Sedmnáctileté soudní přetahování o katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze na Hradčanech je u konce. Nový pražský arcibiskup Dominik Duka a český prezident Václav Klaus podepsali minulé pondělí společné prohlášení o péči o pražskou katedrálu. Církev, respektive Metropolitní kapitula, stáhne žalobu podanou k Ústavnímu soudu, Hrad poskytne Metropolitní kapitule k bezplatnému užívání dva velké domy u katedrály – tzv. Staré proboštství a Mladotův dům, o které se bude dále starat. Cesta k pozdějšímu řešení zákonem zůstává otevřena.

Už jeden a půl roku slouží JAN BAXANT jako biskup litoměřické diecézi. Jak sám říká, cítí se od prvního dne doma nejen v biskupské rezidenci na Dómském vršku, ale zejména mezi lidmi v celé diecézi.

„Generální vikář, to je náhradník. Generální nikoliv proto, že by měl nějakou málem vojenskou hodnost. Ani ne vikář jako ten, komu se vyká. Jsem prostě zástupce – a to generální, tedy pro všechny věci – našeho biskupa. Jsem při svém rozhodování a práci na něm naprosto závislý, jsem jeho alter ego, druhé já,“ vysvětluje P. STANISLAV PŘIBYL, který je službou generálního vikáře pověřen jeden a půl roku v litoměřické diecézi. Nabízí nám jedinečnou možnost nahlédnout trošku do zákulisí…

Po páté hodině ranní zemřel náhle v sobotu 22. května ve svém bytě v biskupské rezidenci v Litoměřicích ThDr. Josef Koukl, emeritní litoměřický biskup. Pohřební mše svatá bude sloužena v sobotu 29. května ve 14 hodin v litoměřické katedrále sv. Štěpána a poté bude uložen do biskupské hrobky na místním hřbitově. Přenos z pohřbu plánuje vysílat TV Noe.

Ve věku moderních komunikačních technologií musí i církev držet prst na tepu doby. Že tak činí, dokazuje i vznik nových webových stránek Arcibiskupského semináře nebo čerstvě zrekonstruované stránky ČBK.

Městské části Šunychl a Vrbice v Bohumíně v pondělí minulý týden zcela zaplavila voda. Silnice byly zatopené, lidé jen přihlíželi, jak hladiny stoupají ve sklepích jejich domů. Voda v Šunychlu se v pondělí postupně blížila i ke kapli Panny Marie, zastavila se metr před ní.

Myšlenka Noci kostelů, která se loni konala v brněnské a plzeňské diecézi a letos proběhne v celé ČR, nevznikla u nás, ale organizátoři se inspirovali v zahraničí. Například ve Vídni ji pravidelně pořádají od roku 2005. Letos rakouští organizátoři Noci kostelů dokonce přijeli do Prahy, aby svým českým kolegům poradili a předali své zkušenosti. O smyslu a historii vídeňských Nocí kostelů jsme hovořili s jedním z hlavních organizátorů Georgem Radlmairem.

Prezident republiky a arcibiskup pražský a primas český vycházejíce z Preambule Ústavy České republiky, zůstávajíce věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, rovněž staleté tradici společných dějin českého státu a římskokatolické církve, a vyjadřujíce svou společnou vůli zabezpečit spolehlivou a harmonickou spolupráci mezi státem a římskokatolickou církví při správě Katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha prohlašují, že:

Stal se zázrak. Něco se řešilo věcně. Je to velmi povzbudivá událost, která musí potěšit všechny přátele zdravého rozumu. Vlastní problém byl přitom jednoduchý a člověk, který se podíval na hradčanské panorama, věděl, co se má udělat. Viděl Hrad a v jeho středu chrám, symbol české státní suverenity opřené o duchovní a kulturní tradici národa.

Kdysi stály proti sobě. Na jedné straně biblická vyprávění s černobílými rytinami stvoření světa či potopy světa v hodinách náboženství a na druhé straně Burianovy nástěnné barevné ilustrace ještěrů, létajících draků a pravěkých lidí v hodinách dějepisu. Kdo z nich má pravdu? Může mít pravdu Bible i Zdeněk Burian?

O tom, co je inteligentní plán, zda ho lze skloubit s evoluční teorií, v čem je naopak jeho úskalí či zda by se měl vyučovat na školách, hovoříme s Markem Orko Váchou, knězem, přírodovědcem, pedagogem a autorem knih.

Autorům snímku se podařilo natočit veselý film o vážných věcech, aktéry svého příběhu nezesměšňují, ale dívají se na ně s pochopením. Divák přitom ani na minutu nezapomíná, že celá ta taškařice má hluboký podtext.

Jan Zahradníček zdědil slavné jméno, které chtěl komunistický režim vymazat z paměti národa. Z normalizační atmosféry unikl díky rodině a četným koníčkům – fotografování, horolezectví. A po revoluci nemohl přijmout žádnou menší výzvu, než byl veřejný život a politika.