HOMILIE: Sdílet radost z úrody

Vydání: 2019/31 Skauti si dali sraz v Americe i v Římě, 30.7.2019

Naše snaha leckdy nevyjde tak úspěšně, jak si ji malujeme, a tak nám bezděčně vytanou na mysli úvodní slova dnešního prvního čtení z knihy Kazatel „marnost nad marnost, všechno je marnost“. Přece se většinou do různých aktivit vrháme s docela velkou pozemskou nadějí. A při poslechu dnešního evangelia nás spíše napadá rouhavá myšlenka, zda Pán není vůči boháčovi, očekávajícímu velkou úrodu, přece jen trochu zlomyslný. Chudák ten tazatel ze zástupu – Ježíš mu proti bratru nepomůže, a navíc z jeho podnětu vyvodí na místě veřejné poučení proti chamtivosti!

Možná to onen nebohý tázající potřeboval – nevíme. Kristus do něho na rozdíl od nás viděl. Možná tu však s tématem správy majetku jde o tak závažnou skutečnost, že Kristus musel použít ostrou odpověď a jednoznačné podobenství, aby posluchače (i nás) probudil a přivedl k zamyšlení, a snad i obrácení.

Téma dnešního podobenství můžeme velmi jednoduše rozšířit. Zatímco nadějně vyhlížející pole představovalo úrodu pro boháče (a prázdné klasy, byť ve velkém počtu, by ji nepředstavovaly), každý z nás lidí reprezentuje pole pro Hospodina – s plnými či prázdnými klasy. Jde o spojené skutečnosti, kdy rozhodnutí pro sobectví anebo pro lásku znamená, zda jsme pro Pána bohatou úrodou, či naopak marností. Samozřejmě nás Bůh nikdy nepřestane respektovat jako osoby, jsme pro něho vždy více, než je obilí pro nás. Ve chvíli, kdy se však jednoznačně rozhodujeme pro sobectví, nabývá jeho láska často podoby pokárání a výstrahy. Nežijeme pro sebe, a pokud to nepřijmeme, nebudeme žít vůbec.

Ani v nejmenším to neznamená, že bychom se neměli o nic snažit. Přístup „mouchy, snězte si mě“ Pán Ježíš nikde neblahořečí. Nejde o to, vzdát se chamtivosti a jiných velkých pozemských motorů, které jsme dnes slyšeli vypočítávat sv. Pavla ve druhém čtení – a místo nich nemít nic, ztratit tak motivaci k růstu. Naopak – jde o to, abychom se učili, jak zhodnocovat hřivny způsobem, který by vedl k životu. Pán Ježíš nám dává příklad vlastním životem – nebyl to lenoch, nechodil bez cíle, touha a úsilí na něm byly úplně hmatatelné, nevzdával se. Nebyl ale sobec, měl rád Otce a lidi, žil pro ně.

Jak to hezky vystihl americký environmentalista Edward Abbey: růst pro růst je strategií rakovinné buňky. Každý z nás lidí je buňkou Kristova mystického těla, buňkou, která se svými hřivnami může a má být požehnáním pro celý organismus. Šťastně žijeme jen s ním, nikoliv proti němu. Není to důvod odložit touhy po bujení na úkor druhých či bez ohledu na ně?

P. AMBROŽ ŠÁMAL OPraem.

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 49 3. – 9. prosince 2019

Nezapomněli, radovali se v Sýrii

Druhý ročník Červené středy, akce, která upozorňuje na pronásledování pro víru, se minulý týden konal nejen v hlavním městě, ale na 80 místech v celém Česku.

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok! Líbí se vám Katolický týdeník a chcete, aby…

celý článek


Teologové proti eutanazii

Děkani tří teologických fakult zveřejnili otevřený dopis, který adresovali Parlamentu ČR. Varují v něm před chystaným zákonem o eutanazii.

celý článek


Mesiáš, který přišel

O tom, že jediným možným smyslem života je marné očekávání, pojednává populární divadelní hra Čekání na Godota. Godot ve hře nedorazí. V tom je její absurdita.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay