Jak církev dospěla k božství Ducha Svatého?

Vydání: 2008/20 Mateřská dovolená - odpočinek, nebo zátěž?, 13.5.2008

O Duchu Svatém se tvrdí, že je Bůh a že je jednou z osob Trojice. V Novém zákoně se ale nikde výslovně neříká, že tento Duch je Bůh a že je osoba.

Máte pravdu v tom, že Nový zákon nikde výslovně neříká: „Duch Svatý je Bůh.“ Jsou v něm ale místa, která na božství Ducha Svatého ukazují. Nejdůležitější výrok se nachází v Matoušově evangeliu (Mt 28,19), kde je Duch postaven na roveň Otci a Synu, což ukazuje na jeho božství i na skutečnost, že je osoba. Nebo v 1 Kor 2,10-11, kde se tvrdí, že Duch Svatý zkoumá i hlubiny Božího nitra. Je-li Duch Svatý nositelem nejniternějšího božského sebepoznání, pak musí být Bůh. Církevní otcové v prvních staletích také používali následující argument: Jestliže Duch Svatý je principem našeho zbožštění, pak toto zbožštění je opravdové jedině za předpokladu, že tento Duch je také Bohem. Pokud by Duch Svatý byl jenom tvor, nedalo by se o skutečném zbožštění člověka ani hovořit.
Pokud se jedná o osobní charakter Ducha Svatého, lze použít jednoduchou úvahu: Věc má nesrovnatelně nižší úroveň bytí nežli živá osoba. Bůh je nevyhnutelně nejdokonalejší bytost. Z toho však vyplývá, že v Bohu nemůže být nic pouze věcí. Je tedy zřejmé, že Duch Svatý nemůže být pouhou věcí, a proto je osobou. V Novém zákoně se o Duchu Svatém hovoří nejen jako o Daru, ale také jako o jednající osobě. Je kupří. označován jako Paraklétos (Přímluvce, Utěšitel). Mluví se o něm jako o tom, kdo poznává Boží nitro a zjevuje nám hlubiny Božích úradků. Církev již od prvních staletí projevovala Duchu Svatému stejnou úctu jako Otci a Synovi. V šedesátých a sedmdesátých letech čtvrtého století došlo k velkým teologickým sporům o božství Ducha Svatého. Celá záležitost se nakonec řešila na I. konstantinopolském koncilu v r. 381, kde bylo také formulováno vyznání víry, které každou neděli recitujeme při mši svaté. Zde se jasně učí: že Duch Svatý má stejnou důstojnost jako Pán; že stejně jako Boží Syn vychází věčně z Otce; že je oživovatelem, což je stvořitelská činnost Boží; že mluvil ústy proroků – svatopisců; že mu je od počátku křesťanství projevována tatáž úcta jako Otci a Synovi. Technická formulace trojičního dogmatu, která hovoří o třech osobách a jedné jediné společné božské přirozenosti, se nachází v aktech dvou synod, které se konaly v roce 382. Jedna v Římě a druhá v Konstantinopoli. Taková je také společná víra křesťanů i dnes.
P. CTIRAD V. Pospíšil OFM, vyučující dogmatické teologie na CMTF UP v Olomouci



Dary Ducha Svatého tematizovaly sbírku Mozaika 2008, která pomáhá financovat ActIv8, česko-slovenské setkání mládeže na Velehradě. Více info na www.mozaika2008.cz.


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay