12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Dodržuj řád a on podrží tebe

27. 3. 2018

|
Tisk
|

Neděle je dnem Páně a zároveň prostorem pro odpočinek. Umíme ale správně slavit a odpočívat? Ptáme se psychologa JAROSLAVA ŠTURMY.

Vydání: 2018/13 Slavíme Svatý týden, 27.3.2018, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma


Střídání dnů práce a odpočinku – právě v té pravidelnosti a poměru 6:1 – vyjadřuje prastarou, archetypickou zkušenost lidstva, kterou potvrzuje a vyjadřuje i biblická tradice. Určitá pravidelnost má svůj formativní význam: „Dodržuj řád a řád podrží tebe!“ říká sv. Benedikt.
Ano, má to svůj život udržující význam, třeba v Knize Kazatel ve 3. kapitole: „Je čas rození, je čas umírání, čas plakat a čas smát se, mlčet a mluvit…“ Tak bychom mohli doplnit, že je čas pracovat a čas odpočívat.
Patří k povaze lidské existence, k řádu našeho života, že té práce je víc než odpočinku a slavení. A souhrnem lze také říci, že sedm dní vyjadřuje celek našeho života. Takové rytmické nastavení umožňuje vyladění organismu, střídání pak přináší napětí a uvolnění, námahu a potřebný odpočinek.
Bohužel povahou celé společnosti a výchovou jsme všichni nastaveni na to, že jen navenek zaznamenatelná aktivita či výkon se počítají – a „nicnedělání“ znamená lenost, ne-li hřích. Vedle nicnedělání z lenosti je ovšem i zdánlivé nicnedělání či pasivita, které přinášejí čilou obnovu sil našeho organismu a naší osobnosti. Podobně jako mlčení může být někdy cennější než mnoho řečí, tak zdržet se aktivity je mnohdy moudřejší, než být stálev akci.
Ano. Je třeba, abychom se naučili rozlišovat vědomou pasivitu, kterou si zasloužíme a potřebujeme ji k obnově sil, od nicnedělání, které žádoucí není. Zejména u dětí je to důležité. Těm nemůžeme život stále organizovat. Děti výslovně potřebují chvíle, kdy jakoby nic nedělají, a je to pro ně aktivní odpočinek – byť to na nás dělá dojem chaotického přebíhání od jednoho k druhému. Dítě tak přepíná jednotlivá mozková centra. Ovšem, všeho s mírou!
Ano, narazili jsme na další dimenzi střídání všedních a svátečních dnů, což je všednost a slavení. I to patří k našemu životu. Je třeba, abychom se na něco společně těšili, žili pro zítřejší radost. Dobře slavit je zvláště důležité v rodině, a to slavit společně, ve společenství. Radovat se s druhými, sdílet i jejich radost. Je to tak trochu jako den a noc, světlo a tma. Čím intenzivněji pracujeme nebo se učíme, tím více je třeba se v pravý čas radovat, těšit, oslavovat. Učit se vidět, co se podařilo; nacházet v životě to pozitivní, aby to přesáhlo nezbytné všednosti, starosti a povinnosti.
To, co děláme, bychom měli dělat pořádně, naplno. Intenzivně pracovat a intenzivně se radovat a slavit. A v neděli s plným nasazením vedle mše svaté vést i duchovní život, třeba společný desátek s dětmi, vyprávění a sdělování zkušeností... V dobrém slova smyslu jako na houpačce.
Onehdy jsem právě tento problém řešil s rodinou, kde každý z rodičů je založen zcela odlišně a navíc mají dospívajícího syna. Doporučení bylo sejít se na začátku měsíce, dát dohromady nápady podle přání každého z členů rodiny, snažit se najít propojení či kombinaci, případně to podělit tak, aby si jednou za toto období přišel každý plně na své. Za určitých okolností, třeba když děti odrostou, se můžeme někdy domluvit, že člen rodiny si může „vyjít“ či „vyběhnout“ i sám, třeba mu pak bude s ostatními lépe.
Vzpomínám si, že za mého dětství jsme to určitou dobu měli zařízeno tak, že jedna neděle (tehdy ještě nebyly volné soboty) byla sportovní (šlo se na fotbal), další byla kulturní (výstava), třetí byla vycházková (společný výlet) a jedna byla právě na to domácí užívání a lenošení. Moc rádi na to se sourozenci vzpomínáme, i když třeba někdy se takto plánovaný program ani nenaplnil.
Při respektu k osobnosti, věku a zájmům každého člena rodiny se máme snažit nacházet to, co jim umožníme společně prožít – i za cenu hledání, jak program uspořádat, aby si menší i větší děti přišly na své (třeba kombinací možností). A dávat, počínaje námi dospělými, zakusit, že radost můžeme zažívat společně, pokud si vyjdeme vstříc a všimneme si, že jsme přispěli k radosti druhých.
Být spolu a přece být svobodní, sami sebou – to je plod společného života. Děti rostou a rodiče zrají. Tajemství spočívá v tom, že se učíme žít spolu s druhými tak, že jim něco přinášíme a nabízíme, ale zároveň se i něčeho zříkáme, bereme-li ohled na ostatní. Je to pak ono „dávej a ber“, kde zprvu víc investují rodiče a kde se dětem dostává té nejlepší přípravy pro život, aby později (když ne třeba hned) dostáli nárokům, jež na nás klade život v malé rodině i ve velkém lidském společenství.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou