26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Obránci křesťanských hodnot?

22. 2. 2019

|
Tisk
|

Tradice vycházející z kořenů židovské, antické a křesťanské kultury a civilizace hodlá podle svého programu chránit politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Někteří křesťané na tato slova slyší. Co když ale stanoviska zmíněného hnutí konfrontujeme s principy katolické sociální nauky?

Vydání: 2019/6 Papež v Arábii poslem pokoje, 22.2.2019

Příloha: Perspektivy 6


 
V dokumentech SPD lze nalézt dvě základní formy sdělení. Univerzálně platné věty a burcující apely. , říká politický program SPD. S univerzálně platnými větami, jako je tato, lze obecně souhlasit a zapadly by do programu více politických stran. Burcující apely pojednávají o akutní potřebě řešit věci radikálně a co nejdříve, aby byla odvrácena nepříznivá budoucnost. Příkladem může být stanovisko z 29. 4. 2017:
Může za to EU
Hnutí SPD ve svých stanoviscích nejčastěji pojednává o Evropské unii, zahraniční politice a migraci. Tato tři nejskloňovanější témata jsou v ideologii hnutí vzájemně propojena. Podle oficiálních dokumentů hnutí SPD je migrační krize používána Evropskou unií jakožto řízená zbraň, která má být záminkou pro vytvoření evropského totalitního superstátu. To, že vinu za naši situaci nese někdo jiný – a má jméno Evropská unie –, může být pro mnohé osvobozující představa (technika svalování viny). To, že cokoliv „evropského“ je špatně a cokoliv „křesťanského“ dobře, je opakováno tak často, až se to v čtenářově mysli zafixuje (technika nálepkování). A tvrzení o zátarasech a ozbrojených patrolách? To šíří strach, který je umocněn propojením nám známých křesťanských svátků s něčím neznámým a budícím strach (technika práce s emocemi). Neznámé vyvolává strach, který pak podněcuje emotivní, tedy často i iracionální jednání – jako například pokácení stromů na železniční trať.
Miluj svého bližního, pokud…
Základním a nejvyšším principem sociální nauky církve je princip personality. Vychází z křesťanské antropologie a je východiskem pro další principy téže nauky. Tento princip chrání nedotknutelnou důstojnost lidské osoby. Uzákonění lidských práv považuje za aplikaci přirozeného zákona. Rovnost všech lidí totiž vychází ze stvoření, ve společnosti musí být brán ohled na každého jedince individuálně. Nikoliv ale individualisticky, nýbrž v sociálním kontextu. Princip personality nepřipouští také jakékoliv omezení myšlenkového rozvoje. Člověk nesmí být pojímán jako prostředek. Jeho velmi důležitou složkou je osobní svoboda. A musí být zaručena i náboženská svoboda, jak zdůrazňuje například papež Jan Pavel II. v encyklice . Nejen protiimigrační, ale i protiislámská rétorika hnutí SPD tedy není v souladu s tímto principem.
Z principu personality vychází i zásada společného dobra. Aby ho bylo dosaženo, musí mít každý možnost dosáhnout takové úrovně blahobytu, která je nezbytná k jeho plnému rozvoji, tedy postupovat dle zásady univerzálního určení statků. V ní sociální nauka církve zdůrazňuje sociální spravedlnost. Se zmíněnými zásadami se ovšem hnutí SPD dostává do rozporu. Jako příklad může posloužit část politického usnesení hnutí SPD z 9. 8. 2018:
. Rozborem tohoto usnesení lze vyčíst, že hnutí SPD podporuje řešení otázky bydlení pro slušné sociálně slabší občany, což lze parafrázovat jako „řešení otázky bydlení jen pro ty, které uznáme za slušné“. Učí-li princip personality o rovnosti všech lidí, pak jakékoliv vyčleňování bližních není křesťanskou cestou. Dále v citovaném stanovisku můžeme číst, že stát nesmí vytvářet sociální bydlení nejen pro neslušné, ale ani pro migranty a – ve smyslu pozitivní diskriminace – ani pro skupinu lidí, která je čtenářům dobře známa a je označena za „takzvaně nepřizpůsobivé“. V závorce citovaného stanoviska pak hnutí SPD čtenářům nenápadně podsouvá definici pozitivní diskriminace jako neoprávněného zvýhodňování. Pozitivní diskriminace má přitom sloužit k potlačení negativní diskriminace a po dosažení svého účelu má být ukončena. Některá zdánlivě nespravedlivá opatření tudíž mohou být cestou k sociální spravedlnosti. V encyklice Pacem in terris napsal papež Jan XXIII. v odvolání na svého předchůdce Lva XIII.:
Ke křesťanství patří milosrdenství
