Po mezinárodní spolupráci, suitách a dalších monotematických projektech a po dvou albech pro děti jde o sbírku zdánlivě samostatných písní na slova již nežijících básníků i současných textařů. Jenže i Vteřiny křehké jsou ve skutečnosti deska s jedním ústředním tématem.

„Koncept je pro mne vždy důležitý,“ říká Jiří Pavlica, „až na výjimky, jako byl výběr z koncertních nahrávek, jsem každé své album pojal koncepčně. Mám rád celek, a proto například nerad slyším, když se v rádiu vytrhávají písně z kontextu, a navíc se jim utrhávají úvody a závěry.“ Od první desky Byla vojna u Slavkova (1982), kterou Hradišťan pod Pavlicovým vedením vydal, skupina – či její kapelník coby autor – skutečně připravuje samé ucelené projekty. Jednotící téma najdeme na albech jako Ozvěny duše (1994; dlouholeté tradice moravské zpěvnosti), Svítání (1997; dialogy s japonským hudebníkem Yas-Kazem), Mys Dobré naděje (2001; společné nahrávky s Jihoafričanem Dizu Plaatjiesem), Hrajeme si u maminky (2005; písně pro děti), Chvění (2007; suita dialogů s filharmonií a skupinou Altai Kai), Studánko rubínko (2009; jarní písně pro děti)… I mimořádné CD O slunovratu (1999), složené ze zdánlivě samostatných písní, bylo ve skutečnosti putováním jedním rokem, od ledna do prosince, s pomocí básní Jana Skácela.

ZACHYCENÉ OKAMŽIKY

Téma nového alba Vteřiny křehké není na první poslech tak nápadné jako u Slunovratu. Přesto si pozorný posluchač všimne opakujících se motivů (v několika písních se například zpívá o vzpomínání a také o pomíjivosti života) i promyšleného řazení skladeb. To stojí jednak na kontrastech („dospělý“ metaforický text Jana Skácela Šťovíky u cest následuje po ukolébavce), jednak na pozvolných proměnách (tři milostné písně za sebou, každá nazpívaná jinou vrstvou jazyka – starobylá slova Písně písní Pojď, můj milý, kultivované verše Michala Stránského Když ona hrozny trhala a civilní text Dušana Vančury Lítáte v tom). Vedle těchto zřetelných můstků lze však nalézt pojítko méně nápadné, zato důležitější. Je ukryto v názvu alba. „Tím tématem je křehkost vteřin a zodpovědnost k okamžikům, které jsou nám dány,“ vysvětluje autor, který patnáct písní sestavil do jednoho celku tvořícího „oblouk životního příběhu“. Jiří Pavlica, Alice Holubová, David Burda, sbor Hradišťanu a jejich hosté tak v jednotlivých písních zpívají o okamžicích zrození, zamilování, pokušení, ohlížení, zrání (ano, i to lze vnímat jako okamžik) i umírání. O tom, co je tu právě teď a co zde v další vteřině možná nebude.

Proč právě toto téma? „Jak běží život, člověk si víc a víc uvědomuje, že každá vteřina našeho bytí je křehká, vratká a ve vteřině se může každému z nás život změnit. Ve všech patnácti písních je zakódována vzpomínka na něco konkrétního,“ říká Jiří Pavlica, jenž Vteřiny křehké pojal jako svou autorskou a osobní výpověď.

Posluchač samozřejmě nepřijde o důvěrně známé aranže Hradišťanu, který už léta zdárně překonává propast mezi tradiční cimbálovou muzikou a moderní nadžánrovou kapelou. V jednom okamžiku – v anglicky nazpívané skladbě A Second of Temptation (Vteřina pokušení) – skupina s hostujícím zpěvákem Kolibem dokonce koketuje s elektronickou hudbou! Rámec však albu dávají především texty, které sice pocházejí od různých autorů, ale díky Pavlicově promyšlenému výběru a řazení dávají dohromady jedno silné vyprávění.