Vydání: 2016/30 Vzhůru do Krakova! I na kolech, 22.7.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Na příkladu Ježíše, který se nám podobal ve všem kromě hříchu, je zcela zřejmý smysl našich modliteb: Bůh dává tomu, kdo ho prosí, ne přesně to, oč žádá, ale daleko víc: dává mu svého Svatého Ducha, který umožňuje vnímat situaci s nadhledem a respektovat do krajnosti Otcovu vůli. Potvrzuje to Ježíš, když nás ujišťuje: „Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí!“ Takže jako odměnu za projevenou důvěru obdržíme dar otevřenosti pro větší Boží dary, pro jeho Ducha, který nás posílí i v temnotě našeho putování a ozáří nitro jasným světlem naděje. Častěji si připomínejme slova horského kázání, že „náš Otec dobře ví, co potřebujeme, dříve než ho prosíme“.
Potvrzují to slova sv. Gertrudy: „Modlitba, kterou člověk koná co nejlépe, má velkou sílu. Hořkost srdce proměňuje ve sladkost, smutek v radost, chudobu v bohatství, zklamání v odvahu, slabé srdce v silné. Stahuje velkého Boha do našeho malého srdce. Nese hladovou duši vzhůru k Bohu, živoucímu prameni.“ Taková proměna je odměnou za důvěru, která vytrvá i v nepřehledné a zdánlivě ztracené situaci, kdy vidíme, že pouze lidská snaha o její překonání nestačí. První učedníci pozorovali Ježíše, unaveného a vyčerpaného v důsledku časté nechápavosti lidí, jak se po modlitbě na osamělém místě vrací a s novou silou a obětavostí káže, uzdravuje a sytí zástupy. Když sami vyšli do ulic a náměstí, aby do úmoru hlásali radostnou zvěst, prožívali Boží pomoc a často o své zkušenosti mluvili a psali svým posluchačům a čtenářům. Podobně i nás má provázet nekončící důvěra v Otce, který nám pozorně naslouchá, takže se mu můžeme svěřit i s tím, co neřekneme nikomu. Francouzský lékař Alexis Carrel zaznamenal svou zkušenost: „Jako lékař jsem zažil, jak lidé, u nichž selhalo léčení, se zbavili své nemoci a tísně tichou silou modlitby.“ Zažili tedy příchod Božího království; i my denně prosíme v modlitbě Páně o tento dar, s podmínkou, že přijímáme Boží rozhodnutí a jeho vůli. Jde o cestu k duchovnímu uzdravení a k obdržení pokoje, který nám nikdo jiný nemůže dát. Vidíme ovšem také, že do Otcova království nelze vstoupit hromadně, se všemi lidmi najednou, ale každý se o to musí snažit sám.
P. Miloslav Fiala OPraem.