Jmenovanými zásadami prostupuje solidarita jakožto souhrnný princip katolické sociální nauky vycházející z lásky k bližnímu. Svět v globalizované podobě způsobuje, že jsou spolu všichni lidé nějak propojení. Oblečení, elektronika, ale i potraviny mohou být cenově výhodné v důsledku vykořisťování bližních. Svým běžným denním životem v České republice tedy participujeme na tom, že všichni nemají stejné možnosti pro život.
Láska člověka k druhému má být obdobná lásce Boha k lidem, tedy lásce toho, který tak miloval svět, že obětoval svého jediného Syna za všechny. Pokud SPD považuje křesťanství za jeden z kořenů evropské kultury, kterou chce bránit, je třeba jej přijímat i s jeho milosrdenstvím. Církev nabízí pomocnou ruku každému bez výjimky, protože takové je křesťanské pojetí spravedlnosti, která vychází vstříc i tomu, kdo „zhřešil“. Biblické podobenství o marnotratném synu počítající s tím, že Boží milosrdenství bez hranic nečeká na „odměnu“ v podobě nápravy hříšníka, může vyvolat v posluchači dojem nespravedlivého jednání ze strany Boha, který porušil zásadu retribuce, tj. odplaty za společensky nesprávné chování. Je možné si proto myslet, že hnutí SPD je citlivé vůči této domnělé nespravedlnosti, a proto má potřebu rozlišit „slušné“ a „nepřizpůsobivé“ občany. Obrana křesťanských hodnot však nespočívá ve vyčleňování, ale v respektu k důstojnosti každého a je pamětliva toho, že Boží spravedlnost je jiná, lepší než ta lidská.
Iluze nezávislosti
Další srovnání umožňuje lpění SPD na suverenitě, tedy svrchovanosti a nezávislosti státu na jakékoliv jiné moci. S ohledem na výše zmíněné globalizované pojetí světa nemůže suverenita, jak ji hnutí SPD pojímá, existovat, protože globalizace určitou mezinárodní koordinaci vyžaduje. Hlavní výhodou suverenity má být podle SPD nezávislost České republiky v rozhodování. Jak konstatuje i rozsudek Ústavního soudu, nějaká podoba závislosti musí být přítomna vždy. Je to analogické i s našimi životy, kdy vidíme, že sobecké (nebo, chcete-li, nezávislé) jednání není společensky prospěšné a že moderní společnost je vybudována na kompromisech a konsenzech. Touha po bezbřehé suverenitě jako po léku na mnohé problémy je přitom pouhým pokušením. Má-li být dosaženo společného dobra, nelze myšlenku národní suverenity, jak ji pojímá SPD, přijmout. Má-li být dobro společné, musejí totiž jednotlivé státy nacházet kompromisní řešení s cílem potlačit nerovnosti. Že SPD – obdobně jako sociální nauka církve – odmítá byrokratizaci, k naplnění zásady subsidiarity nestačí.
V katolické sociální nauce pojednává o kompetencích při různém rozhodování princip subsidiarity. Ten hovoří o stupňovitém přidělení kompetencí tak, aby byly ve společnosti přeneseny vždy na co nejnižší možnou úroveň, a odmítá jakoukoliv centralizaci rozhodovacích pravomocí, pokud není žádoucí. Do sporu s touto zásadou se hnutí SPD dostává, když za hlavního uzurpátora suverenity České republiky označuje Evropskou unii, která má v jednom ze základních dokumentů formulovanou právě zásadu subsidiarity, vycházející z katolického myšlení. A dohled nad prováděním zásady subsidiarity v rámci EU mají jak zástupci všech členských států, tak jednotlivé komory jejich parlamentů.
Principu subsidiarity nevyhovuje také přímá demokracie. Tato idea se snaží předat co nejvíce moci do rukou řadových občanů, což odporuje stupňovitému přidělení kompetencí ve společnosti. Přímá demokracie sice projevuje snahy o přidělení kompetencí ve společnosti na nejnižší úroveň, ale subsidiarita nezůstává jen u toho a podotýká, že centralizace rozhodovacích pravomocí je někdy efektivnější.
Apel na pud sebezáchovy
Celou konfrontaci stanovisek hnutí SPD a sociální nauky církve lze uzavřít tak, že dílčí shody nacházíme v univerzálně platných větách, ale podrobnější rozbor vyústí v odklon ideologie SPD od katolické sociální nauky. Právě dílčí shody a nepřítomnost podrobnějších rozborů mohou být jedním z důvodů, proč lidé nacházejí spojení mezi hnutím SPD a křesťanstvím. Forma, kterou SPD sděluje svá stanoviska, burcuje k emotivnímu jednání. Takové jednání potlačuje kritické myšlení, a tak mohou emoce přebít rozvážné přijetí informace. Že se nejedná o křesťanskou cestu, to příjemci informace, vyburcovanému apelem na pud sebezáchovy, vůbec nemusí dojít. Dalším důvodem může být, že hnutí SPD využívá adjektivum „křesťanské“ jako pozitivní zabarvení v rámci manipulativní techniky nálepkování. Pro rozpoznání opravdu křesťanských kontur přitom postačí ve správné chvíli vzpomenout na píseň komunity Taizé: „Kde je dobrota a láska, tam je také Bůh.“

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou