Můžeme se za někoho modlit i proti jeho vůli?

Vydání: 2017/11 Dobrou knihu letos „ulovil“ P. Jan Rybář, 14.3.2017, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Příloha: Perspektivy 11

Můj bratr a švagrová jsou nevěřící. Oba jsou k stáru nemocní. Nabídla jsem jim modlitbu, reagovali ale podrážděně, že o mé modlitby nestojí. Mohu se za ně modlit i proti jejich vůli? A bude to „fungovat“?

Upřímná modlitba, která je ovocem naší víry ve všudypřítomného a milujícího Otce, pomáhá vyřešit i nejsložitější situace. Ježíš přece v horské řeči prohlásil: Proste, a dostanete. Neboť každý, kdo prosí, dostává. Proto se nikdy nezapomínejme ve svých potřebách, ať našich nebo bližních, s důvěrou obrátit na našeho Pána. Uvědomme si, že modlitba je duší naší víry, kterou také svou vnitřní silou oživuje. Pak nemluvíme někam do prázdna, ale s Bohem, kterému na nás záleží, takže nepodléhejme klamnému pocitu, jako bychom mluvili jen sami se sebou. Od milosrdného Otce můžeme očekávat vše, co nás posiluje a pomáhá plnit jeho vůli. On totiž nejlépe ví, jak jsme slabí, a tedy odkázaní na jeho účinnou lásku a pomoc. Vždyť jeho Syn o sobě prohlásil, že je cestou, pravdou a životem.

Jeden z největších teologů Tomáš Akvinský nabádal své žáky, aby nikdy na modlitbu nezapomínali, neboť jde o hluboký kontakt s živým Bohem – a na něm záleží úplně všechno. Proto je žádoucí, abychom do svých rozhovorů s Bohem zahrnuli celý svůj život, všechny naše potřeby, a totéž vyprošovali i pro své bližní, zvláště když jde o ty, na nichž nám záleží. Kdybychom si chtěli připomenout nějaký inspirovaný text, pak se nabízí výrok zkušeného apoštola sv. Jakuba, abychom prosili s důvěrou a vůbec nepochybovali.

Je ovšem nezbytně nutné, abychom nejdříve usilovali o život v Boží přítomnosti. Měli bychom si to uvědomovat a prožívat i ve všedních chvílích – při práci, při setkání s druhými, při odpočinku, neboť každý sebekratší okamžik je Božím darem. Při vědomí, že nikdy nejsme sami, i když putujeme pouští mezilidských vztahů a na obzoru není nikdo, kdo by nás doprovázel, právě v takových momentech máme jedinečnou možnost pohlédnout vzhůru k Otci světel a naděje. Řekněme si: On je zde, vidí mě, slyší mé prosby a miluje mě. Je spolehlivým průvodcem a pomocníkem na našich cestách. A je jím i pro ty druhé, i když si to vůbec neuvědomují a podobnou myšlenku odmítají. Církev si je toho dobře vědoma, a proto se při každé příležitosti modlí za nemocné, opuštěné, pronásledované a trpící, i když oni sami to nevědí, protože nedostali dar víry a nepotkali nikoho, kdo by jim o Boží lásce něco pověděl.

Naše modlitby mohou obsahovat i věci, které bychom neřekli ani nejlepšímu příteli. Nebeský Otec zná i naše největší tajnosti, neboť nic není před ním skryto. V modlitbě Otčenáše mu říkáme Buď vůle tvá! Tím se mu zcela odevzdáváme ve všem, co prožíváme a co nás provází, ať jde o radosti nebo bolesti. Když vyprošujeme dobro, pomoc, uzdravení nebo dar víry druhým, známým nebo zcela neznámým, kteří také kráčejí „slzavým údolím“ podobně jako my, věřme, že všechno, oč pro ně prosíme, dostanou, i když třeba v jiné podobě, než jak jsme si to my nebo oni představovali.

A ve všem se řiďme moudrou radou sv. Augustina, původně světáka, za jehož obrácení k víře se dlouho modlila jeho matka Monika: Když se modlíš, potřebuješ mnoho lásky a ne mnoho slov! To platí za všech okolností, ať už prosíme o nějaké dobro pro sebe, nebo pro své bližní.

Autor je kněz a premonstrát
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Odpovědny



Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay