Homilie: Svítit na cestu i ostatním

Vydání: 2017/45 Papež: Pane, už nikdy válku, 7.11.2017

S blížícím se koncem liturgického roku se nedělní čtení soustřeďují na problematiku definitivního příchodu Pána. Důležitější než zvědavé rozlišování jednotlivých znamení tohoto příchodu je, zdá se, otázka, jak při něm obstojíme. U Matouše se opakovaně objevuje obraz pána, hospodáře, ženicha, který na čas odešel nebo ještě nepřišel. V nastalém mezidobí jde pak o to, zda zůstaneme bdělí. Onen mezičas, kdy Pán není viditelně přítomný, je velkou výzvou pro naši svobodu, zodpovědnost a lásku.

Příběh o deseti pannách vychází z orientálních svatebních zvyků. Úkolem družiček bylo jít vstříc ženichovi. „Hloupost“ a „moudrost“ se zde vztahuje k smysluplnosti jejich jednání vzhledem k úkolu, který mají. Na něj se mají teď soustředit. K jeho splnění je třeba jisté prozíravosti: aby mohly se světlem vyjít vstříc ženichovi, musí být o toto světlo postaráno. Když nastane moment, kvůli kterému jsou tady, není čas na přípravu. Prostě je třeba sloužit. Pro ten okamžik jsou přece určeny. I nám dává Bůh sice stále nové šance, ale určité klíčové momenty v našem životě, kdy jsme měli být plně přítomni, se ve stejné podobě už nevrátí. Okamžikem, jenž se určitě nebude v našem životě opakovat, je smrt, která bude definitivním setkáním s Boží láskou.

V oleji do lampy vidí někteří exegeté dobré skutky, jiní víru, která je jejich pramenem a světlem, jímž máme světu sloužit, jiní posvěcující milost. Souhrnně jde o ztvárnění našeho srdce láskou, která nám umožní v každém setkání a situaci rozlišit Boží vůli.

Jednání prozíravých panen se nám může zdát nesolidární – nemáme vyjít vstříc těm, kteří nás prosí? Jenže taková falešná solidarita by sice mohla vypadat přátelsky, zabránila by ale splnění poslání družiček (nestačilo by vám ani nám) a zkazila by radost všem svatebním hostům. Obrazněji můžeme pak říci, že jsou hodnoty, které se nedají půlit. Nikdo druhý za mě nemůže kousek mého vztahu k druhému člověku „odmilovat“. Láska je vždy celá, tak jako Bůh nikdy nedává jen část, ale vždy se dává celý.

Nejvíce zarážející nám ale může připadat závěr podobenství. Což se ženich nemůže slitovat nad chybujícími dívkami? Neznáme našeho Pána jako slitovného? Pozitivně viděno, jde opět o velkou důvěru, kterou nám Ježíš dává. Nejsme loutkami, ale svobodnými lidmi, kteří se mohou a mají aktivně podílet na budování Božího království. A není jedno, jak žijeme. Jistě můžeme a musíme počítat s Ježíšovým odpuštěním, s tím, že nám znovu a znovu bude doplňovat životodárný olej ze svých ran, ale Boží úctě ke každému člověku odpovídá, že náš život bude zhodnocen.

Ono „neznám vás“, ale vůbec nemuselo znít výhružně, možná znělo spíš smutně: „Stvořil jsem vás ke svému obrazu, obdařil vás všemožnými hřivnami, udělal vše pro to, abyste je mohli rozvinout, ale takové, jakými jste se stali, vás skutečně
neznám.“

Přijměme Boží pozvání do věčné radosti a nepřestávejme pokorně, soucitně a mile svítit na cestu i ostatním.

P. Petr A. Beneš CSsR
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay