Přihlásit se
Sněmování skončilo, setkávání může pokračovat
12. 7. 2005
|
Ve dnech 6. - 10. 7. se na Velehradě konalo druhé zasedání plenárního sněmu za účasti více než sta účastníků, které na závěr pozdravil i nuncius Diego Causero. „Sněm, synoda pochází z řeckého ,synhodos‘ - ,společná cesta‘,“ připomněl při závěrečné mši svaté předseda sněmu kardinál Miloslav Vlk a dodal, že reakce účastníků mu potvrdily, že zasedání „bylo opravdovým společenstvím“.
Východiskem druhého zasedání byl materiál s názvem Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě, který vznikl na základě prvního zasedání (roku 2003) a práce osmi tematických komisí (např. komise pro evangelizaci, pro liturgii, pro kněžstvo a zasvěcený život) a byl schválen ČBK. Některé komise pracovaly tak pilně, že z částí jejich textu vznikly zvláštní brožury, stojící však mimo hlasování. Delegáti a experti sněmu stejně jako před dvěma lety jednali nejen v plénu, ale zejména pak v tematických skupinkách, vedených biskupy. „Sněmovní řeka už má vybetonované břehy,“ vyjádřil metaforou jeden z delegátů to, že rozpravy už nezabíhaly do takové šířky, příspěvky byly věcnější, směrované k některému ze 362 paragrafů pracovního textu. Nejčilejší byli laici - v průměru měl každý nejméně jednu připomínku. Návrhy změn dostávali delegáti v písemné podobě, takže projevy spíše vysvětlovaly důvody návrhů; práce v komisích pak vyžadovala rychlou orientaci v jednotlivých podkladech. Zaznělo pár výtek ke stylistické nejednotnosti textu nebo přílišné obecnosti, avšak zároveň někteří účastníci nevěděli, jak mají formulovat konkrétní apel na konkrétní instituci. Občas debata sklouzla k teologickým přím o pojmy, jindy zase zazněly příspěvky, které pro jejich až vizionářskou povahu ani nešlo do textu začlenit.
Za zmínku stojí homilie biskupa Františka Radkovského o nedostatku osobností v naší církvi, zanesení pasáže o ekumeně, ale také znovuzařazení pasáží o rodině, úsilí včlenit do textu „potřebu pravdivého vyznání chyb našich předků i našich vlastních vin“ anebo řeč prof. Ludvíka Armbrustera o jednom z budoucích modelů církve, kdy by se kněží dělili na tzv. misionáře (žijící v celibátu a oslovující ty, kteří ztratili kontakt s křesťanstvím) a na tzv. údržbáře (starající se o to, aby byly mše, pohřby a křty; tito kněží by se mohli rekrutovat i z řad ženatých starších mužů, majících důvěru společenství). Veškeré diskuse (i díky noblesnímu moderování sekretáře Jiřího Kašného) probíhaly kultivovaně - nebylo výjimkou, že dva lidé, co si vášnivě oponovali, si pak v bufetu s úsměvem vyměňovali vizitky.
NENÍ KOMISE JAKO KOMISE
Vydání: 2005/29 Křesťanské knihy včera a dnes, 12.7.2005, Autor: Jan Mazanec
Některé komise pracovaly do nočních hodin (jeden z expertů přitom v zápalu diskuse vstával ze židle). „U dvou ,našich‘ členů je mi celkem záhadou, kdy našli při svém zaměstnání čas na tak důkladnou práci s dokumentem,“ řekl jeden z členů Komise pro laiky, vedené biskupem Herbstem. Všude ale takové nasazení nepanovalo. „Způsob scházení naší komise během dvou let byl víc než podivný, navíc její text narychlo ,spíchnul‘ jediný člověk. Moje skepse se ještě prohloubila, když tu pak náš zástupce mluvil o týmové spolupráci - to je šílená přetvářka! Opravdu nevím, co řeknu lidem ve farnosti, až se mě zeptají, jak jsme pracovali a co jsme vytvořili,“ svěřil se delegát, který si nepřál být jmenován.
O výsledcích práce komisí se pak hlasovalo - už ne o každém návrhu zvlášť, ale o celé „kapitole“ příslušející té které komisi. Všechny části dokumentu byly schváleny drtivou většinou, stejně jako tři poselství (viz str. 12). Ke konci se pak ještě strhla rozprava o tom, jaký bude mít text právní výklad, a o možnosti svolání následných diecézních synod. S povděkem bylo totiž přijato volání po nějaké jiné formě pokračování sněmu - už proto, že na Velehradě vznikla nová přátelství a že, řečeno slovy jednoho delegáta, „pódium s biskupy bylo tak nějak nižší než před dvěma lety“.
Příspěvky lze najít na http://snem.cirkev.cz; ohlasy účastníků přinese příští KT.
