Věci záhadné byly, jsou a vždy budou

Vydání: 2007/26 Hurá na prázdniny, 26.6.2007

Vysvětlete mi, prosím, pojmy levitace, bilokace a další stavy, o kterých slyšíme u některých světců. Je to v souladu se současným vědeckým poznáním, nebo se zde pohybujeme v jakési nadpřirozené sféře

Na světě odjakživa byly nejrůznější záhady, tajemnosti, podivnosti, neuvěřitelnosti a další jevy tohoto druhu. Vždycky mě udivovalo, jak moc si všímáme podobných věcí u člověka, ale jak málo o nich víme třeba u zvířat. Jak je možné, že mravenci mají tak fantastickou organizaci, o jaké se lidem ani nezdá? Pokrčíme rameny a řekneme: Nu, instinkt. Vlaštovky přiletí každý rok z obrovské vzdálenosti, zrovna tak čápi. Jak se orientují? Kupodivu nás to celkem nechává v klidu, to je starost vlaštovek, čápů, eventuálně biologů. Naše poznání se rozvíjí. Kdysi věda hlásala, že Země je placatá, pak kulatá, dnes víme, že má tvar geoidu. Věda může mít dost poznání, které je nějak omezené, leč nemáme mnoho věcí lepších, než je zdravý rozum a věda.

MYSTIKA A PARAPSYCHOLOGIE
Leč přímo k vašemu dotazu. Levitaci si lze asi nejlépe představit jako situaci beztížného stavu, ale problém je v tom, že se jedná o běžné podmínky zemské přitažlivosti. Bilokace coby současná přítomnost na dvou, eventuálně výjimečně i více místech, se také nedá pochopit. Docela často se o ní hovořilo v souvislostech s P. Piem. Existuje také docela pěkná historka z nedávné doby, prý pravdivá. Jeden oblíbený světec byl známý právě levitacemi. V době, kdy byl zrovna kousek nad zemí, se v kostele objevil návštěvník a užasl. Když byl zase schopen hovoru, otázal se přítomného kostelníka, co se to děje. Ten nevzrušeně odpověděl: „Ale, to se náš pater zase modlí.“ Jak vidno, zvyknout se dá na všechno. Sám s těmito jevy u svatých nemám zvláštní problémy, protože mi nepřijde divné, že ten, který stanovil přírodní zákony, je může občas podle libosti měnit. S výrazy jako je třeba levitace, extáze, stigmatizace, vize nebo třeba audice se můžeme setkat celkem často v mystice; je třeba říci, že mystika není záležitost pouze křesťanská a toto slovo není zdaleka tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát. Proto je lépe hovořit třeba o súfistické mystice, mystice Mistra Eckharta a podobně, abychom se domluvili, byť v ní můžeme najít celou řadu jevů, které jsou v různých jejích formách a školách společné. Některými takovými jevy se zabývá také disciplína zvaná parapsychologie. Dessoir ji definoval jako vědecký obor, který zkoumá právě psychické jevy, jež vybočují z průběhu běžného duševního života, čímž ovšem nemyslel chorobné projevy, tedy psychopatologické, ale právě ty zvláštní, výjimečné. Prostě para-. Vývoj oboru probíhal asi ve třech etapách: Nejdříve výzkum tzv. spiritistických jevů (do r. 1880), který souvisel s jakousi epidemií těchto podivností, z nichž ovšem lze větší část dobře vysvětlit coby podvod nebo psychopatologie, podobně jako většina posedlostí. Následovalo období psychical research (doslova psychický výzkum, což v češtině může zavádět, proto se běžně používá anglického výrazu, 1880–1930) a konečně výzkum psí fenomenů (psí podle tuším 23. písmena řecké abecedy, 1930–dosud). Do těchto fenomenů se zařazuje mimosmyslové vnímání a psychokineze, tedy problémy, za jakých podmínek, pokud vůbec, může člověk přijímat a zpracovávat informace mimo oblast známých smyslů, eventuálně – psychokineze – může-li a pokud ano, tedy jak, psychicky ovlivňovat nějaké materiální jevy (např. pohybovat předměty atd.).

PAST NA LEHKOVĚRNÉ?
Ve světě v současné době existuje málo seriózních institucí, jako jsou třeba univerzity, kde by existoval takový výzkum. Vědců, kteří v nich pracují, je odhadem nejvýše stovka. Kdysi – a možná i teď – se o využití těchto jevů s nevelkým úspěchem zajímaly armády a rozvědky. Ochočit si záhadno jim moc nevyšlo. Pořád však trvá okultní vlna, významně spojená s komercí, a nejrůznější záhadologové, kteří vycházejí vstříc lidské zvědavosti a hlavně lehkověrnosti. Existuje množství celkem seriózní literatury, kterou si lze prostudovat, ale nemám pocit, že by z ní byl člověk o moc moudřejší než před jejím přečtením. Spíše vyvstávají další otázky.
Takže hovořit o souladu se současným vědeckým poznáním se příliš mluvit nedá, tyto jevy jsou jaksi „mimo“, nebo chcete-li „para-“, nicméně existují. Do nadpřirozena bych je také nezahrnoval, spíš do oblasti dosud nepoznaného. Věci záhadné a nepochopitelné byly, jsou a budou. Občas některé z nich dokážeme vysvětlit, ale stále jich hodně zbude. Je dost lidí, kteří by se bez nich poněkud nudili. Jsou ovšem i jiní, kteří praví: „Vaše starosti bych chtěl mít.“ Kousek pravdy mají obojí.
Jan Polivka, vedoucí Katedry psychologie a sociologie TF JU


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 15. – 21. října 2019

Svatovítské varhany poprvé zahrály

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu…

celý článek


Když se sejdou následovníci Krista

Každou neděli se nad tisíci chrámů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku rozezní zvony. Zvou ke společnému slavení mše svaté. Farnost se schází.

celý článek


Žijeme pro okamžik každého dne

Královéhradeckou diecézi koncem září navštívil indický arcibiskup PETER MACHADO z Bangalore. Mezi českými věřícími podle svých slov zažil vřelé přijetí a velký…

celý článek


Oslava každodenní svatosti

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay