12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Co vám letos udělalo radost?

18. 12. 2018

|
Tisk
|

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

Vydání: 2018/51-52 Bílé stuhy nového začátku, 18.12.2018, Autor: Jiří Prinz

Příloha: Perspektivy 51-52



Vojtěch Cikrle,
To je hezká, ale v důsledcích těžká otázka. Velmi těžko se mi vybírá jedna ze stovek radostí, které jsem mohl v uplynulém roce prožít. Vždycky jsou totiž přiřazeny k tomu, co přináší každý jednotlivý den. Mám radost ze sněhu, mrazu a dlouhých nocí. Z jahod a rozkvetlých stromů. Z tepla, slunečních paprsků a hor. Z jasné denní oblohy, ale i z noční – bez mraků a světelného smogu. Z barevných stromů a nového vína. Ze setkávání s lidmi, kteří se slovy Malého prince umějí dívat srdcem… Ale tou největší radostí, která je pokaždé nová a autentická, je udělování nebo asistování u svátostí. Za to vždy Bohu s vděčností děkuji.
SM. Krista Ludmila Chládková, předsedkyně Konference vyšších představených ženských řeholí
Velikou radostí končícího roku pro mě bylo studijní setkání asi stovky evropských dominikánek. Prožily jsme spolu hluboké chvíle nad biblickými texty, kterými nás mj. provázela mladá dominikánka, biblistka z Iráku, a užily si běžných radostí společenství lidí, kteří jdou k Bohu stejnou cestou, ač v různých podmínkách.
Intenzivní radost spojenou s „mrazením v zádech“ mi přinesla nedávná Červená středa, kterou jsem shodou okolností prožila v Praze. Při modlitbě za lidi pronásledované z náboženských důvodů, kterou společně vedli vysocí představitelé křesťanských církví a židovské obce, mi zas o trochu víc došlo, jak moc jsou životy každého z nás propojené s celosvětovými dějinami spásy. Pocit sounáležitosti byl tak velký, že když jsem o nějaký týden později náhodně potkala jednoho z židovských účastníků, hned jsem se k němu radostně hrnula s obvyklým „Chvála Kristu!“. A oba nás to srdečně rozesmálo.
Kardinál Dominik Duka,
Nejradostnější a nejkrásnější zážitek tohoto roku byl pro mě velkolepý návrat kardinála Josefa Berana do vlasti, do jeho katedrály. Nepočítal jsem s tím, že bude tak pozitivně vnímán, a to jak ze strany Vatikánu, tak i ze strany našich státních orgánů. Podařilo se také uskutečnit plán, který pochází už od časů biskupa Podlahy, umístit v katedrále sousoší sv. Vojtěcha s jeho bratrem Radimem. Jak říká biskup Karel Herbst, nyní je už katedrála opravdu chrámem sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
Další událostí, která mě potěšila, je postup, jakým se ubírá stavba svatovítských varhan. Nyní už můžeme zodpovědně prohlásit, že varhany opravdu budou, a co je na tom nejvíce překvapivé, že se tak děje cestou sbírky: vždyť 30 milionů získaných finančních prostředků tvoří dary od jednotlivých lidí. A některé příběhy těchto dárců jsou až dojemné – například když nějaká stařenka nebo starý pán objednává píšťaly pro své vnuky, aby se tak celá rodina na nových varhanách pro katedrálu podílela; nebo když si mladá dívka nechá ostříhat vlasy, které prodá, a takto získané peníze věnuje na varhany.
Třetí radostnou událostí tohoto roku pro mě byla zkušenost z Rakovnicka, které je považováno za nejméně religiózní část arcidiecéze. Ukázalo se, jak tu lidé, kteří třeba vůbec nejsou praktikující katolíci, umí být obětaví, jak dokázali – čistě brigádnicky – obnovit chrámy, které už byly úplnými ruinami. Říkali nám tu: „My jsme objevili Noc kostelů a přes Noc kostelů se tu rozsvítila i srdce lidí.“ Hovořili dokonce o tom, že kdyby nastala situace, že by nebyly peníze na faráře, pak oni sami se na něj složí.
Jana Jochová
Přiznám se, že jsem se nad svými letošními radostmi musela trochu zastavit a zamyslet. S dětmi a peticí Na podporu manželství mi totiž čas plyne nesmírně rychle a radosti se střídají se starostmi v takovém sledu, že není moc kdy přemýšlet, co vlastně aktuálně prožívám. Jednu důležitou a radostnou událost jsem si ale vybavila: naše děti letos přijaly svátost křesťanské dospělosti, biřmování. Pro mne to byl nádherný okamžik, z jehož vědomí vlastně žiji stále. Naše děti už nejsou malé a povedlo se je ve víře v Krista dovést až k prahu dospělosti. Vědomí toho, že spolu s nimi směřujeme k té věčné radosti, mi dělá radost pořád. A taky nechci zapomenout na spoustu vzkazů, které nám lidé posílali spolu s peticí, mnoho úžasných povzbuzení a tolik modliteb. Další mojí radostí totiž je, že se naší alianci podařilo propojit tolik dobrých lidí a že vnímám, jak se s Boží pomocí v naší zemi přece jenom rodí prorodinné hnutí, o kterém jsme na začátku našeho veřejného působení jenom snili.
Vlastimil Kročil,
Událostí roku pro mne bylo adventní setkání se Svatým otcem Františkem při generální audienci v Římě, kde jsem mu mohl představit společný charitativní projekt „Požehnané pivo“, na kterém se podílí českobudějovické biskupství, magistrát města, diecézní charita a budějovický Budvar. Za přítomnosti primátora, ředitele Budvaru a ředitele diecézní charity jsme slavnostně předali papeži Františkovi první láhev tohoto požehnaného piva. Setkání se odehrálo ve velmi srdečné atmosféře. Slavnostnímu předání ve Vatikánu předcházelo požehnání speciální várky ležáku přímo ve varně budějovického pivovaru. Po tříměsíčním procesu zrání se začalo dárkově připravené lahvové pivo prodávat prostřednictvím dobrovolníků na adventních trzích. Výtěžek z této limitované edice piva půjde na podporu českobudějovické diecézní charity, která bude moci více rozvíjet své aktivity na území jihočeského kraje. Výtěžek z adventního prodeje piva předá ředitel Budvaru vedení diecézní charity během měsíce ledna. Pevně věřím, že se toto charitativní společné dílo církve, místní samosprávy a podnikatelské sféry bude moci rozvíjet i v dalších letech.
Biskup František Václav Lobkowicz,
Je konec občanského roku a člověk v duchu rekapituluje, co se mu povedlo, co mohlo být lepší, co by nejraději zapomněl, ale také na co rád vzpomíná. Rok je dlouhá doba a mnoho zážitků se už vykouřilo z paměti. Jsou ale přece jen momenty, na které se nezapomíná. Jeden byl hned na začátku kalendářního roku, kdy jsem v Dymokurech u své nejstarší sestry společně s příbuznými a přáteli děkoval za svých 70 let. Je fakt, že jsem si najednou uvědomil, že už patřím do ranku seniorů, a tudíž že mohu počítat se všelijakými slevami. Jenže v těch dnech jsem se začal také seznamovat s invalidním vozíkem, který mě provázel až do konce listopadu. Byla to v katedrále velká sláva, když jsem na Krista Krále poprvé vstoupil k oltáři s chodítkem a docela i sám vyšel po schodech. A tak touto glosou chci vydat svědectví, že i s bolavými nohami se člověk může radovat. Jinak prožívám mnoho každodenních radostí, jako když přijde z venku můj pes a radostně mě olizuje a vítá. Jeho radost pak přechází i na mne. Hodně radostí v novém roce!!!
Radim Ucháč,
Velkou radost mi udělalo letošní setkání s dětmi s Downovým syndromem. Bylo dojemné pozorovat, jak krásně se dokážou chovat, když se jim věnuje péče a láska. Když se totiž těmto dětem láska nevěnuje, chovají se opravdu nepěkně. O to silněji pak na člověka zapůsobí, jak krásní lidé z nich mohou při láskyplné výchově vyrůst.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou