Existují i nevěrní zemřelí?

Vydání: 2012/44 Prezident vyznamenal hrdiny, 31.10.2012, Autor: Miloš Szabo

 

V liturgickém kalendáři je u 2. listopadu uvedeno „Vzpomínka na všechny věrné zemřelé“. Jsou tedy také nevěrní zemřelí?

Modlitba za zemřelé patří již k nejstarší křesťanské tradici, zmínka o ní se nachází mj. v tzv. římském kánonu, nyní známém jako první eucharistická modlitba. Modlíme-li se tedy za zemřelé, prosíme vlastně o jejich vysvobození z očistce, tedy toho duševního stavu, který jim zatím zabraňuje v plném prožívání blaženosti, způsobené přítomností ve věčném Božím království. Očistec má vždy pouze jeden směr, a to směrem k Bohu, k věčnému životu, nikoli směrem k zatracení.

Právě to je totiž úděl těch zemřelých, kteří umřeli bez kajícnosti a ve stavu těžkého neboli smrtelného hříchu. Zažitá a opravdu letitá terminologie pojmenovává tyto zemřelé jako nevěrné: vychází z několika míst v evangeliu, kdy Ježíš sám dělí služebníky na dobré a věrné a na špatné a nevěrné.

Protože zatracení už nemají naději na záchranu, ani modlitba za ně nemůže způsobit jejich spásu. O nikom ovšem nemůžeme prohlásit, že je zatracen. Od raného křesťanství církev uctívala konkrétní svaté a blahoslavené, tedy ony „věrné“ zemřelé. Není však znám jediný případ, kdy by dogmaticky prohlásila opak, že někdo konkrétní je zavržen. Tato skutečnost má dopad i na náš každodenní duchovní život, protože modlit se lze opravdu za každého zemřelého. Nemá však jít pouze o odříkání nějakých slov či vět, nýbrž o projev lásky: právě láska totiž zachraňuje člověka. Především láska Boží, která se projevila v jeho vtělení a smrti za naše hříchy, a pak také naše vzájemná láska.

A co kdybychom se takto modlili za toho „nevěrného“? Naše modlitba, nebo přesněji láska projevená v modlitbě, určitě nebude zapomenuta. Dotyčnému to sice už nepomůže, nás však tato modlitba více uschopňuje připravit se na vlastní odchod do věčnosti.

Když tedy v názvu této liturgické památky nacházíme přídavné jméno „věrné“, nemyslíme tím nikoho konkrétního. Podle katolické víry však zároveň vyznáváme, že modlitbou a vzpomínkou pomáháme těm, kteří o tuto pomoc vlastně stáli i během svého života. Vzpomínání a modlitba je tedy naše role; soudit a určovat, kdo je věrný a kdo nevěrný, je jedině Boží záležitostí.

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

Čili je myšleno "věrní Kristu"? Libor 31.10.2012 17:03

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 13 28. března – 3. dubna 2017

Svou duši poroučím Bohu

Kardinálové z několika zemí světa, čeští a moravští biskupové i více než tři tisíce věřících z celé země se v sobotu přišli do svatovítské katedrály rozloučit…

celý článek


Eucharistická úcta napříč staletími

Na prahu Velikonoc zve Arcidiecézní muzeum v Olomouci k zamyšlení nad Kristovou obětí zpřítomněnou v eucharistii. Pod názvem „V oplatce jsi všecek tajně“ vystavuje působivý…

celý článek


Antonín Mandl, člověk dialogu

Vzpomínka na P. Antonína Mandla (27. března 1917 – 15. března 1972) u příležitosti 100 let od jeho narození chce být zároveň i připomínkou jeho přátel a spoluvězňů,…

celý článek


Pojďme si povědět něco pěkného

Mladým partnerům na začátku vztahu chybí slova. Tolik si toho chtějí říci! Překotně povídají, skáčou si do řeči, nemohou se dočkat, až skončí jeden a začne druhý.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay