12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Svět, ve kterém můžete vidět „srdcem“

17. 7. 2018

|
Tisk
|

Vydání: 2018/29 Rekordní charismatická konference, 17.7.2018, Autor: Kateřina Šťastná

Vyhledávají staré lidi, kterým hrozí samota. Vracejí radost tam, kde hrozí stereotyp a kde dny začínají splývat. Chodí jim dělat společnost, zpívají si s nimi, povídají, provozují canisterapii – vše podle potřeb jednotlivých seniorů. Sami přitom nemají něco, bez čeho by si mnozí z nás život vůbec nedokázali představit. Nemají zrak.

V Pečovatelském centru pro seniory v Kamenické ulici v Praze stařenky a stařečkové postupně zaujímají svá místa na kolečkových křeslech. Ti zdatnější přijdou sami a dokonce se na to i náležitě oblékají. V „zákulisí“ se už chystá skupina nevidomých muzikantů. Dnes tu mají „koncert Potmě“, ale po neděli znovu přijdou k jednotlivým babičkám a dědečkům, povídat si s nimi, zpívat nebo jim třeba půjčit svého asistenčního psa na terapii. Zkrátka přijdou na „Návštěvu Potmě“.

„Uděláme vláček,“ říká energická Ája (Alena Terezie Vítek), chytá se rukou za rameno Mirka („To je náš jukebox,“ směje se, protože Mirek umí na akordeon a na klavír snad všechny písničky). Jí se drží další z účinkujících, Katka, a té zase další – Maruška. Takto ve vláčku postupují dopředu před publikum, aby zaujali svá místa. Nechybí ani asistenční pes Eliška, na kterého už jsou tady zvyklí. Ája vyzve diváky, aby si první písničku vybrali sami. Krátce se ladí: „C dur?“ – „Jo.“ A už hrají: lidovky, ale i klasiku, na co si vzpomenete.

„Paní Mikešová je nemocná, ta má ráda Kolíne, Kolíne, dáme to tak nahlas, aby nás slyšela až nahoru. Dáš to?“ ptá se Ája Mirka. Ten kývne. Během chvilky kapela roztančí celý sál. Klidně by mohli hrát na tanečních zábavách. Pečovatelky tančí a senioři se alespoň pohupují do rytmu na kolečkových křeslech. Alena spolu s Mirkem, sedícím za klavírem, ovšem dokáže posluchačům také vehnat slzy do očí – to když zpívá svým krásně zabarveným altem Pucciniho Ave Maria. Je to prostě modlitba a je to cítit.

Už od března tímto způsobem vnáší skupinka nevidomých ke starým lidem radost a pohodu, ale chodí i do jednotlivých domácností, aby dělali opuštěným seniorům společnost. „My, nevidomí, jsme pro seniory dobrá skupina. Rádi si povídáme a oni taky, my jim říkáme naše příběhy a oni zase nám ty své, vidí v nás hrdiny a my vidíme hrdiny v nich,“ vysvětluje Alena Terezie Vítek, která stála u zrodu Návštěv Potmě.

Na webových stránkách www.navstevypotme.cz si mohou zájemci vybrat podle zálib „svého“ nevidomého, kterého k sobě budou zvát. U fotografie mohou číst jeho krátký životopis, koníčky nebo třeba dny v týdnu, kdy má dotyčný čas. „Naši nevidomí návštěvníci se snaží na první setkání dobře připravit, zjistit, co má senior rád, co ho v mládí bavilo nebo jestli měl domácího mazlíčka, protože pak by mu kontakt s pejskem udělal radost,“ vysvětluje vedoucí projektu Gábina Drastichová. Na první návštěvu přichází nevidomý vždy v doprovodu dalšího člověka, aby se naučil cestu, nebo někdy s pomocí speciální navigace. Ale i když už cestu zná, není to pro něj vždy snadné.

Poznávám to, když s muzikanty po koncertě vycházím na ulici a směřuji s nimi na tramvaj. Jen dva kroky po východu z budovy leží na zemi obrovský psí výkal. Pohotově „uchráním“ Marušku i Alenku, aby do něj nešláply. A už se tomu všichni smějí. V jejich přítomnosti je dobře. Vůbec se babičkám a dědečkům nedivím, že jsou s nimi rádi. Chvíli si ještě před domem povídáme, někteří si zapálí cigaretu. Během pár minut, kdy jdeme na tramvaj, potkáváme různé cedule, předzahrádky a další překážky, které jim vyvstávají na cestě. Mirek narazí harmonikou do parapetu. A teď musíme přejít silnici, kde jezdí auta a tramvaje, je bez semaforu. Alenka je trochu nervózní, protože spěchá, ale musí jít pomalu. Uvědomuji si, že šlapat celý život do tmy opravdu není jednoduché. Ani pro ty, kteří už jsou „zvyklí“.

Eliška Poláčková, která spolupracuje s Návštěvami Potmě, vysvětluje, že vedle tohoto projektu, který je nový, existuje už řadu let také Autobus Potmě a Kavárna Potmě, které zaštiťuje Nadační fond Českého rozhlasu Světluška. A tak se rozhodnu, že k nim zajedu na „kafe“.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou