Homilie: Odpuštění a „bůh v naší hlavě“

Vydání: 2017/16 Papež poprvé pokřtil Češku, 18.4.2017, Autor: Pavel Konzbul

Kristus v evangeliu této neděle mimo jiné říká učedníkům: „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ V prvním okamžiku nás napadne, že se to týká kněze, který ve zpovědi uděluje rozhřešení. To je sice pravda, ale ne celá. Odpuštění se totiž týká bytostně každého z nás.

„Kdo neumí odpouštět, boří most, který sám bude muset přejít, neboť každý člověk potřebuje odpuštění,“ říká americký spisovatel Frank Herbert. Církevní otec Řehoř z Nyssy napsal, že „člověk se podobá Bohu, když odpouští“. Odpuštění je zvláštní úkon. Říká se jím, že tvoříme jednotu, že patříme k sobě, a to skrze lásku k Bohu a k lidem. Bez ní jsme v obrovském nebezpečí. Jeden z největších anglicky píšících filozofů, David Hume, který byl pokládán za volnomyšlenkáře, byl v jedné společnosti spatřen známým farářem, který se mu ale chtěl vyhnout. Filozof k němu ovšem přiběhl se slovy: „Jen zůstaňte, vždyť po smrti půjdeme společnou cestou. Já z nedostatku víry a vy z nedostatku lásky.“

Druhý vatikánský koncil přinesl i do odpouštění velký obrat. Při jistém zjednodušení se dá říci, že za viníky ateismu prohlásil i křesťany, kteří nevydali před nevěřícími o své víře věrohodné svědectví. Tak nastalo v církvi období omlouvání. Omlouvali jsme se bratrům protestantům, Židům i ateistům, povětšinou již za promlčené justiční omyly. Vytvoření tlusté čáry za minulostí má svoje morální i psychologické výhody a uznání vlastních chyb je namístě. Ovšem další překážkou, než jen hříchy křesťanů v minulosti, byla na cestě uznání Boha pro mnohé často problematická spiritualita, která produkovala nejen nebiblické, ale až patologické představy o Bohu. Ty měly se skutečným odpuštěním a milosrdenstvím pramálo společného, a proto jsme se i my odnaučili odpouštět.

Narazíme-li na věřícího, který je týrán představou Boha jako obávaného puntičkáře či sadistického třídního učitele, pro koho bude jeho víra pozitivní a zajímavou nabídkou? Při přijímacích zkouškách na jedno církevní gymnázium v Brně měli uchazeči doplnit chybějící slova v modlitbě či zpěvu Sláva na výsostech. Jeden z uchazečů o studium to doplnil takto: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi nám dej, Pane Bože, pokoj.“

Křesťanství nestojí jen na důkazech Boží existence, ale je to především předávané svědectví o zkušenosti lidí s Bohem a s Ježíšem Kristem. Je zajímavé, že naše osobní zkušenost s Bohem, a tedy i naše představa o něm, se odvíjí od našich zkušeností s druhými lidmi. Pokud budeme těmi, kteří odpouštějí, tak i Bůh přestane být v myslích druhých lidí nějakou nadpřirozenou bytostí, která v zákulisí světa vyřizuje či nevyřizuje naše pohledávky, ale stane se milujícím Otcem, jenž odpouští s něžností, radostí a láskou.

PAVEL KONZBUL, pomocný brněnský biskup

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay