Jak mluvit o Božích přikázáních?

Vydání: 2019/37 Naděje, pokoj a smíření pro Afriku, 10.9.2019, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma 37

Desatero. Zákon, který Bůh dal Mojžíšovi před více než třemi tisíci lety, tisíce kilometrů od nás. A stále je platný! Jak o něm mluvit s dětmi, aby ho neměly jen za příkazy, které se musejí naučit zpaměti? Jak jim vysvětlit, že Desatero svobodu nebere, ale dává?


Je dobré mít na vědomí, že Desatero nám dal Ten, kdo nás má rád a komu na nás záleží. Ilustrační snímek Pixabay

„Desatero Bůh učil lidi ve chvíli, kdy se poprvé vydali za svobodou. Vyšli z egyptského otroctví a asi moc nevěděli, co si s tou svobodou počít,“ říká Eva Muroňová, katechetka a spoluautorka učebnic náboženské výchovy. A do této situace vstupuje Bůh tím, co dnes známe jako Desatero. „Boží přikázání je první deklarací svobody v dějinách, jsou to pravidla pro pokojný a spokojený život ve vztahu k Bohu i k člověku,“ dodává Muroňová. Díky tomu i my máme tuto tradici osvědčenou mnoha generacemi, danou a potvrzenou samotným Bohem.

Úměrně věku můžeme dětem vyjmenovávat jednotlivá přikázání a povídat si s nimi o tom, jak se podle nich můžeme v různých situacích rozhodovat a proč či jaké to může mít důsledky. Důležité je diskutovat o různých možnostech a společně shromažďovat argumenty pro a proti. Eva Muroňová vysvětluje, že malé děti berou jako dané to, co jim řekne rodič nebo autorita. Z hlediska vývojové psychologie se řídí takzvanou heteronomní morálkou, tedy zásady přebírají. Okolo třetí třídy ale samy obvykle začínají rozlišovat, co je dobré a co špatné. Nejprve hovořme o jednoznačnějších situacích a čím jsou starší, tím víc s nimi můžeme probírat i morální dilemata a eticky sporné otázky.

„V životě se člověk dostává do situací, kde neexistuje dobré řešení a je nutné se nějak rozhodnout,“ říká katechetka Muroňová. Ale právě ve chvíli, kdy dítě začne autonomně uvažovat, by mělo poznávat, proč je potřeba dodržovat určitá pravidla – a že svoboda neznamená, že půjdu do supermarketu a vezmu si, co chci, ale naopak svoboda je, že některé věci nepotřebuji.

Aktualizovat i v dospělosti

Marie Špačková z Diecézního katechetického centra v Brně říká, že existují tři stupně poznávání Desatera: naučit se ho, porozumět mu a žít podle něj. Naučit se ho zpaměti pro děti není problém a existují na to různé hravé formy. „Já osobně jsem pro to, aby se děti Desatero i dnes učily nazpaměť, i když všemu úplně nerozumějí,“ míní. Mnohem těžší je ale porozumět. „Neznámá slova je třeba vysvětlovat a Desatero překládat do současného jazyka, dbát na to, aby nebylo odtrženo od vztahu k Bohu. Musíme dětem zdůrazňovat a ukazovat na příkladech, jak má Bůh každého rád a že Desatero je projevem jeho péče o člověka,“ zdůrazňuje Marie Špačková. A dodává, že porozumění není jednorázová záležitost, která se odehraje ve třetí třídě základní školy, ale že Desatero musíme i v dospělosti dál objevovat a stále aktualizovat v různých životních situacích.

„Žít podle Desatera je pak nejtěžší úkol. Zde hraje velkou roli příklad rodičů a dospělých, jejich vztah k Bohu, přístup k životu a také k jiným civilním pravidlům soužití – zda je dospělí berou vážně, nebo je obcházejí a nic si z nich nedělají. To všechno děti vnímají a nasávají,“ připomíná Špačková.

Na prvním místě láska

Podle Evy Muroňové nemůžeme o Desateru mluvit bez blahoslavenství a Ježíšova největšího přikázání. Podobně jako Mojžíš vystoupil na horu Sinaj, tak i Ježíš vystupuje na jedno návrší u Genezaretského jezera a hovoří o blahoslavenstvích, o odplatě a lásce k nepřátelům, o posuzování druhých, o stromu a o ovoci (Mt 5-7; Lk 6,20-49). Když se Ježíše ptali, které z přikázání je nejdůležitější, shrnul všechna do dvou: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Mt 22,34-40) Marie Špačková k tomu na závěr dodává, že je dobré mít při tom všem na vědomí, že nejlepší pravidla dává ten, kdo nás má rád a komu na nás záleží. Máme tedy děti vést k objevování Boží lásky a k modlitbě. K tomu, že Bůh je dobrý a chce naše dobro. A že nám dal pravidla ne kvůli sobě, ale kvůli nám.

KATEŘINA ŠŤASTNÁ

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 42 15. – 21. října 2019

Svatovítské varhany poprvé zahrály

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu…

celý článek


Když se sejdou následovníci Krista

Každou neděli se nad tisíci chrámů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku rozezní zvony. Zvou ke společnému slavení mše svaté. Farnost se schází.

celý článek


Žijeme pro okamžik každého dne

Královéhradeckou diecézi koncem září navštívil indický arcibiskup PETER MACHADO z Bangalore. Mezi českými věřícími podle svých slov zažil vřelé přijetí a velký…

celý článek


Oslava každodenní svatosti

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay