Existují i nevěrní zemřelí?

Vydání: 2012/44 Prezident vyznamenal hrdiny, 31.10.2012, Autor: Miloš Szabo

 

V liturgickém kalendáři je u 2. listopadu uvedeno „Vzpomínka na všechny věrné zemřelé“. Jsou tedy také nevěrní zemřelí?

Modlitba za zemřelé patří již k nejstarší křesťanské tradici, zmínka o ní se nachází mj. v tzv. římském kánonu, nyní známém jako první eucharistická modlitba. Modlíme-li se tedy za zemřelé, prosíme vlastně o jejich vysvobození z očistce, tedy toho duševního stavu, který jim zatím zabraňuje v plném prožívání blaženosti, způsobené přítomností ve věčném Božím království. Očistec má vždy pouze jeden směr, a to směrem k Bohu, k věčnému životu, nikoli směrem k zatracení.

Právě to je totiž úděl těch zemřelých, kteří umřeli bez kajícnosti a ve stavu těžkého neboli smrtelného hříchu. Zažitá a opravdu letitá terminologie pojmenovává tyto zemřelé jako nevěrné: vychází z několika míst v evangeliu, kdy Ježíš sám dělí služebníky na dobré a věrné a na špatné a nevěrné.

Protože zatracení už nemají naději na záchranu, ani modlitba za ně nemůže způsobit jejich spásu. O nikom ovšem nemůžeme prohlásit, že je zatracen. Od raného křesťanství církev uctívala konkrétní svaté a blahoslavené, tedy ony „věrné“ zemřelé. Není však znám jediný případ, kdy by dogmaticky prohlásila opak, že někdo konkrétní je zavržen. Tato skutečnost má dopad i na náš každodenní duchovní život, protože modlit se lze opravdu za každého zemřelého. Nemá však jít pouze o odříkání nějakých slov či vět, nýbrž o projev lásky: právě láska totiž zachraňuje člověka. Především láska Boží, která se projevila v jeho vtělení a smrti za naše hříchy, a pak také naše vzájemná láska.

A co kdybychom se takto modlili za toho „nevěrného“? Naše modlitba, nebo přesněji láska projevená v modlitbě, určitě nebude zapomenuta. Dotyčnému to sice už nepomůže, nás však tato modlitba více uschopňuje připravit se na vlastní odchod do věčnosti.

Když tedy v názvu této liturgické památky nacházíme přídavné jméno „věrné“, nemyslíme tím nikoho konkrétního. Podle katolické víry však zároveň vyznáváme, že modlitbou a vzpomínkou pomáháme těm, kteří o tuto pomoc vlastně stáli i během svého života. Vzpomínání a modlitba je tedy naše role; soudit a určovat, kdo je věrný a kdo nevěrný, je jedině Boží záležitostí.

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

Čili je myšleno "věrní Kristu"? Libor 31.10.2012 17:03

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 40 27. září – 3. října 2016

Papež: Svatý je jen mír, nikoli válka

Duchovní magnet, klenot apeninského pohoří, přední turistický poutač Umbrie – středověké Assisi, rodiště Prosťáčka Božího, se stalo minulý týden znovu místem…

celý článek


Říjnová slavnost na moravském Slovácku

Stejně jako každý rok se i letos na počátku října rozzáří Uherský Brod jedinečnou manifestací mariánské úcty. Na růžencovou tradici i současnost jsme se zeptali správce…

celý článek


Neuhnout, i když trakaře padají

„Při tom nesmíš pouze jedno zapomenout, přítelíčku, podle větru, dav jak ráčí, rychle točit korouhvičku“ (Vrchlický). Postavit se této masové vrtkavosti ve své…

celý článek


Můj cíl je rozeznít Notre–Dame

Jeden z nejlepších světových varhaníků OLIVIER LATRY sedá už 31 let za varhany v pařížském kostele Matky Boží. O tom, jak k němu katedrála promlouvá, hovořil s KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay