26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Anděl Páně 2 startuje s adventem

15. 11. 2016

|
Tisk
|

První prosincový den, zamíří do kin po jedenácti letech od prvního dílu pokračování pohádky Anděl Páně. Na poslední úpravy v těchto dnech dohlíží jeho režisér JIŘÍ STRACH, kterého jsme se zeptali:

Vydání: 2016/47 Američtí biskupové po volbě: Slyšíme vás, 15.11.2016, Autor: Jiří Macháně


Tak třeba v Andělu Páně. Ten film v sobě má kus evangelizace, otevírá svět křesťanskému poselství. Držím se biblického návodu „jděte do celého světa a hlásejte evangelium“. Pán Bůh mě vybavil nějakými dary, a tak s nimi pracuji – procházím filmovým světem a snažím se lidem říct dobrou zprávu. Druhým milníkem je pro mě další biblické napomenutí: „Kdo mě zapře před lidmi, toho já zapřu před svým nebeským Otcem, a kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se přiznám i já.“ Ta slova jsou jasná, takže co bych tutlal, že věřím v Pána Boha. A je mi fuk, jestli u některých lidí ztratím body.
Jistě. Máme tři velká náboženství: křesťanství, židovství a islám. Židé tím, že jsou naši starší bráchové ve víře, jsou ve svém náboženství už tak uzrálí, že si do něj umí promítnout humor. My křesťané se od nich máme ještě co učit. Před sedmi, osmi sty lety jsme to ještě příliš neuměli, ale lepšíme se. Kdybychom to nedělali, neuměli se na sebe podívat z nadhledu, čpěli bychom totalitou. Kardinál Špidlík upozorňoval, že právě totalitní systémy nesnesou žerty.
Islám je oproti křesťanství o sedm set let mladší. Vývojově se nachází právě v militantnější fázi, podobně jako kdysi křesťanství. I proto se snažím říct do našich řad, že po dvou tisících letech sžívání se s radostnou zvěstí je opravdu na čase, abychom byli radostní a uzrálí k tomu, abychom vnášeli do naší víry víc humoru, který do ní spolu s nadhledem patří.
A mohu ujistit, že v Andělu Páně 2 je těchto bonmotů a humoru další dávka. U prvního dílu jsem totiž udělal zkušenost, že čeští katolíci mají přece jen nadhled a filmový humor s prvky až židovské anekdoty umějí přijmout. Židovská anekdota si totiž nedělá legraci z Pána Boha, ale z toho, jak jej pojímá člověk, z naší často falešné představy o něm. A uznejte, že i v křesťanském prostředí se pro tento humor otevírají veliké možnosti. (smích)
Někdo se mě v této souvislosti ptal, zda jednou, až půjdu k nebeské bráně, na mě nebude Pán Bůh naštvaný. Myslím, že ne. Bůh je láska, odpuštění a je nekonečněkrát dokonalejší v každé naší dobré vlastnosti. A smysl pro humor je přece dobrá lidská vlastnost. Takový Boží smysl pro humor musí být proto nekonečný. Věřím, že celé nebe se bude prohýbat v pase, až Anděla Páně 2 uvidí. V nebi přece nemohou být škarohlídi a morousové...
Už jsme s herci udělali zkušenost v prvním díle a všichni vědí, že jako režisér jsem rozhodčí, který prostě zapíská, když je to přes čáru. Už tedy víme, na jakém hřišti hrajeme a že Pán Bůh se rozhodně nefauluje. Hrajeme fair-play, je to takový přátelák – vtipný, s nadsázkou, ale takový, abychom se nikoho nedotkli. I přesto se to někdy úplně nepodaří. Jiří Bartoška v roli Pána Boha ve filmu například vykřikne: „Ježíši Kriste!“ A za ním se objeví malý Ježíšek a říká: „Ano, tati?“ Už jsem zaznamenal, že někteří to chápou jako braní jména Božího nadarmo.
Radili mi dominikáni Alvarez Kodeda, Romuald Rob a Milan Badal. Takže teologickou poradnu držel kazatelský řád. Napověděli mi například, jak by asi mohl vypadat Herodes v nebi. V jedné scéně tam totiž máme duši Heroda, která přijde z očistce do nebe. Jenže jak má ten člověk vyhlížet? Byl to nejspíš Žid, ale dosazený Římem. Bývá zobrazen s plnovousem, ale říkal jsem si, jestli nebude mít vzhled spíš Julia Caesara. Konzultoval jsem ale i zmíněné vtípky a narážky, abychom se nedostali za hranu. Zajímá mě, zda to i kněžím přijde vtipné. Chci si nechat poradit.
Hrají je jejich jmenovci – svatou Veroniku Veronika Žilková nebo svatou Annu Anna Geislerová. Oslovil jsem i další známé nositele těchto jmen: Lucii Bílou, Martina Hubu nebo Matěje Hádka. A protože nemáme žádného Medarda, svěřil jsem roli svému učiteli Karlu Smyczkovi, kterému jsem kdysi zahrál Lotranda.
Chtěl bych, aby to byla taková laskavá reinsbergrovská a špidlíkovská kazatelna. Aby to kázání bylo objímající a laskavé. Všechny děti – i ty, které v kostele nikdy nebyly – vědí, že dárky nosí Ježíšek, znají svatého Mikuláše, anděly i čerty. Film má navíc skvělou vlastnost – vyvolává v dětské dušičce otázky. Ty zvídavé je pak kladou rodičům – a jak znám dnešní děti, budou chtít seriózní odpovědi. Oba díly Anděla Páně se tak mohou stát takovým obrázkovým příběhem, prvním a hezkým nahlédnutím do světa křesťanství. Budu rád, když v jejich srdci něco uvízne a začnou skrze film víc přemýšlet. Není už na mně, jestli někdo z nich jako dospělý uvěří ve skutečného, nikoliv pohádkového Pána Boha. To nechávám na něm. Rozhodně je cennější natočit film Anděl Páně než třeba něco o hastrmanovi.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou