Ve stínu bratra? Jen zdánlivě...

Vydání: 2009/27 Cyrilometodějské dvojčíslo, 30.6.2009, Autor: Miloslav Vlk

Historické prameny dávají poznat, že mezi soluňskými bratřími panovaly soulad a harmonická shoda. Cyril bývá jmenován na prvním místě jako vynikající teolog a filozof – navíc vysokého postavení u císařského dvora s vlivem na samotného vladaře. Na Moravu přichází jako kněz, zatímco jeho bratr jako jáhen. Metoděj zpočátku zůstává „ve stínu“ Cyrila, kterého ctí. Pracuje „jako druhý“…

Po šesti letech společného díla Cyril v Římě umírá. Zanechává svému bratru závěť a úkol vrátit se zpět na Moravu. Tehdy přichází okamžik, který dává Metodějovi vystoupit ze stínu bratra a zazářit až do dnešních dnů. Papež ho pro jeho další samostatné působení světí biskupem. Je jmenován arcibiskupem panonsko- -moravským a papežským legátem pro slovanské země. Na Moravě se v té době naplno setkává východní byzantská a západní latinská kultura. Naše země se stávají jejich křižovatkou i místem střetů politických vlivů. Znamením pro naše duchovní dějiny je pak několikaleté Metodějovo věznění. (O Metodějově věznění více viz strana 18 – pozn. red.) Příkladem pro dnešní dny nám je elán, se kterým se Metoděj vrhá do přerušeného díla. Vzorem nám může být i jeho kooperace s knížetem Svatoplukem v oblasti rozvoje státního zřízení. Na prahu našich dějin je tu příklad spolupráce církve a státu! Církev v té době dala obrovský příspěvek počátkům kultury i rozvoji společnosti. Úzká součinnost s knížetem Svatoplukem a pevná církevní organizace totiž přinesly vnitřní i vnější rozvoj a upevnění moravského státu. V jednom hlaholském kodexu se nám zachovala Metodějova homilie. Hovoří v ní ke knížatům a dává jim důležité rady pro jejich poslání vládnout. Vyzdvihuje už tenkrát manželství a rodinu, tak důležitou pro život společnosti. O plodech Metodějovy požehnané práce s duchovenstvem na území Velkomoravské říše svědčí archeologické nálezy řady kostelů i některých klášterů. Je obdivuhodné, že malý český národ (často a nepravdivě nařčený, že je nejateističtější zemí), má tolik světců „nelokálního“ významu. Z řady vystupují právě věrozvěstové. Připomínáme si je státním svátkem – a nejen to. Jsou i spolupatrony Evropy. „Mužové mimořádných ctností“ – jak je pastýřským listem na sklonku roku 1980 vyhlásil slovanský papež Jan Pavel II. Reprezentanti východu a šiřitelé evangelia ve střední a východní Evropě jsou spolu se sv. Benediktem ochránci celého kontinentu.

Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 15. – 21. října 2019

Svatovítské varhany poprvé zahrály

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu…

celý článek


Když se sejdou následovníci Krista

Každou neděli se nad tisíci chrámů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku rozezní zvony. Zvou ke společnému slavení mše svaté. Farnost se schází.

celý článek


Žijeme pro okamžik každého dne

Královéhradeckou diecézi koncem září navštívil indický arcibiskup PETER MACHADO z Bangalore. Mezi českými věřícími podle svých slov zažil vřelé přijetí a velký…

celý článek


Oslava každodenní svatosti

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay