Většina českých a moravských biskupů prožila úterý 2. února ve společnosti řeholníků a řeholnic svých diecézí. Při příležitosti svátku osob zasvěcených Bohu totiž uspořádala většina biskupství setkání řeholníků s jejich pastýři. Na programu byly především bohoslužby, ale prostor byl i ke společným neformálním setkáním.

„Juda truchlí, jeho brány zchátraly a chmurně klesly k zemi. Z Jeruzaléma stoupá žalostný křik.“ Těmito slovy převzatými z proroka Jeremjáše popisuje arcibiskup Louis Kébreau, předseda haitské biskupské konference, současnou situaci církve na tomto ostrově v Karibském moři, který byl v lednu zdevastován masivním zemětřesením. S dojetím se arcibiskup ohlíží zejména za úmrtím více než 25 seminaristů.

Dohady a nejistota provází výběr nového pražského arcibiskupa. Od okamžiku, kdy kardinál Miloslav Vlk zmínil, že svůj odchod a jmenování nového arcibiskupa očekává s koncem uplynulého roku, sice v kuloárech zaznělo několik termínů, kdy měl Vatikán ohlásit jméno jeho nástupce, ale Svatý otec stále prozatím mlčí. Proč?

Školu, která by měla během pár let poskytnout základní vzdělání čtyřem stovkám dětí najednou, otevřela v minulém týdnu Arcidiecézní charita Praha v Kitule v africké Ugandě. Prozatím zde Charita zprovoznila čtyři třídy pro celkem 189 dětí a každý rok by měla vzniknout jedna další třída.

Letos 17. ledna si svět už po devadesáté šesté připomněl všechny, kdo opouštějí své domovy a vydávají se za hranice hledat pro sebe a své rodiny lepší výdělek, vzdělání či životní příležitosti, ale také prchají před pronásledováním, válkou nebo živelnými katastrofami. Migranti a uprchlíci – lidé, jejichž počet ve světě stoupá do stovek milionů a jejichž existenci označil papež Benedikt XVI. ve své poslední encyklice Caritas in Veritate za společenský fenomén epochální povahy, stavící před dramatické výzvy celou lidskou pospolitost.

Našemu panu faráři naprosto chybí hudební sluch. To by jistě nemuselo vadit, kdyby se při každé mši svaté nesnažil zpívat. Hrozně nás to tahá za uši, lidé už jej několikrát žádali, aby raději recitoval. On ale říká, že zpívat se musí. Je to v takových případech opravdu nutné?

L. K., pražská arcidiecéze

Kardinál Josef Beran bezpochyby patří k největším postavám českých dějin 20. sto- letí – a určitě nejen církevní optikou. Je proto jenom dobře, že se ve větší míře vrací do naší historické a veřejné paměti, o čemž svědčí například nedávná instalace jeho sochy před budovu Katolické teologické fakulty v pražských Dejvicích.

Možná právě v době hrozivého nárůstu automobilismu může řadu lidí oslovit poutník, který absolvuje tisíce kilometrů pěšky. Není to nějaký mladý romantický bloudivec, ale téměř 70letý kněz: P. František Lízna. Jeho zatím poslední poutí byla loni cesta do italské Sieny ke sv. Kateřině Sienské. Z cesty do španělské Compostely a ukrajinského Chersones vyšly knižně jeho poutní deníky – druhý z nich s názvem „Šel jsem však vytrvale“ (Cesta 2008) zvítězil v loňském prvním ročníku ankety Katolického týdeníku Křesťanská kniha.