Tajemné poselství vánoční noci...

Vydání: 2007/51 Vánoční dvojčíslo, 18.12.2007, Autor: Tomáš Halík

Slavnost Narození Ježíše Krista pro nás není pietní připomínkou narozenin jednoho velkého muže z dávné minulosti, nýbrž zvěstí, která říká něco podstatného o člověku vůbec, o našem lidství – a také o Bohu a jeho vztahu k lidstvu.

V hlavní den vánočních svátků se podle tradice mohou sloužit tři mše: o půlnoci, za svítání a za světla. A v každé z nich se čte jiný úryvek evangelia – každý jinak zrcadlí událost, o niž jde: narodil se Spasitel, Slovo se stalo tělem. Vánoce, stejně jako Velikonoce, odvozují z noci své jméno. V noci bychom čekali nejhlubší, mystický text, protože noc je symbolem tajemství. Avšak při vánoční půlnoční mši se nám předkládá překvapivě prosté vyprávění o tom, jak se chudým lidem narodilo dítě. Jen rám příběhu je jakoby pozlacen: na počátku se vyprávění dotýká vysokého světa mocných a slavných („vyšlo nařízení od císaře Augusta“) a nakonec zazní andělský chór. To podstatné je vykresleno uprostřed: Maria porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místa. A Písmo dodává: V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda.

Příběh plný paradoxů
Vyprávění začalo v rovině velké politiky: celou říši uvede do pohybu císařské nařízení. Josef a Maria se musejí vydat na cestu ze svého Nazareta a skončit ji ve stáji na okraji přeplněného Betléma. Ten, který se tam narodil, jistě nebyl zahrnut do císařských soupisů lidu. Ale my už čteme tento text s vědomím, že i nařízení a propočty mocnářů nejsou to nejdůležitější: o císaři Augustovi dnes většina z nás ví jen to, že vládl v době, kdy se v betlémské stáji narodil Mariin syn. Příběh, který začíná, bude plný paradoxů; to největší je tam vždy ukryto v nepatrných věcech. První, kdo o novorozeném uslyšeli, byli pastýři. Pastýřský motiv se naplno rozezní v evangeliu jitřní mše. Pastýři nacházejí „znamení“, které jim bylo ohlášeno hlasem z výsosti: je jím dítě, položené v jeslích. Pastýři vyprávějí o tom, co jim bylo pověděno o tom dítěti, a vzbuzují údiv – Maria však to všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom.
K pastýřům později přibudou mudrci; legenda dodává: královští mudrci. Prostí a chudí tak stanou vedle moudrých a urozených. Setkávají se u dítěte, ležícího na Mariině klíně – tak to známe z nesčetných zobrazení od lidových betlémů po plátna velkých mistrů. V tomto výjevu je ukryto důležité poselství: moudrost a prostota jsou dva póly, které od sebe nemají tak daleko. A oba mají stejně blízko k tajemství, které je za „znamením dítěte“. Ti však, kteří ztratili prostotu a nedozráli k moudrosti, dokážou jen stěží najít cestu do Betléma.

Tajemství skrýváme ve svém srdci
Nejlépe zachází s tajemstvím ten, kdo to všechno uchovává v srdci. Pro biblické chápání není srdce pouhé „sídlo citu“. Je to hlubinné jádro naší bytosti, kde zrají nejhlubší motivy našeho přesvědčení i konání. Je to hloubka, kterou sami nemáme ve vlastní režii, místo, kde překračujeme sebe samotné. Místo, kde nás oslovuje Bůh. Naše názory a ideologie bydlí v našich hlavách, tam, kde řešíme problémy a děláme plány; avšak „víra“ – podobně jako láska a naděje – to je něco docela jiného. Víra se dotýká tajemství, a na tajemství je rozum krátký: tajemství je třeba trpělivě uchovávat v srdci. Nechat ho tam růst, jako pod matčiným srdcem roste plod.
Ježíšova matka Maria plným právem patří do vánočního výjevu. V tradici křesťanské zbožnosti zosobňuje moudrost, zasnoubenou s pokorou, a víru, vstupující s odvahou a nadějí do nových, neznámých a neslýchaných možností – Maria uvěřila, že u Boha není nic nemožného.
Třetí mše se slouží ve dne. V této mši se čte hymnus uvádějící Evangelium podle Jana. Především tento text byl mostem, po němž křesťanství vešlo do center antické vzdělanosti. Našlo sluch u mudrců, kteří si kladli otázku po původu a určujícím principu všech věcí. Tím je „Slovo“ – což můžeme přeložit také jako „smysl“ a božský řád. Ale pak přichází výrok, který šokuje antickou duši: Slovo se stalo tělem.
To Slovo, které bylo na počátku u Boha, které bylo Bůh – jak čteme v prologu Janova evangelia – to Slovo, kterým Bůh chtěl plně vyjádřit sám sebe – se stalo člověkem. Bůh, který je pro nás nejdříve vzdálený a nepochopitelný, všecko přesahující, ten Bůh se chce učinit srozumitelným: posílá své Slovo. Dává své Slovo lidem a nevezme je zpátky. Ono tvůrčí slovo, plné života a síly, to Slovo, skrze něž povstalo všechno, co jest. Slovo, které nesli proroci, Slovo, kterým se Bůh sděluje a sdílí, to prostupuje dějinami spásy. A posledním, konečným a dokonalým tvarem tohoto Slova je lidství Ježíše Krista.
Nad dítětem, jež se narodilo v betlémské stáji, stojí Boží hvězda. Ježíš Nazaretský, jeho lidství – i v tomto tvaru dětské bezmoci – je plností Božího sebevyjádření. Bůh, o němž hovoří naše víra, už není vzdálený Bůh: je to Emanuel, Bůh s námi. Bůh, který chtěl být s námi jako jeden z nás. Bůh, kterému nic opravdově lidského není cizí.

Člověčenství jako svaté místo
Bůh činí naše lidství tím, čím sám sebe vyjadřuje. Člověčenství je to svaté místo, kde se Bůh s námi setkává. Musí to být něco obrovského být člověkem, jestliže Bůh sám chce být člověkem.
Ano, ve jménu této vánoční víry říkáme, že je to velká a svatá věc být člověkem. Věříme, že každý, kdo přijímá své vlastní lidství i lidství druhých vděčně a odpovědně, jako dar a jako poslání – se už tím samým setkává s Bohem. Důsledkem tajemství Vtělení je skutečnost, že každý člověk se už svým lidstvím určitým způsobem dotýká Boha, vtěleného Slova – a to ještě dřív, než Boha poznává a vyznává – a dokonce i tehdy, když jej nepozná, jak učí jeden z největších katolických teologů dvacátého století.

Úcta k sobě i k druhým
Bůh je vždycky tam, kde je člověk – i tato naděje je součástí naší vánoční víry. A také proto jsme zavázáni hájit velikost a důstojnost člověka, jeho práva a svobodu. Ve jménu této vánoční víry říkáme „NE“ všem pokusům hodnotu člověka snižovat a znevažovat. Ve jménu této vánoční víry říkáme, že žádný člověk na světě nesmí být diskriminován – ani z důvodů rasových, ani z důvodů náboženských, ani z důvodů politických, ani z důvodů nacionálních. Ve jménu této vánoční Boží důvěry v člověka chceme připomenout velikost a krásu člověčenství všem, kteří si zoufají a uvažují o tom vzít si život. Lidský život – každý, i ten nejkřehčí, i ten dosud skrytý v lůně matky – je posvátný. Je to veliká věc být člověkem, říká nám poselství vánoční noci.
Člověk a Bůh, Bůh a člověk patří k sobě – říká nám poselství vánoční noci. Tak jako dějiny Božího Slova by zůstaly nedovršené, kdyby nenastala událost Vtělení, tak také člověk bez Boha není celý.
Není dobře člověku, aby byl sám – pravdu tohoto biblického slova zakoušíme velmi živě právě o Vánocích. Člověk se nemá izolovat od druhých lidí, ani od Boha. Jestliže se člověk uzavírá sám do sebe, zejména v pyšné touze zahrát si na boha, poškozuje tím sám sebe a jedná proti řádu stvoření. Jestliže nachází cestu k Bohu – zejména tím, že plně na sebe bere své vlastní lidství a má úctu k člověčenství druhých – pak se onen narušený řád a pokoj obnovuje. Sláva na výsostech Bohu – a na zemi pokoj lidem, neboť Bůh má v nich zalíbení.
P. TOMÁŠ HALÍK


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay