HOMILIE: Dělit se o své bohatství

Vydání: 2019/39 Tři národy ve Zlatých Horách, 24.9.2019

Dnešní Boží slovo je opravdu silné. „Běda těm, kdo zpupně žijí, hoví si na divanech, jídají vykrmená telata, prozpěvují si a vymýšlejí si …, skončí jásot povalečů!“ volá prorok Amos v prvním čtení. „Slituj se nade mnou,“ volá marně v pekelných mukách boháč z Kristova evangelijního podobenství, protože Abrahám mu odpovídá, že z věčného zavržení již není cesty ven. Je dobré, abychom tato slova slyšeli tak silně, jak byla řečena, a neodvažovali se je jakkoli otupovat a změkčovat. Jen tak v nás mohou přinést kýžený Boží užitek.

Není divu, že podobenství o boháči a Lazarovi čteme právě v Lukášově evangeliu. V něm totiž snad nejčastěji slyšíme z Kristových úst napomenutí bohatým, že pro ně je těžké vejít do Božího království a že to může být jedině jejich štědrost, která to umožní. Jednak proto, že jejich bohatství je často nespravedlivě získané, a pokud spravedlivě, tak má v sobě nebezpečí, že své majitele natolik nasytí, že je štěstí plynoucí z bohatství natolik zaujme, že jim zabrání vidět Lazary v jejich okolí, často u prahu jejich vlastních domů. Většina z nás – minimálně ve srovnání s opravdu chudými – je opravdu bohatých, a jsme tedy adresáty dnešního Božího slova.

Přebytek hmotného bohatství, který totiž mnozí máme, to je to, oč jsme povinni se dělit s těmi, kteří nemají ani majetek nutný k důstojnému (a někdy dokonce jen aspoň nějakému) životu. Je třeba rozdávat, a to štědře. Skutečná štědrost, skutečné dávání ovšem začíná teprve tehdy, když nás donutí k aspoň nějakému uskromnění života. Jinak je to jen dávání toho, co přepadá z našich stolů, a to je ukrutně málo. K opravdovému dávání nás vybízí celé evangelium. A uslyšíme-li je v ozvěně dnešního proroctví Amosova, pak zároveň vězme, že celoživotní pouhé „rentiérství“, parazitování na práci druhých, příživnický způsob života jen pro sebe samé, život jako „permanentní párty“ jsou podobným hnusem jako lakota.

Uslyšíme-li toto základní – povinnost dávat hmotný majetek chudým –, můžeme své slyšení Božího slova rozšířit i na jiná bohatství, o která se máme dělit: třeba o čas, síly, schopnosti, pozornost či přátelství. A samozřejmě o poklad víry. I tato bohatství jsme dostali, abychom se o ně dělili s těmi a rozdávali z nich těm, kteří je nemají. A že to jsou často Lazaři nám velmi blízcí, často u prahu našich domů, našich srdcí, žebrající o trochu naší pozornosti, našeho času či přátelství, i to nám dnešní podobenství říká. Zvlášť tak mluví k lidem úspěšným, silným či mladým. Ti mohou totiž být svými bohatstvími natolik uchváceni, že nevidí leckdy nic než sebe a svůj plný stůl štěstí…

P. JAN HOUKAL
 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 42 15. – 21. října 2019

Svatovítské varhany poprvé zahrály

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu…

celý článek


Když se sejdou následovníci Krista

Každou neděli se nad tisíci chrámů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku rozezní zvony. Zvou ke společnému slavení mše svaté. Farnost se schází.

celý článek


Žijeme pro okamžik každého dne

Královéhradeckou diecézi koncem září navštívil indický arcibiskup PETER MACHADO z Bangalore. Mezi českými věřícími podle svých slov zažil vřelé přijetí a velký…

celý článek


Oslava každodenní svatosti

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay