Proč potřebujeme Evropskou unii?

Vydání: 2017/31 Pietro Parolin navštíví Rusko, 1.8.2017

Příloha: Perspektivy 31

Stále častěji se ozývá v části české veřejnosti volání po vystoupení z Evropské unie. Ztratila snad EU smysl své existence? V čem spočívá její význam?


                                                                                                                                                                     © Jan Hrubý

ÚHEL POHLEDU Hayata Josefa Okamury

Prožíváme dnes zázrak takového míru a stability, navíc v demokraticky uspořádané společnosti, zde, uprostřed evropského kontinentu, jakého snad v historii doposud nikdy nebylo. Člověk by čekal pokoru a vděčnost těch, kteří těchto výsad pokoje a blahobytu užívají, ale realitou je spíše opak. Přímo do očí bijící je hrozivá vnitřní slepota a zmatek těch, kteří nyní hlasitě žádají vystoupení našeho národa z Evropské unie – a tak vlastně její podstatné oslabení a postupné rozbití. Ukazuje se přitom ztráta historické paměti kolosálních rozměrů. Část dnešních Evropanů zapomněla, že právě národovectví izolující od sebe jednotlivé národy vedlo v minulosti k napětím a krizím, že nacionalismus zdůrazňující egoismus jednotlivých států a nedostatek solidarity s těmi okolními se nakonec stával příčinou válek. Mnozí lidé dnes nechápou, co je válka se svými hrůzami, jak nesamozřejmý a drahocenný je mír, v němž nyní žijeme.

EU má své nepřátele

Je přitom nanejvýš zřejmé, že ruská a čínská vláda mají eminentní zájem Evropskou unii oslabovat a postupně rozložit. I u nás už delší dobu zuří vytrvalá dezinformační kampaň na internetu řízená z Kremlu. Rozsévá mezi našimi občany strach a nejistotu, šíří nedůvěru k veřejnoprávním médiím, jako jsou Česká televize a Český rozhlas, a podkopává tak vlastně základy fungující parlamentní demokracie jako takové. Je to v příkrém rozporu s naším národním zájmem. Navíc se zdá, že v Moskvě nyní pokládají náš národ za slabý článek jak EU, tak NATO, a chtějí z nás učinit svého „trojského koně“ v těchto demokratických a jasně prozápadních společenstvích. Musíme se proto v nadcházejících volbách jasně postavit všem domácím pomahačům našich nepřátel.

Křesťanské kořeny EU

Za zakládající „otce“ dnešní jednotné mírové Evropy se všeobecně považují tři křesťanští demokraté: německý kancléř Konrad Adenauer, francouzský politik lucembursko-lotrinského původu Robert Schuman a Ital Alcide De Gasperi. Žádný z nich se nestyděl veřejně se modlit a vystupovat před lidmi jako věřící křesťan. Spojovala je otřesná zkušenost dvou světových válek na našem kontinentě s miliony mrtvých, zážitek strádání ve vlastním životě a osobní skromnost. Jsou si podobni také jako lidé autentických přesahů – jako opravdoví katolíci, kteří živě chápou, že vedle národa definovaného především určitým jazykem, existuje také širší společenství křesťanů a lidstva vůbec. Jako lidé přesahů jazykových a civilizačních – Robert Schuman dvojjazyčný, s francouzštinou a němčinou, pocházející z pomezní oblasti mezi Německem a Francií. Podobně De Gasperi, který vyrůstal jako Ital s rakouským občanstvím a studoval ve Vídni.

Papež František opakovaně vyjádřil svoji jasnou podporu Evropské unii. Přitom ji ale samozřejmě nepokládá za bezchybnou. Naopak, je třeba ji stále obnovovat z hlubokých duchovních zdrojů – kořenů naší evropské křesťanstvím formované civilizace. Současný papež však svými gesty a slovy jednoznačně vyjadřuje, že se EU nemá podkopávat ani oslabovat, protože je přes všechnu svou nedokonalost pro národy, jež v ní žijí, velikým dobrodiním. Příkladným Evropanem je také emeritní papež Benedikt XVI., který ve svém životě ovládl řadu jazyků evropských národů a osvojil si poklady jejich literatury a filozofie. Co je tedy křesťanského na tom chtít z Evropské unie vystupovat a rozbíjet ji?

Je zapotřebí „obrácení srdce“

Démoni nejednoty a zmaru buší na dveře lidských myslí a znepokojují. Budou mít Evropané ještě sílu jim vzdorovat? Evropa zažívá velké duchovní vyprázdnění, úpadek vlastní civilizační tradice. Široké vrstvy Evropanů ani nenavštěvují bohoslužby, ani nečtou Bibli, ani se nemodlí. Lidé byli svedeni k životu zasvěcenému materiálním požitkům, takže primát ducha vystřídal primát konzumního blahobytu. Už celé generace uvykly tomu „mít se dobře“ a nedochází jim, že zde něco podstatného „nehraje“. Dnešní do očí bijící nápor uprchlíků a migrantů jakoby současnou nedobrou situaci ještě zvýrazňoval. Chybí potřebné a nutné sebeomezení a dobrovolná skromnost. Korupce politiků, úředníků i běžných občanů není jenom ta zjevná, ale existuje i „plíživá“ korupce – taková, která není na první pohled tolik vidět. Je to „život na vysoké noze“, z něhož se nechce slevit. Zde je zapotřebí „obrácení srdce“.

Dnešní Evropa vyžaduje týmovou spolupráci

Není, myslím, žádný zcela izolovaný „český národní zájem“, který lze prosazovat sám o sobě. Náš středně velký, desetimilionový národ existuje jenom uprostřed dalších národů ve svém bližším i vzdálenějším okolí a ve vztahu k nim. Je nám souzeno, že musíme spolupracovat s ostatními státy kolem sebe, jiná cesta neexistuje. Té spolupráci se říká evropská a mezinárodní politika, diplomacie. I na tomto poli lze být mistry, pouze průměrnými hráči, nebo docela prohrávat. Je přitom jasné, že jednotná mírová Evropa naší doby, Evropská unie, vyžaduje týmového ducha a týmovou spolupráci. Ani sportovní mužstvo nemůže vítězit, když jeho hráči mezi sebou dobře nespolupracují, když hraje každý jenom pro sebe, nebo by dokonce hráči stejného mužstva hráli proti sobě. Zejména v kritických situacích – jako když vrcholila migrační krize – nemůžeme hrát jenom „sami na sebe“, jinak se od nás ostatní národy Evropské unie postupně odvrátí. A nakonec se osamoceni staneme obětí další války nebo okupace.

Měli bychom se méně ptát, jaké výhody, kolik peněz naše republika zase příště od EU dostane. Spíše bychom se měli tázat, co my, náš národ může pro EU, její dobré fungování, sám přinést. Naším ziskem z členství v Evropské unii přece nejsou na prvním místě peníze (i když bychom si samozřejmě měli této finanční podpory od našich západních sousedů vážit). Tím skutečným ziskem je především to, že smíme s řadou dalších národů patřit do velkého a silného demokratického společenství jednotné mírové Evropy, které může obstát tváří v tvář nedemokratickým mocnostem, jako jsou Rusko a Čína. Existenci EU nám právem závidí mnoho lidí z různých míst světa, pro něž je taková spolupráce národů mezi sebou v jejich domovském regionu zatím jenom vzdáleným snem.

Pozor na populisty

Mějme se v době opakujících se teroristických útoků v Evropě na pozoru nejen před terorismem, ale také před populistickými politiky, kteří sobecky zneužívají nejisté situace a záměrně v lidech rozdmýchávají a přiživují strach z uprchlíků a migrantů. Nejprve naše občany cíleně a dlouhodobě straší, a pak se stavějí do role jejich jediného zachránce a spasitele – a chtějí tak snadno „sklízet“ jejich hlasy při volbách. Tito podvodní politici zároveň spolupracují s extrémistickými stranami v jiných evropských zemích. Je jim společné to, že rozbíjejí Evropskou unii – přesně v zájmu kremelské vlády v Moskvě. Od ní se jim dostává masivní podpory, především v podobě vytrvalé propagandy skrze dezinformační weby na internetu. Přitom je jejich jasným dlouhodobým cílem rozbití Evropské unie a návrat našeho národa do mocenského područí Ruska.

Zdá se mi, že dnes stojíme na podobné historické křižovatce jako naši předkové v roce 1948. Nyní hrozí, že v říjnových parlamentních volbách s převahou zvítězí nestandardní a nedemokratické politické uskupení, které stojí a padá s jediným oligarchou s komunistickou minulostí, podezřelým navíc ze spolupráce s tehdejší násilnickou Státní bezpečností. Bylo by pak tragédií pro naše děti a vnuky, kdyby toto „hnutí“ po volbách vytvořilo koaliční vládu se stávajícími komunisty a s krajně pravicovou a ostře protievropskou SPD. Jsou naši občané ještě schopni se nad nynější společenskou situací rozumně zamyslet a podpořit při volbách skutečně demokratické a nepopulistické politiky? Vzpamatujeme se včas?

Jsem přesvědčený, že český národ, v tradici našich světců a „Otce vlasti“ císaře Karla IV., patří civilizačně i politicky k evropskému Západu. Nemáme se žádným způsobem vracet do područí Ruska. Jeho vláda lituje rozpadu Sovětského svazu a jeho impéria a přeje si postupně rozšiřovat sféru svého vlivu. Není těžké uhodnout a pochopit, že v těchto plánech vládcům v Moskvě překáží vedle NATO především Evropská unie. I proto se chci zasadit za EU hluboce obnovenou ideálem jejích křesťanských zakladatelů.

Autor je politik a tlumočník
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články



Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay