Vydání: 2017/6 Zasvěcení je dar, ne přežívání, 7.2.2017, Autor: Jan Houkal

Jestliže ve čtení z knihy Sirachovcovy byla vyjádřena schopnost člověka volit, co chce, tedy schopnost svobodného rozhodnutí, tak v úryvku z Horské řeči zaznívají z úst Pána Ježíše příklady toho, cože to má být, aby jednání člověka bylo dobré a moudré. Druhé čtení, které jinak s oběma zbývajícími zpravidla nesouvisí, k nám dnes promlouvá ujištěním, že moudrost pocházející od Boha převyšuje každou moudrost lidskou a že je často v určitém protikladu ke smýšlení tohoto světa. Tím máme před sebou jakési tři rozměry lidské svobody: zaprvé schopnost člověka se vůbec rozhodnout, zadruhé pak správný cíl svobodného rozhodnutí, tedy obsah svobody (formulovaný v Božích přikázáních a zjevený v příkladu Pána Ježíše) a zatřetí skutečnost, že zdrojem skutečné moudrosti, pro niž se člověk má svobodně rozhodnout, je sám Bůh. Tyto tři rozměry jsou nesmírně důležité a je dobré je připomenout. Zvlášť v dnešní době, kdy se svoboda člověka často zaměňuje s kdejakou svévolí a pyšným uplatňováním vlastních práv bez ohledu na práva druhých. Fakt svobody tak často bývá zaměňován za pouhou schopnost se rozhodnout a obsah svobody se často vidí pouze v tom, jak to dotyčný cítí a chce, bez ohledu na to, jak to je.
Boží slovo, a to nejen to dnešní, nám ovšem představuje svobodu a její obsah (tedy moudrost) jinak: že schopnost se rozhodnout, navíc porušená hříchem, ještě není pravou svobodou a že obsah toho, co je dobré a co je zlé, neurčujeme my, ale Bůh. Ostatně jestliže sám Pán Ježíš, a to je Boží syn, prohlašuje, že nepřišel zrušit ani jediné písmenko nebo čárku ze Zákona, a sám starozákonní přikázání ještě více radikalizuje, pak je poněkud na pováženou, že pod deklarací vlastní svobodnosti Boží přikázání rušíme a relativizujeme my. Vždyť jak často a s jak velikým úsilím se snažíme vyložit, proč to či ono přikázání už neplatí, anebo proč je dnes máme tak či onak (tedy jinak) chápat. Navíc s vysvětlením, že dobrý Bůh nás přeci nechce nijak omezovat ve štěstí. Jenže štěstí člověka je chtít to, co chce Bůh, a snažit se jednak tak, jak by na našem místě jednal Kristus. To je skutečná moudrost a velikost člověka: svobodně se rozhodnout pro Boží věci, podle Boha a s jeho pomocí. „Svoboda pro něco“, o které se dnes často mluví, totiž nejprve předpokládá „svobodu od něčeho“, totiž svobodu od nutnosti hřešit.
Jednou z největších tragédií člověka tak je, když hřích přestane nazývat hříchem a když svou svobodu uchopí bez ohledu na to, co je dobré a co je zlé v očích Božích. A když sám sebe přesvědčí o nedodržitelnosti Božích přikázání. Takový člověk si totiž od Pána Ježíše nechce nechat pomoci, protože už ani neví, proč by vlastně měl…