Jak zabavit děti, když je nevlídno

Vydání: 2020/3 Bible v centru pozornosti po celý rok, 14.1.2020, Autor: Renata Lorencová

Příloha: Doma 3

Venku prší a je sychravo. Rozptýlit v tomto nečase děti v přetechnizované době plné lákadel v podobě internetu a internetových her, mobilů a sociálních sítí není nic jednoduchého. Navzdory počasí ale může být i šedivý den zábavný, a to i bez nich.


Rozptýlit a zabavit děti bez počítače a internetu je umění, které se musí oprašovat. Jako hra s kuličkami. Snímek autorka


Děti doma řádí jako divá zvěř. Vaše nálada nic moc, všude běhají, dupou, soused zvoní, ať je trochu zklidníte, máte plno práce, ale nic vám nejde od ruky. Připadáte si unavení, neschopní. Byt neuklizený a děti stále křičí, co budeme dnes dělat…

Déšť, který vidíme z okna, však můžeme využít jako motivaci k aktivitám dětí, třeba pohybovým hrám: opičí dráha – do rytmu dřívek pobíhají, jako když prší nebo se pohybují po prostoru a na povel „prší“ se musí schovat do „domečků“. Z hudebních činností to mohou být hádankové písničky: děti hádají a zpívají, případně doprovází Orffovými nástroji. U výtvarné práce použijeme také deštivé počasí – děti nakreslí fixy obrázky, které pak položíme na déšť a pozorujeme, co se s barvami stane, jak se rozplývají. V neposlední řadě si můžete zahrát divadélko, uspořádat maškarní bál nebo koncert domácího orchestru.

Od domácího koncertu po pečení sušenek

Své nápady nám nabídla studentka Kateřina Sedláková, která s dětmi tráví hodně času. Nejenže je s nimi v kontaktu doma, má totiž osm sourozenců, ale také ve svých jednadvaceti letech vedle studia učí v mateřské škole, vede společenství mladých, skauty a pořádá akce pro děti.

„Jsem z devíti dětí, takže jsme si často vystačily samy a zabavily se společnou hrou na něco: trénováním koncertu, tanečku či scénky pro rodiče, stavěním bunkrů a podobně,“ vypočítává Kateřina, která je mezi dětmi druhá nejstarší, a tak často zabavuje a hlídá mladší sourozence. „Většinou spolu vytváříme výrobek pro rodiče nebo prarodiče. Pustíme si v kuchyni písničky z pohádek, zpíváme si a společně něco dobrého upečeme, třeba sušenky. Mladší sestry se do této činnosti hrnou, a to nejen tím, že vylizují misky, ale také míchají, sypou mouku atd. A když jsme celá rodina doma, společně si zahrajeme třeba deskovou hru,“ vzpomíná na dny, kdy bylo venku ošklivo.

Poznávání, ale i ochutnávání evropských států

Jiné domácí činnosti nabízí maminka tří dětí Veronika Kašná. „Na každý den jsme vybrali jeden stát. Našli jsme obrázky země s atributy, památkami, krajinou, světci. Z barevného papíru jsme nastříhali vlajku a skládali ji dohromady. Uzpůsobili jsme také jídelníček: jedli jsme pirožky, halušky, eintopfy, švédské šnečky, kanelbullar, holubky… A udělali jsme si čaj o páté,“ přibližuje.

Hra protkla i denní realitu. „U každého státu jsme vše vymysleli tak, abychom nenabourali náš rodinný rozpočet. Také jsme vytvářeli něco charakteristického pro daný stát: vyráběli jsme ze špachtliček dřevěné domečky, orchideje a tulipány z papíru, větrné mlýny z toaletních roliček, francouzské mýdlo, učili se azbuku, stavěli jsme skálu pro zjevení Panny Marie nebo jsme jen vybarvovali obrázky s něčím typickým pro danou zemi,“ pokračuje Veronika Kašná. A jak den končil? „Vždy podle času, možností, momentálního nápadu. Při večerní nebo i aktuální modlitbě jsme na daný stát mysleli a žehnali lidem, kteří v něm žijí, prosili o přímluvy místní světce…“

A co jít nakonec ven?

Déšť ovšem neznamená jen domácí program. „Nechte všeho, oblečte děti do nepromokavých kalhot, obujte gumáky, vezměte pláštěnky nebo deštníky a jděte ven. Pro děti neexistuje špatné počasí. Déšť a kaluže milují. Jestliže vám nevadí špinavé dítě (vždyť děti jsou snadno omyvatelné), užijete si spolu velkou legraci,“ radí maminka Jana Štefanová, předsedkyně spolku Všudybýlek z Blanska.

Zvolíme vycházku do lesa, na louku nebo mezi domy, kde nejezdí auta, a dětem necháme volný prostor, ať se vyběhají, vykřičí a zasmějí podle libosti, nebo je necháme zavřít oči, ať slyší déšť… Jaký je déšť? Mokrý. Kde se bere a jak prší? Jen tak kape, mrholí, nebo leje jako z konve? K čemu je déšť dobrý a co se stane, když zmrzne? Když prší a začne svítit sluníčko, uvidíme duhu. A co se skrývá na konci duhy? Třeba pohádka, kterou si přečteme, až přijdeme pěkně mokří a možná trochu promrzlí domů, ale určitě v lepší náladě. Zkusíme pak déšť namalovat. Jste-li odvážní, nalijte trochu barvy do malé konvičky a nechte děti kropit déšť na papír. „Prší, prší, jen se leje…“

RENATA LORENCOVÁ


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 4 21. – 27. ledna 2020

Neziskovky roku? Ty, co chrání život

Uznáním pro křesťanské charitativní organizace, které chrání život od začátku do konce, bylo minulý týden udílení cen Neziskovka roku. Uspěla hospicová péče i organizace,…

celý článek


Velehradská pouť za jednotu

Svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, slavili lidé v neděli 19. ledna na poutním místě při mši svaté, kterou celebroval biskup Josef Hrdlička.

celý článek


Poznávat lépe Boha

Blíží se termíny přihlášek na vysoké školy. Desítky lidí se ročně hlásí na studium teologie – denní i dálkové. K čemu vlastně takové studium je? Jde jen o zálibu,…

celý článek


Promodlená služba

Nenápadná budova, úzké dveře a neprůhledná výloha mezi pekárnou a sokolovnou na náměstí v Lysé nad Labem. Nad ní kresba dvou osob, které se o sebe opírají, a nápis…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay