Neboj se předávat touhu dál

Vydání: 2018/49 Adventní věnec zve k modlitbě, 4.12.2018, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Ptali jsme se dětí, kdo je to podle nich misionář. Odpovědi byly různé: „Někdo, kdo je hodně daleko?“ „Možná někdo, kdo má přikrytou hlavu?“ „Člověk, který přenáší naše náboženství do jiných zemí?“ „Pomáhá lidem, cestuje do jiných zemí, učí se hodně jazyků…“


Věděli jste, že můžete být misionářem i ve škole a všude tam, kde máte kamarády? Fotografie je ze zahájení lidových misii v Olešnici. Snímek Jan Šašinka / Člověk a Víra


Sedmiletý Cyril řekl, že misionář je člověk, který vyznává Pána Ježíše a chce o něm hlásat i druhým. Pětiletá Editka to vystihla takto: „Misionář je farář. Rozdává Ježíše.“ Tříletý František to okomentoval slovy: „Já chci být taky misionář. Chci být farářem.“ A víme vůbec my dospělí, kdo je to misionář?

V příručce Papežských misijních děl, která vznikla na přání papeže Františka a vyzývá k obnově misijní činnosti každého, se píše: „Jsi pokřtěný? Pak jsi, člověče, Pánem Ježíšem povolán k tomu, abys byl misionářem. Neboj se, nemusíš hned opustit všechno, co máš rád, a odjet kamsi do daleké Afriky. Být misionářem znamená udržovat touhu po Pánu Ježíši a předávat ji dál.“ Papež opakovaně vybízí nejen děti a mládež, aby se zapojily do misijního úsilí církve. „Právě křest z nás činí misionáře. Pokřtěný, který necítí potřebu hlásat evangelium – hlásat Ježíše –, není dobrý křesťan!“ zdůrazňuje. Ale jak může být misionářem každý z nás, v praxi, doma, ve škole, v kroužcích nebo v práci? Není to od Boha příliš velký požadavek, abychom byli misionáři všichni?

„Missio znamená poslání. A posílá sám Bůh. Posílá mě, každého z nás,“ říká P. Petr Němec, který působí už 24 let jako misionář v bulharském Kazanlaku. „A k čemu mě posílá? Přinášet Krista, evangelium, všude tam, kde jsem,“ míní P. Němec a dodává, že to není jen farnost, škola, zaměstnání nebo místo, kde se pohybujeme ve volném čase: „Je tu také domov. Tam je to asi nejtěžší.“ Podle něj nestačí spoléhat se na různé aktivity, akce či setkání. Nejcennější, nejdůležitější a nejvíc oslovující je náš osobní život s Bohem. Aby lidé pochopili, že pro náš život je na prvním místě vztah s Kristem.

„Zvu každého křesťana na jakémkoliv místě a v jakékoliv situaci, aby se hned dnes navrátil k osobnímu setkání s Ježíšem Kristem, nebo alespoň učinil rozhodnutí, že se s ním chce setkat. Nikdo nemá sebemenší důvod si myslet, že se ho toto pozvání netýká,“ apeluje papež František v exhortaci Evangelii gaudium čili Radost z evangelia. Z ní nyní každý týden zveřejňujeme ukázky na straně 15.

KATEŘINA ŠŤASTNÁ
 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay