Když něco zkazíme, můžeme to napravit

Vydání: 2018/21 Nový biskup: Mám v srdci pokoj, 22.5.2018, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

Dospívání v muže a otce je tématem víkendů, které pro táty s kluky připravuje FRANTIŠEK RŮŽIČKA z litoměřického Diecézního centra pro rodinu.


Role otce v uvádění do „velkého světa“ je nezastupitelná. Snímek Miroslav Čačík

Kdy začíná tátovská role?

Všimněte si, že když matka odchází, reaguje na to malé dítě pláčem, křikem a projevuje nespokojenost. Když někam jde otec, nic takového se neděje. Od raného věku to dítě bere bez dramat – otci patří styk s „velkým světem“, kam odchází. A role otce je nezastupitelná v tom, že má dítě uvést do tohoto velkého světa, a to od batolecího věku až po dospělost.

Takže otcem začíná být zejména ve chvíli, kdy vyvádí dítě do „velkého světa“?

Popisuje to studie manželů Chválových Sociální děloha. Podle ní se dítě během růstu střídavě přiklání tu k otci, tu zase k matce. Poslední fázi, což je vyprovázení potomka z rodiny ven, musí zastat otec. Ukazuje se, že je to v dítěti odmala zakódováno. Jak jsme si už řekli, dítěti nevadí, když od něj otec odchází. Stejně tak bere automaticky velmi vážně, když otec začne vykládat o „světě venku“. Má tátu podvědomě spojeného s tím, že ví, jak to tam chodí a vypadá.

Zlomový věk je 16 let, kdy už děti začínají odcházet z domu. Musejí se osvobodit od slepé poslušnosti k matce a připravit se do samostatného života. To je ona puberta, kdy zvláště kluk neposlouchá, občas je drzý, možná použije i sílu. Třeba když maminku zpacifikuje silným objetím, aby mu nemohla dát pár facek. (smích)

A máme my muži otcovství v sobě?

Máme, a spoustu z toho děláme podvědomě. Něco se ale musíme naučit. Když dřív děti vyrůstaly s tátou na poli nebo v dílně, kde mu pomáhaly, odmalička se kolem něj pohybovaly. Přirozeně jim tak předával vzor mužství a otcovství. Například když se táta pohádal se sousedem, který mu při orbě zajel do pole, dítě vidělo, jak se řeší konflikty. Když jsou tátové „v práci“ – tedy v kancelářích a fabrikách – kam je dětem zamezen přístup, nemají se o mužství a otcovství od koho přiučit. Zkrátka, aby se chlap stal dobrým tátou, potřebuje mít vzor.

Co dělat, když se moc nevede být dobrým tátou?

Nikdo z nás není génius a všichni to děláme poprvé. Dobré je, že když něco zkazíme v raném dětství a školním věku dítěte, můžeme to dohnat od šestnácti let výš. Některým tátům se to povede dokonce až v době, kdy je synovi přes třicet. Na našich víkendech pro táty a syny mimo jiné kluky učíme, že táta je zraňuje, aniž by chtěl. Mnohdy třeba hodně, ale neměl to vůbec v úmyslu. Říkáme jim, ať si uvědomí a pamatují, že třeba jednou budou taky takoví a budou zraňovat své děti. Neřekl bych, že jako tátové něco definitivně pokazíme – vždycky existuje cesta k nápravě. Nakonec to chlapi řeší kolem čtyřicítky, v době krize středního věku, kdy musí tátovi odpustit zranění, kterých se na nich v dětství či dospívání dopustil. Bez toho nemohou být sami dobrými otci pro své děti.

Je v církvi dostatečně přítomná „pastorace otcovství“, vedení ke vztahům mezi otcem a dětmi i v duchovní rovině?

V některých společenstvích a farnostech ano. Záleží na osobě kněze nebo pastoračního asistenta, protože mnohde si laici pomáhají sami.
Centra pro rodinu a další sdružení se snaží dělat spoustu akcí pro táty s malými i většími dětmi. Aby ten čas, který společně dřív zažívali v dílně nebo na poli, zažili dnes jinde. Nejdůležitější, co dítě potřebuje, je to, aby si na ně táta udělal čas. A na každé dítě zvlášť. Dítě potřebuje pocítit, že táta má čas jen pro ně.

Zmínili jsme, že pořádáte akce pro otce a syny…

Podobné iniciativy existují napříč republikou. K nám jezdí lidé až z Moravy nebo z Prahy. První dva víkendy pro otce se synem pořádáme v Bělči u Hradce Králové. Pak děláme víkendy pro samostatné syny na téma mužských archetypů. Čtvrtý víkend je na téma „rytíř civilizace“ a „rozdíly mezi muži a ženami“. Pátý víkend nese název „divý muž“. Snažíme se jim vysvětlit, jak správně zacházet se svojí silou. Když to celé končí, máme pro mladé muže připravenou ještě „bránu dospělosti“, kdy se kluci od středy do neděle seznamují s tím, jaké to skutečně je, když se stanou dospělými.

JIŘÍ MACHÁNĚ
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 42 16. – 22. října 2018

Sedm nových přímluvců v nebi

Svatý otec v neděli kanonizoval sedm světců v čele s papežem Pavlem VI. Na Svatopetrském náměstí se shromáždilo 70 tisíc lidí.

celý článek


Stovky lidí podpořily čínské křesťany žádající o azyl

Pět set lidí demonstrovalo v neděli 14. října v centru Prahy na podporu čínských křesťanů, kteří v ČR žádají o azyl.

celý článek


Deformují pohled na svět

Slovo „sekty“ se z veřejného prostoru v posledních letech téměř vytratilo a zdá se, že ty, které by byly pro člověka nebezpečné, jsou méně aktivní. Ostražitost…

celý článek


Farníci vybrali na kapli v Kongu

V minulých dnech se z misijní cesty do Konga vrátil farář v Přibyslavicích na Třebíčsku P. Jacek Kruczek, který před dvanácti lety přišel z Polska posílit moravskou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay