


Stanislava Vodičková (ed.): Vatikánský rozhlas 1. Ohlasy perzekuce katolické církve v Československu 1950–1958 (ÚSTR)

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou