O co bychom přišli, nebýt Dušiček

Vydání: 2019/43 Církev se modlila za misie, 22.10.2019

Příloha: Doma 43

Podle lidového názvu je to svátek málem pohádkový a zároveň v křesťanské tradici i v životě člověka nezastupitelný. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé. Vezměte při ní za ruku své děti.

 
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé přispívá mimo jiné k tomu, abychom žili v pokoji a světlo věčné svítilo i nám. Ilustrační snímek Aleš Masner

O co bychom bez tohoto svátku prvních listopadových dnů přišli? Třeba děti o prsty obalené a spálené voskem, o ponurou, a přitom fascinující atmosféru světýlek, vůní a hřbitovního šustění listí. Díky tomuto svátku se ale můžeme naučit mnohé o sobě i o Bohu.

Co se jednou narodí, jednou zemře

V sounáležitosti s děním v přírodě můžeme promýšlet jednoduchý a na podzim všudypřítomný fakt: všechno živé má svůj začátek i konec. Konečnost života prožívají děti jinak než dospělí a nemají s tím až takový problém. Mít každý rok příležitost položit si otázky spojené se smrtí v relativně chráněném a v tradicí určeném čase je pro osobnostní růst a zrání každého z nás prospěšné. Děti mají možnost zeptat se na spoustu věcí. Odpověďmi si obvykle nebýváme jistí. Nebojme se to přiznat. A my dospělí dostáváme prostor popřemýšlet si nad vlastním hrobem.

Ať odpočívají v pokoji

Ve dnech okolo svátku Vzpomínky na všechny věrné zemřelé se stává zřetelnějším, že žít můžeme také díky tomu, že nás předešli naši předkové. Jsme součástí rodiny, která má svou minulost a své kořeny.

Máme příležitost připomenout si konkrétní jména, navštívit rodinné hroby, zavzpomínat a třeba předat další generaci informace, které už víme jen my. Děti se mohou dovědět veselé i zvláštní příběhy z rodinné historie, která se díky návštěvě hřbitova probouzí. A když si k tomu prohlédneme pár fotek, budou mít tyto chvíle obrovskou hodnotu.

A světlo věčné ať jim svítí

Náš život ani životy našich předků po smrti nekončí. V textech bohoslužeb těchto dnů a v modlitbách za zemřelé máme mnohokrát možnost opakovat a navzájem se ujišťovat, že se stali těmi, kteří nás předešli do nebeského království a přebývají před Boží tváří. Náš vztah k nim může pokračovat proměněný ve vzájemnou podporu – jak věříme a církev garantuje – našim zemřelým přejeme a vyprošujeme věčný život a oni nás mohou podporovat přímluvou a ochranou. Tato vzájemná výměna dobrého je velkým pokladem naší víry. Má podobu hořících svící, květin, písní, modliteb a obřadů, které pomáhají zviditelnit, co je pozemským očím neviditelné. Totiž že společenství církve zahrnuje i zástupy nebešťanů.

Hřbitov – projev kultury

Každá civilizace pohřbívá své zemřelé podle toho, jakou k nim má úctu a z čeho ta úcta vychází. Z historie známe lid popelnicových polí i honosné hrobky faraonů. My jako křesťané máme v tomto svátku možnost vyjádřit úctu ke svým mrtvým – a tím i k sobě samým a k životu. Historie totiž ukazuje, že civilizacím, které úctu k mrtvým přestaly považovat za důležitou, to přineslo spíše úpadek a zánik.

Jednoduše řečeno: Vzpomínka na všechny věrné zemřelé přispívá mimo jiné k tomu, abychom žili v pokoji a světlo věčné svítilo i nám.

EVA MUROŇOVÁ, náboženská pedagožka a redaktorka časopisu Duha

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay