Když kluk míří k oltáři

Vydání: 2017/40 Poutníci oslavili patrona české země, 3.10.2017, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

Je rozdíl, žijeme-li ve farnosti, kde je ministrantská parta zavedená, anebo knězi stojí po boku jen jeden starší pán. A v chrámových lavicích přitom sedí byť jen hrstka nadějných adeptů služby u oltáře...


Ministranti jsou nám na očích a vidíme každou jejich chybičku. Snímek Zbyněk Pavienský

V obou zmíněných případech máte jako rodiče šanci kluka, který by měl k ministrování věk, talent i zájem, podpořit a k této službě mu pomoci. Samozřejmě je to jednodušší ve farnosti, kde ministrantský sbor funguje. Stačí odhadnout zralost dítěte, jestli je schopné to u oltáře zvládnout. A pokud souhlasí, zajít pak za knězem. Ten dítě obvykle svěří některému z velkých ministrantů, ať ho zaučí. Ideálně přichází později na řadu i důkladnější formace.

„Ministrantská služba by neměla vybočovat ze života farnosti. Musí zapadat do její atmosféry. Ministrování má být hlavně společenství,“ vysvětluje P. Jiří Kaňa z Blanska. Jak říká, podstatné je, aby nešlo jen o individuální službu u oltáře, ale o účast na životě farnosti. „Těžko to lze radit knězi, aby to tak zařídil, když má na starosti deset kostelů a ani v lavicích mu kluci nesedí,“ doplňuje P. Kaňa. V té chvíli mají jedinečnou příležitost k iniciativě rodiče. Po domluvě s knězem se mohou pustit do budování ministrantské party. Jak? O tom pojednává níže rozhovor s Vojtěchem Mátlem.

Vedle aktivní účasti na liturgii, blízkosti knězi a nemalého podílu na životě společenství je ministrování zdrojem poznání křesťanství, Boha a velkým zpestřením duchovního života. Shodují se na tom někdejší i současní ministranti. Ministrantské společenství přináší i pomoc ve výchově. „Potomky nelze ubránit negativním vlivům ze všech stran. Spíš musíme posilovat jejich imunitu – a jedním ze způsobů je zdravé společenství kamarádů, parta, se kterou sdílím podobné hodnoty a nestydím se za ně. A je jedno, jestli je to parta padesáti nebo pěti kluků,“ zdůrazňuje P. Jiří Kaňa a dodává: „Mluvím o klucích záměrně, protože si myslím, že ministrování by mělo být v první řadě službou pro kluky. Tím pádem by formace měla být klučičí. Může to být pravidelná schůzka nebo nepravidelné aktivity,. Jsou farnosti, kde mají pro ministranty dokonce stupně vzdělávání.“

Není to jen tak

Na nové služebníky u oltáře je kladena řada nároků. Od klučiny se čeká kázeň, ještě než se postaví k oltáři – nemůže dorazit jako dříve s rodiči těsně před zazvoněním zvonku. Musí se také naučit zodpovídat za svěřený úkol a později se postarat o mladšího kamaráda. Při správném ministrování musí být schopný nejen obsluhy kněze, ale také ustát adoraci a chvilky ztišení. „Ministranti jsou nám na očích a znamená to, že vidíme každou jejich chybičku. Moc prosím farníky, aby se zdrželi některých napomenutí a komentářů. Stává se, že introvertní kluci už při prvním necitlivém napomenutí nebo vtipu s ministrováním seknou,“ dělí se o své zkušenost blanenský duchovní správce.

Motivace – úkol nejen pro rodiče

„Důležitá je také role rodičů, kteří musejí kluka motivovat častěji a více než tomu bylo dříve. Podpořit by je měla i farnost. Občas v rámci ohlášek lidem zdůrazním, aby nezapomínali na tři služby ve farnosti, které nejsou vidět, ač jsou na očích a uších. Jsou to varhaník, kostelník a ministrant,“ zdůrazňuje P. Jiří Kaňa. Varhaník se musí celou mši soustředit na hraní. Kostelník první přichází a poslední odchází. A takový ministrant – ten si nesedne v klidu do lavice, nemůže odejít na záchod, kdy chce, nemůže koukat, kde co lítá, ale musí být pozorný a vlastně i pracovat. „Dospělí věřící by to měli umět ocenit. Je moc hezké, když třeba některá babička dá po mši klukovi bonbón a pochválí ho. On se pak nemusí tolik strachovat a stydět, když třeba klopýtne,“ říká s úsměvem P. Kaňa.

Ideálem výchovy služebníků u oltáře je podle blanenského kněze tzv. ministrant na celý život. „Když se mi stane, že není žádný ministrant, můžu zajít před mší svatou do kostela a poprosit pána, kterému je třeba padesát, aby ministroval, protože to dělal za mlada. Vstane a jde, jelikož nešlo jenom o úsek jeho života, ale o celoživotní povolání. Když se to ve farnosti podaří v místních klucích probudit, je to dar na celý život pro ně i pro společenství. A i když zrovna nestojíte u oltáře, zůstáváte ministrantem,“ uzavírá P. Jiří Kaňa.

JIŘÍ MACHÁNĚ

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay