Milující otec, ne suverénní vládce

Vydání: 2019/2 Tři králové vyrazili do ulic, 8.1.2019, Autor: Michael Martínek

Příloha: Perspektivy 2

Lukášovo vyprávění o Ježíšově křtu začíná slovy: „Lid byl plný očekávání“ (Lk 3,15). A i když svátkem Křtu Páně, připadajícím na tuto neděli, končí liturgická doba vánoční, jako bychom v nich ještě zaslechli jemnou ozvěnu adventu. Není ale nakonec celý lidský život očekáváním toho jediného Setkání?


Pohled na Ježíšův křest nám přibližuje Boha, který se rozhodl vstoupit s člověkem do láskyplného vztahu. Snímek Pixabay

Když jsem nedávno kráčel s poutní skupinou pěšky do Jeruzaléma, procházeli jsme Wádí Qelt – hluboké údolí mezi Jeruzalémem a Jerichem, kterým jistě i Ježíš a Jan Křtitel mnohokrát putovali. Zastavili jsme se u malebné tůně s několika stromy, postavili se do řady a postupně každý z nás přicházel na kraj potoka a náš duchovní průvodce mu nalil vodu na hlavu jako připomínku jeho křtu. Byl to působivý rituál, i když jsme věděli, že místo, kde byl pravděpodobně Ježíš pokřtěn, je od nás vzdálené několik desítek kilometrů. Podobně je to s každým rituálem: není až tak důležité, kde k němu dochází a jak přesně probíhá; podstatné je, co v nás působí.

Stal se jedním z nás

Ježíš jistě nepotřeboval křest na odpuštění hříchů. Přesto o něj Jana požádal. Možná ho k tomu vedlo vědomí, že to bude příležitost ke zveřejnění jeho mimořádného poslání – jak víme, sestoupil na něj Duch Svatý v podobě holubice a z nebe se ozval hlas... Ale možná že se chtěl Ježíš jen přiblížit hříšníkům, stát se jedním z nich, vyjádřit lítost nad hříchy, přestože se jich sám nedopustil. A nejen vyjádřit lítost, přímo na sebe vzít hříchy všech lidí, jak to o něm dosvědčil Jan: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa“ (Jan 1,29).

Co v nás křesťanech může způsobit připomínka Ježíšova křtu, jsem si uvědomil při diskusi s muslimským imámem. Byl to rozumný a vzdělaný člověk, odmítal násilí a terorismus, měl úctu k lidem s jinými názory a jinou vírou. Pokoušel se nám vysvětlit podstatu islámu: „Bůh je veliký, všemohoucí, nekonečný. Bůh je Pán, vládce, suverén, a my jsme jeho otroky. Bůh by se nikdy nesnížil k tomu, aby sestupoval mezi lidi, jen pomyslet na něco takového by bylo urážkou Boha.“ Namítli jsme mu, že Bible nám říká něco jiného: ten Bůh, který skutečně je všemohoucím a nekonečným suverénem, se rozhodl, že bude s lidmi solidární. Proto se sám stal člověkem, postavil se do jedné řady s hříšníky a nechal se od Jana pokřtít. Proto lidem představoval Boha ne jako suverénního vládce, ale jako milujícího otce.

Křest smývá všechny hříchy

Pohled na Ježíšův křest mi tedy přibližuje Boha, který se rozhodl vstoupit s člověkem do láskyplného vztahu, i když nemusel. Bylo to jeho svobodné rozhodnutí. Učinil ho ne proto, že je všemohoucí, ale proto, že je milující. A toto Boží rozhodnutí se pak projevuje v mém vlastním křtu: ten už – na rozdíl od křtu Janova – čerpá z Ježíšovy oběti na kříži, a proto mi může přinést skutečné odpuštění hříchů.

Kdysi za mnou přišel člověk, který se chtěl vyzpovídat z velmi těžkého hříchu. Vyslechl jsem ho a viděl jsem, že ho to břemeno trápí po mnoho let. Zeptal jsem se ho, zda věří, že mu Bůh může odpustit. Odpověděl: „Tohle se nedá odpustit, to mi nikdo nemůže odpustit.“ Zeptal jsem se ho, zda vůbec věří v Boha. Řekl, že ne, ale pak se zarazil a dodal: „A vy v něho věříte?“ – „Ano, já v něho věřím. A věřím taky, že Bůh je ochoten vám odpustit, protože vidí vaši hlubokou lítost.“ Chvíli usilovně přemýšlel a pak řekl: „Co bych ještě musel udělat, abych to odpuštění dostal?“ – „Bůh vám může odpustit hned, nezávisle na našich obřadech. Ale pokud byste chtěl mít jistotu a čerpat z ní i do budoucna, musel byste v Boha uvěřit a nechat se pokřtít. Křest umývá všechny hříchy, pro Ježíšovu oběť na kříži.“ Ten člověk odešel s vážnou tváří a já věřím, že Bůh vedl jeho další kroky.

Bohu na nás záleží

Když jsem tenkrát stál na kraji potoka ve Wádí Qelt a voda mi stékala po vlasech, zněla mi v srdci slova, která právě pronesl náš duchovní průvodce: „Michale, jsi milovaný Boží syn!“ Než jsem odešel, požádal mě, abych stejný obřad učinil i já jemu. Nabral jsem do dlaní vodu, nalil mu ji na hlavu a řekl jsem: „Serafe, jsi milovaný Boží syn!“ Ano, to je účinek křtu, který jsme si tímto rituálem připomněli: zakusili jsme, že máme velikou hodnotu v očích Božích, že Bohu na nás záleží, navzdory všem našim selháním.

P. Michael Martinek SDB. Autor je salesiánský kněz. Přednáší na Jaboku a působí jako vězeňský kaplan.

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články



Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay