Pařížský květen 1968 a dnešní Francie

Vydání: 2005/51 Mimozemské civilizace, 13.12.2005, Autor: Jaroslav Šebek

Příloha: Perspektivy

Nedávné nepokoje na pařížských předměstích a v dalších francouzských městech vyvolaly pozornost světových médií. Některé komentáře se snažily srovnávat současný výbuch násilí s událostmi pařížského května 1968 a tehdejší revoltou proti vládnoucímu systému. Příčiny této revolty byly z dnešního pohledu banální - správa kolejí univerzity v Nanterre u Paříže nechtěla umožnit chlapecké návštěvy v dívčích patrech studentské ubytovny. Tento prvotní konflikt se ovšem stal rozbuškou mnohem širšího hnutí, v němž se propojily požadavky lepšího zajištění studia s nonkonformními politickými názory. Vše vyvrcholilo v květnu 1968 několikadenními nepokoji v centru metropole nad Seinou.

Ulice skýtaly po několik dní stejný obraz jako francouzská města před několika týdny. Převrácená hořící auta, rozbité výlohy, jekot sirén policejních vozů a sanitek. Policie tehdy během násilností zatkla šest stovek lidí. Protesty však neměly žádný pevný program a jejich cílem bylo ukázat bezmocnost vlády a křehkost institucí. Vzniklou situaci tehdy využila francouzská levice. Francouzští studentští vůdcové totiž úzce spolupracovali s odborovými svazy, které vyhlásily generální stávku, a na některých místech začali dělníci dokonce obsazovat závody. Nepokoje na univerzitách rychle přerostly v politickou krizi, namířenou proti deseti letům vlády gaullistů. Východiskem z ní bylo vyhlášení předčasných voleb, uskutečněných v atmosféře vnitropolitického napětí v červnu 1968. Mezi voliči ale zavládl strach z nástupu „zběsilých levičáků“ a obyvatelstvo raději podpořilo pravici (druzí skončili komunisté, kteří získali o pět milionů hlasů méně). Ve společnosti navíc panovaly větší obavy z dalšího vývoje událostí než po nedávné vlně nepokojů.

Na počátku 70. let však ztratilo studentské hnutí ve Francii (ale i jinde v Evropě) na síle. Svými důsledky však přispělo ke změně paradigmat evropského politického i sociálního vývoje. Řada studentských vůdců se zapojila do činnosti různých politických stran, ale také ekologických iniciativ (např. Strany zelených). Další z „osmašedesátníků“ zakotvili na univerzitách nebo v médiích. Rebelující mládež se nakonec bez větších problémů integrovala do stávajících společenských struktur, což tehdy předpokládal jen málokdo. Konec 60. let ovšem doprovázelo i experimentování a uvolněnost v sexuálním životě, stejně jako rozvolnění jiných tradičních hodnot. Tento proces pokračoval i v dalších desetiletích. Na potenciál idealismu, skrytý ve studentském hnutí, dokázaly odpovědět i církevní kruhy. Mládež se zapojila do nových duchovních hnutí, inspirovaných často Druhým vatikánským koncilem. V Itálii například na sklonku 60. let vznikly první skupiny GEN, které se rychle rozšířily do západní Evropy, ale i za železnou oponu. - Pouze malá část příslušníků západoevropského studentského hnutí se rozhodla pokračovat v revoluci všemi prostředky a patřila ke strůjcům teroristických skupin (západoněmecká RAF, italské Rudé brigády, francouzská Přímá akce aj.).

Ke vzniku nedávného konfliktu ve Francii vedly pochopitelně jiné důvody než ke studentské revoltě před čtyřiceti lety. Obsahuje v sobě z velké části snahu po důkladnějším vyrovnání s dědictvím kolonialismu a částečně i alžírské války. Tyto otázky zůstávaly dlouho neřešené, ačkoli se velké pouliční střety za účasti mladých přistěhovalců z Afriky odehrály na pařížských předměstích již v polovině 80. let. Je však pravda, že vykořenění řady mladých muslimů, jejich neschopnost přijmout hodnoty západní civilizace a s tím spojená politická radikalizace se stává stále větším problémem, jemuž musí čelit vlády řady evropských zemí. Příčiny a průběh současné sociální krize jsou bezpochyby jiné než v 60. letech, ale historická zkušenost ukazuje, že se může stát novým začátkem v řešení problému společenské integrace migrantů a vytváření nové podoby občanského soužití ve Francii i jinde.     Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 14. – 20. ledna 2020

Bible v centru pozornosti po celý rok

Neděli Božího slova, kterou vyhlásil papež František, letos 26. ledna slavíme poprvé. Zároveň vstupujeme do Roku Bible.

celý článek


Nepromarněme čas, zní modlitbami za jednotu

V sobotu 18. ledna začíná Týden modliteb za jednotu křesťanů. Texty pro společné bohoslužby se letos inspirovaly ztroskotáním sv. Pavla a mottem je verš: „Zachovali se…

celý článek


Fokoláre slaví výročí zakladatelky

Když se před třiceti lety ujímali naši první porevoluční biskupové svého úřadu, vešla poprvé do širšího povědomí existence Hnutí fokoláre. Mnozí z nich totiž…

celý článek


Život „za dráty“, umírání na nich

1 415 kilometrů, 1 260 vycvičených psů, 49 tisíc zadržených i takřka 500 obětí: to jsou některá z čísel charakterizujících železnou oponu – bariéru, která v letech…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay