Homilie: Jsme Kristovým tělem, rukama, srdcem...

Vydání: 2018/47 Varhany budou šperkem katedrály, 20.11.2018

Slavností Ježíše Krista Krále završujeme liturgický rok, v jehož průběhu jsme společně rozvažovali nad rozmanitými událostmi z dějin spásy, jež našly své naplnění v životě a díle Ježíše Krista. Je to mnohem víc, než kdybychom se snažili poučit se ze stránek Písma sami.

Rozměr modlícího se společenství, v jehož středu je sám zmrtvýchvstalý Pán, boří všechny možné hranice, které by se snad jinak zdály být nepřekonatelnými: mezi mladými a staršími, mezi domácími a přistěhovalci, mezi zdravými a nemocnými. A ještě víc než to – ve společné modlitbě padají všechny hranice, dokonce i mezi minulostí, přítomností a budoucností.

Dobře užíváme svěřeného času, pokud nám slouží. Špatně, pokud nám vládne. Jednotlivé dny, měsíce a zvláště pak neděle v průběhu liturgického roku se pro nás staly posly, co neustále přinášejí posilu v přívalu naděje, kterým je samotné Boží slovo. To nejlépe okoření náš život, aby měl doslova „šťávu“. Abychom měli odvahu uvést Slovo v život společně.

Ježíšovo království není z tohoto světa. Křížová cesta nemá nic společného s korunovačním průvodem, ani kříž se trůnu nepodobá. Přesto však hovoří srozumitelným jazykem lásky, který nemá nic společného s klamavým leskem okolního světa. Láska v tomto světě neexistuje bez bolesti. Kříž je toho výmluvným dokladem, stejně jako prázdný hrob... Nesmíme se bát riskovat, zkoušet hledat nové cesty, pokud je v sázce život a zvlášť život věčný!

Slavnost Ježíše Krista Krále v sobě nemá ani nejmenší rozměr světského triumfu. Jemu by ostatně už ani lidé příliš nerozuměli. Vybízí k hledání jiného rozměru Království, a to v chudobě, pokoře a hlavně ve službě druhému, jak nás koneckonců často vybízí i papež František. To je ve světě prvořadým privilegiem jeho nevěsty – Církve. Jsme její součástí.

Jsme ve světě strážci Pravdy. Jsme Kristovým tělem, rukama, srdcem. Musíme s ním přicházet i na ta nejposlednější místa světa. K ubohým a nuzným. K přistěhovalcům a sirotkům. Uskutečňovat všude to, zač se každodenně modlíme: Pane, přijď království tvé. To nejsou prázdná slova, ale slova o naději pro nás i pro celý svět!

P. RADEK MARTINEK

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay