HOMILIE: Dělit se o své bohatství

Vydání: 2019/39 Tři národy ve Zlatých Horách, 24.9.2019

Dnešní Boží slovo je opravdu silné. „Běda těm, kdo zpupně žijí, hoví si na divanech, jídají vykrmená telata, prozpěvují si a vymýšlejí si …, skončí jásot povalečů!“ volá prorok Amos v prvním čtení. „Slituj se nade mnou,“ volá marně v pekelných mukách boháč z Kristova evangelijního podobenství, protože Abrahám mu odpovídá, že z věčného zavržení již není cesty ven. Je dobré, abychom tato slova slyšeli tak silně, jak byla řečena, a neodvažovali se je jakkoli otupovat a změkčovat. Jen tak v nás mohou přinést kýžený Boží užitek.

Není divu, že podobenství o boháči a Lazarovi čteme právě v Lukášově evangeliu. V něm totiž snad nejčastěji slyšíme z Kristových úst napomenutí bohatým, že pro ně je těžké vejít do Božího království a že to může být jedině jejich štědrost, která to umožní. Jednak proto, že jejich bohatství je často nespravedlivě získané, a pokud spravedlivě, tak má v sobě nebezpečí, že své majitele natolik nasytí, že je štěstí plynoucí z bohatství natolik zaujme, že jim zabrání vidět Lazary v jejich okolí, často u prahu jejich vlastních domů. Většina z nás – minimálně ve srovnání s opravdu chudými – je opravdu bohatých, a jsme tedy adresáty dnešního Božího slova.

Přebytek hmotného bohatství, který totiž mnozí máme, to je to, oč jsme povinni se dělit s těmi, kteří nemají ani majetek nutný k důstojnému (a někdy dokonce jen aspoň nějakému) životu. Je třeba rozdávat, a to štědře. Skutečná štědrost, skutečné dávání ovšem začíná teprve tehdy, když nás donutí k aspoň nějakému uskromnění života. Jinak je to jen dávání toho, co přepadá z našich stolů, a to je ukrutně málo. K opravdovému dávání nás vybízí celé evangelium. A uslyšíme-li je v ozvěně dnešního proroctví Amosova, pak zároveň vězme, že celoživotní pouhé „rentiérství“, parazitování na práci druhých, příživnický způsob života jen pro sebe samé, život jako „permanentní párty“ jsou podobným hnusem jako lakota.

Uslyšíme-li toto základní – povinnost dávat hmotný majetek chudým –, můžeme své slyšení Božího slova rozšířit i na jiná bohatství, o která se máme dělit: třeba o čas, síly, schopnosti, pozornost či přátelství. A samozřejmě o poklad víry. I tato bohatství jsme dostali, abychom se o ně dělili s těmi a rozdávali z nich těm, kteří je nemají. A že to jsou často Lazaři nám velmi blízcí, často u prahu našich domů, našich srdcí, žebrající o trochu naší pozornosti, našeho času či přátelství, i to nám dnešní podobenství říká. Zvlášť tak mluví k lidem úspěšným, silným či mladým. Ti mohou totiž být svými bohatstvími natolik uchváceni, že nevidí leckdy nic než sebe a svůj plný stůl štěstí…

P. JAN HOUKAL
 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 8 18. – 24. února 2020

Pro církev s amazonskou tváří

Papež František zveřejnil apoštolskou exhortaci „Milovaná Amazonie“.

celý článek


Sestupme z hlavy do srdce

Slýcháváme řadu dobrých rad, jak předcházet infarktu a dalším srdečním onemocněním úpravou jídelníčku či sportem, ale jak často bereme ohled na svá srdce ve významu…

celý článek


Velkolepé dědictví Tovaryšstva

Z historického pohledu problematický seriál o životě Marie Terezie nabídl obraz jezuitů, který odpovídá tradiční propagandistické karikatuře. Po tolika studiích o historii…

celý článek


Prožít půst napříč generacemi

Je tu postní doba. Jako každý rok, a přitom vždy jiná. Jak ji strávit v rodině, napříč generacemi, když se děti, dospělí a staří lidé postí úplně jinak? Je možné…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay