Homilie: Křesťan přemáhá svět

Vydání: 2017/36 Do školy s požehnáním, 5.9.2017, Autor: Jiří Mikulášek

Úryvek z páté kapitoly Prvního listu Janova se s ohledem na Bílou neděli, kdy nově pokřtění odkládali bílý křestní oděv, vrací k tajemství křtu, které úzce souvisí s velikonočním tajemstvím Kristovy smrti a zmrtvýchvstání.

Svatý Cyril Jeruzalémský v křestních katechezích popisuje tehdejší způsob udělování křtu a vysvětluje jeho symboliku takto: Každému z vás byla položena otázka, zda věří ve jméno Otce, Syna i Ducha Svatého. Složili jste spasitelné vyznání víry a třikrát jste byli ponořeni do vody a opět jste se vynořili. Tím jste obrazně a symbolicky naznačili Kristův třídenní pobyt v hrobě. (---) V témže okamžiku jste zemřeli a zároveň se narodili. Ona spasitelná voda se pro vás stala hrobem i mateřským lůnem.

Svatý Jan zřejmě naráží na toto křestní vyznání a uvádí jako účinek křtu „zrození z Boha“. Kristovým zmrtvýchvstáním vznikla nová dimenze života, účast na Božím životním principu, kterým je láska. Nejedná se jen o nějaký cit, ale o nadpřirozené přilnutí k Otci, které umožňuje, abychom milovali nejen jeho, ale také bratry, protože jsou jeho stvořením, protože On je miluje. Tato láska musí vzdorovat světu, který chce zneužíváním a posměchem zničit lidskou svobodu. Kdo však věří v Ježíše jako Krista a Syna Božího, je silnější než „svět“ se svým démonickým mocenským aparátem. Křesťan přemáhá svět, který nad ním nemá žádnou moc, a naopak dosvědčuje moc Kristovy lásky.

Nejsme jen nějakými ideologickými stoupenci Krista, ale máme nadpřirozené společenství života Božího z Krista. Apoštol Jan hovoří o tomto tajemství v souvislosti s novým přikázáním vzájemné lásky. Jeho slova by se dala přeložit i takto: „To je vítězství, které přemáhá zlo ve světě, naše bratrská láska, jíž jsme schopni, protože Bůh miluje nás a skrze nás naše bratry a sestry. Papež Pavel VI. to vyjádřil slovy: „Církev je místem největší možné lásky.“

V závěru našeho úryvku se apoštol Jan vrací ke zdroji, z něhož tato láska pramení: Voda křtu totiž dostala svou sílu a moc jen skrze vodu a krev vytékající z otevřeného boku Kristova na kříži. Jako z boku spícího Adama vyšla Eva – první matka všech živých, tak z Kristova boku, když usnul na kříži spánkem smrti, vyšla církev, která je novou matkou všech živých.

Při křtu, když kněz předává bílé roucho, říká: „Bůh tě oblékl v Krista a učinil z tebe nového člověka. Bílé roucho ať je znamením této důstojnosti. A rodiče a přátelé ať tě povzbuzují svědectvím slova i života, abys tuto důstojnost uchoval neporušenou navěky.“ Společenství křesťanské rodiny, farnosti, církve je prostředí, které počínající víru chrání a rozvíjí a kde by měl každý pokřtěný pocítit lásku církve.

Mons. JIŘÍ MIKULÁŠEK

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay