Uznání pro Mariánskou Týnici

Vydání: 2018/7 Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým, 13.2.2018, Autor: Alena Ouředníková

Příloha: Diecézní zpravodajství - Plzeňská diecéze

Areál bývalého proboštství s poutním kostelem Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici na severním Plzeňsku se z rozhodnutí vlády stane od července jednou z devatenácti nových národních kulturních památek.


Santiniho poutní areál v Mariánské Týnici s Muzeem a galerií severního Plzeňska láká každoročně tisíce návštěvníků. Od července ponese statut národní kulturní památky. Snímek archiv Muzea a galerie severního Plzeňska

„Vnímáme zařazení Mariánské Týnice mezi národní kulturní památky jako uznání duchovních kvalit i památkových a krajinných hodnot a také jako poděkování spolkům i jednotlivcům, kteří se, zejména v posledních sto letech, o záchranu a obnovu této architektonické perly od Jana Blažeje Santiniho zasloužili,“ zdůrazňuje Irena Bukačová, ředitelka Muzea a galerie severního Plzeňska, které zde sídlí. „Z devatenácti nově potvrzených národních kulturních památek v kategorii poutních míst jsme jediné místo, které nevlastní církev, ale kraj,“ doplňuje s tím, že areál má ze strany Plzeňského kraje stabilní podporu, stejně jako dobrou spolupráci s plzeňským biskupstvím.

Poutní kostel, ambity a proboštství patřily původně nedalekému cisterciáckému klášteru v Plasích, po josefínských reformách nebyl areál v Mariánské Týnici využíván a postupně chátral. Když v roce 1920 došlo ke zřícení centrální kupole kostela, začal boj o záchranu, do jehož čela se postavil významný architekt Hanuš Zápal. Následná válka ani komunistický režim ovšem památce neprospěly. Teprve v 90. letech byla zařazena do Programu záchrany architektonického dědictví a momentálně probíhá dostavba chybějícího východního ambitu. „Dostali jsme šanci po třech stech letech dokončit podle původního Santiniho projektu to, co se tehdy nestihlo. Čas tady není překážkou,“ raduje se Irena Bukačová. Dostavba by měla být dokončena v roce 2020.

Ačkoliv poutní areál není v majetku církve, sakrální turistika a bohoslužby tu hrají svou roli. Irena Bukačová potvrzuje: „Rádi bychom významně oživili především tradici poutí o všech mariánských svátcích, byl by to návrat k původnímu smyslu tohoto místa, které je tak silné, že si vynutí úctu i u nevěřících návštěvníků. Ti se často svěřují, jaké tu pociťují rozechvění a náhlou potřebu pokleknout a pomodlit se.“

ALENA OUŘEDNÍKOVÁ
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Diecéze, Články



Aktuální číslo 16 16. – 22. dubna 2019

Radost Velké noci zrozená z bolesti

Prožíváme Svatý týden, živou připomínku Kristova umučení a vzkříšení.

celý článek


Mladí lidé se setkali s biskupy

Na pět tisíc mladých lidí se den před Květnou nedělí setkalo v diecézích se svými biskupy v rámci Světového dne mládeže.

celý článek


Obdělávat půdu je umění

Vesnice se vylidňují. Většina půdy je dnes v rukou velkovýroby, jen asi třetinu jí obhospodařují rodinné farmy. Proto nejen do kostelů, ale i k nakládání s půdou jsou…

celý článek


Anketa: Za co vděčím kněžím?

Média už delší dobu plní odhalení sexuálního zneužívání v církvi. Někdy kvůli tomu podléháme pokušení zapomínat, že většina kněží slouží poctivě, oddaně…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay