Čistota, chudoba a poslušnost až do smrti

Vydání: 2008/37 Nové moderní způsoby výchovy, 9.9.2008, Autor: Jiří Macháně

Je den titulární slavnosti velehradské baziliky Nanebevzetí Panny Marie. V chrámu se scházejí sestry sv. Cyrila a Metoděje z Čech, Moravy, Slovenska i Ukrajiny. Věčné sliby dnes totiž skládají dvě ze sester – Edita a Ignácie.

Liturgický prostor právě rekonstruovaného chrámu je vyzdobený jako pro svatbu. Na oltáři a kolem něho jsou bílé kaly, závoje, drobné květy a zelené ratolesti.
„Ta paralela se svatbou je na místě. Odevzdáváme se Kristu a zavazujeme se k tomu až do smrti,“ vysvětlila sestra Edita. Na začátku mše svaté se biskup Josef Hrdlička obou řeholnic ptá, co žádají od Boha a církve. „Sílu vytrvat a následovat Krista, svého snoubence, v této řeholní rodině až do smrti,“ odpovídají obě.

„MOJE MALOST, BOŽÍ VELIKOST“
„Chceme prosit za vás, aby obsah Mariina ,fiat – staň se‘ pronikl váš život, aby se stal vyznáním vaší lásky k Bohu. Ty čtyři hlásky bude v modlitbě Magnificat říkat Maria s vámi. Vy je Bohu opakujte spolu s ní,“ řekl sestrám biskup Hrdlička při promluvě. Před věčnými sliby, které následovaly, ještě dodal: „Pamatujte, že Bůh na vás vykonal veliké věci a ještě vykoná, protože on dává v gradaci, sílu svých darů stupňuje.“
Čistotu, chudobu a poslušnost, věrnost evangeliu i zachovávat Konstituce Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje až do smrti – k tomu se vzápětí zavázaly obě sestry. Během samotného slibu těžko skrývaly své pohnutí. „Jistěže jsem byla dojatá, je to velmi silný okamžik, kdy zakoušíte svou malost a slabost, to jak jsme v rukou Božích a nemůžeme se spoléhat jen sami na sebe,“ prozradila později sestra Ignácie.
Zástup gratulantů v chrámu nebral konce. Vytvořili jej nejen přátelé a rodinní příslušníci sester, ale také někteří poutníci z Matice velehradské, která zde v ten den měla pouť. A blahopřání nepatřila jen sestrám Editě a Ignácii. Další dvě sestry totiž slavily ve stejný den 70. výročí svých prvních slibů a pět řeholnic pak šedesáté.
„Věčné sliby jsou okamžikem vděku Bohu a všem lidem, kteří nás k tomuto dni přivedli,“ neskrývala svou radost při slavnostním obědě v klášteře sestra Edita a dodala: „Patřím Kristu. A to si lze jen těžko představit, dokud to sami neprožijete. Přála bych všem, aby to poznali.“


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 37 10. – 16. září 2019

Naděje, pokoj a smíření pro Afriku

Během týdenní cesty do tří afrických zemí – do Mozambiku, na Madagaskar a Mauricius – navštívil papež František charitní centra, nemocnice, mluvil k politikům, duchovním,…

celý článek


Škola jako bezpečný přístav

Jak by měl vypadat ideální učitel našich dětí? „Chytrý,“ myslí si jeden rodič. „Spíše empatický,“ pomyslí si druhý. „Co třeba Jan Amos Komenský?“ podotkne poslední.

celý článek


Blízká setkávání na každý den v roce

Inspirativní čtení na každý den, a k tomu kvalitní obrazový doprovod, katolické kalendárium i přehled církevních úřadů a médií v ČR přináší nové vydání Cyrilometodějského…

celý článek


Jak mluvit o Božích přikázáních?

Desatero. Zákon, který Bůh dal Mojžíšovi před více než třemi tisíci lety, tisíce kilometrů od nás. A stále je platný! Jak o něm mluvit s dětmi, aby ho neměly jen…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay