Vydání: 2017/1 Denně prokazujte dobro, vyzval papež, 3.1.2017, Autor: Milan Tesař

Příloha: Perspektivy 1

Vystudovaný filozof a dlouholetý trombonista a kytarista skupiny Eggnoise nabízí prostřednictvím kolekce písní svůj pohled na problematiku migrace. Neomezuje se na evropský pohled ani na počátek 21. století. Namísto moralizování se snaží hovořit ústy migrantů. V některých písních dokonce doslova.
Písňové texty na albu o (často nedobrovolném) stěhování a přesouvání z místa na místo jsou vysloveny nejčastěji v první nebo druhé osobě. „Vyšli jsme z pokojů, vyrazili směrem k obzoru,“ začíná první píseň a na ni navazuje následující s názvem : „Jdi vstříc místu, kde se potkává strach ze smrti a láska k životu.“ Celé pásmo končí písní : „Stěhujeme se z města do města, ze země do země, z verše do verše. A taková je podoba dnešního světa. Snad se v něm naučíme nějak žít.“
Jazykem alba je angličtina, vzhledem k námětu, ale i k hostům, které si Galuška do jednotlivých skladeb přizval. Jsou mezi nimi v Česku působící angličtí písničkáři Justin Lavash, Alasdair Bouch a James Harries nebo guinejská tanečnice a zpěvačka Bijou Camara: tedy „imigranti“, kteří už léta obohacují českou kulturu.
Migrant Antonín Dvořák
Hudebně se album pohybuje na pomezí rocku a folku s občasnými přesahy k blues. Hned úvodní track připomíná stylem rockovější skladby kanadského písničkáře Neila Younga – jako by tak autor chtěl připomenout, že i hudební styly migrují a dostávají se k nám přes oceán. Ostatně vtipným střípkem do mozaiky písní o migrantech je skladba o Antonínu Dvořákovi, který odplul do Nového světa a vzal s sebou dvě děti, zatímco čtyři nechal doma.
Že hudbu nejen provozuje, ale také o ní přemýšlí, dokázal Ondřej Galuška před půl rokem filozofickou knihou . Svůj velký kulturní rozhled dokazuje i v textech písní alba. Odkazy na Medvídka Pú („V tomhle domě není nic než láska a spižírna je plná sklenic od marmelád“) ani paralela s nemluvňaty v inkubátorech („Tápeme potmě, jako bychom teprve přicházeli na svět“) však nejsou samoúčelné. Autor tím upozorňuje na utrpení druhých, jehož jsme svědky a před kterým utíkáme, místo abychom se mu postavili čelem a pomohli.
jsou albem o tom, že migrace je odpradávna součástí lidského pachtění na této planetě. V závěrečné písni Ondřej Galuška nakonec promlouvá sám za sebe: „Jsem v šoku z reakcí lidí a volání po krvi. Jak všichni jsou zajedno, jak rychle odsuzují. A všechnu sílu mi bere nedostatek snahy o porozumění. Raději se přikloním k těm, kdo mají odvahu nahlas říct: Tohle místo je dost velké, je dost velké pro všechny.“
The Odd Gifts: Migrant Songs (Indies Scope 2016)