Řekneme-li „nečistota v manželství“, možná nás ihned napadne sexualita. Nečistota v manželství má ale mnoho nejrůznějších podob.

Do manželství nevstupujeme proto, že chceme udělat šťastným partnera, ale proto, že chceme žít šťastně především my. Avšak tím, že myslíme víc na svoje dobro než na dobro partnera, mezi námi vznikají nečisté praktiky, způsoby komunikace a chování. Abychom byli nakonec skutečně šťastní, je třeba ve vztahu dodržovat určité zásady jakéhosi „desatera manželství“.

První z těchto zásad je víra v partnera a v náš vzájemný vztah. Vždyť na začátku manželství jsme si slíbili, že spolu poneseme nejen to milé a krásné, ale že spolu zůstaneme i v nesnázích a bolesti, v únavě. Možná budeme muset vztah k sobě znovu objevit, ale právě v těchto těžkých chvílích se vztah prověřuje.

HOVOŘIT S ÚCTOU A LÁSKOU

Druhou zásadou je hovořit o partnerovi s úctou. Často slýcháme: „moje stará, můj starej...“, čímž podvědomě vyjadřujeme, že chceme být na stupínku vítězů vždy výše než náš partner. Avšak tím, jak se o něm vyjadřujeme, zároveň vypovídáme o svém vztahu k němu. Je tedy potřeba si ujasnit, zda nám jde o kvalitu vztahu, anebo máme potřebu nad druhým vítězit.

Třetí zásadou čistého vztahu je hovořit o partnerovi s láskou. To nám dává postupně schopnost milovat druhého takového, jaký skutečně je. Poznání a přijetí této praxe nás osvobodí od toho, abychom byli ovládáni pouze svými vlastními touhami, a zachová to naši vzájemnou lásku otevřenou čistotě, nepoznamenanou manipulací a sobectvím.

Čtvrtou podmínkou věrného vztahu je věnovat partnerovi čas. Bez vzájemného poznávání náš vztah umírá a komunikace s partnerem má spíše znaky Staré smlouvy: jeho součástí je tvrdost, vyžadování, lpění na spravedlnosti a kamenné srdce. Jestliže ovšem žijeme jako lidé Nové smlouvy ve vztahu k Bohu, pak podle ní žijme i ve vztahu k partnerovi. Ježíš nás například učí ztišit se před modlitbou a přestat myslet na sebe, učí nás naslouchat, a tak budovat vzájemný vztah s Bohem. Stejné je to i v manželství: znamená to věnovat druhému svůj cenný čas, svou pozornost, úctu, přátelství, prostor ve svém cítění i myšlení a svou důvěru.

Pátou podmínkou je dbát na vztah dětí a rodičů. Dobrý domov pro děti je vytvářen především vztahem mezi otcem a matkou. Děti se doma cítí šťastné, když je vztah jejich rodičů založen na lásce. Rodiče svým vztahem prokazují dětem velikou službu, která přinese požehnání i do rodin, které pak jednou založí ony.

Šestým požadavkem je nezabíjet lásku upřednostněním něčeho nebo někoho jiného. Někdy se stává, že všechno obětujeme dětem, povinnostem anebo kariéře, a přitom nebudujeme vztah s partnerem, který se proto cítí nepotřebný, zavržený a na vedlejší koleji. Práce a povinnosti jednou skončí, i děti se časem osamostatní a budou žít svůj vlastní život. Jejich odchodem však náš manželský život neskončí. Proto pokud manželé o svůj vztah nepečovali, bude se jim těžko navazovat „přetržená nit”.

SEXUALITA JE NESDĚLITELNÁ

Za sedmé je třeba dbát na intimní život. Ten je projevem vzájemného obdarování a společně prožitou radostí, a to tehdy, žijeme-li věrností, láskou a něžností ke svému partnerovi. Jakákoli nečistota tento vzácný soulad narušuje. Také sobecké vyžadování intimností nás nakonec nenaplní, šťastnějšími se nestaneme. Přes všechno, co je o sexualitě denně napsáno a řečeno, zůstává v této oblasti cosi nesdělitelného, co překračuje možnosti slova. Sexualita je součástí průsečíku sil, v němž vzniká zázrak nového života z lásky muže a ženy. Skrze ni zakoušíme jedinečným způsobem lásku, která je odrazem zvláštní blízkosti Boží ve svátosti manželství.

Osmá zásada je nedívat se pohledem zloděje, který přemýšlí, jak ukrást něco z jiného vztahu.

S tím úzce souvisí i devátá zásada, kterou je nepřemýšlet o jiných ženách a mužích jako o svých partnerech. Takový člověk se totiž musí bát toho, že nakonec (třeba i po mnoha letech) „pouhé myšlenky“ přerostou ve skutek.

V BOHU JE NAPLNĚNÍ

Desátou zásadou je dbát na vztah s Bohem. V každém člověku je touha po štěstí, spokojenosti a klidu. Tato touha pramení z potřeb člověka - kromě těch existenčně nutných potřeb (dýchání, jídlo, voda, spánek) máme i další klíčové potřeby, kterémůžeuspokojit pouze Bůh a vztah s ním.

Ten, kdo se snaží žít poctivě své manželství a touží být svým partnerem milován a ctěn, časem pochopí, že od zamilovanosti k lásce vede dlouhá a náročná cesta. Držme si vzájemně palce, abychom se na této cestě k lásce blížili alespoň malinkými krůčky. 

IVA A FRANTIŠEK RŮŽIČKOVI,

Diecézní centrum pro rodinu, Litoměřice