Zvuk ráje v obývacím pokoji

Vydání: 2004/44 Soužití generací, 26.10.2004, Autor: Zuzana Burdová

Příloha: Doma

Splnit si svůj sen znamená pro každého něco jiného. Pro Jiřího Žůrka to není ani exotická dovolená, či koupě luxusního vozu, ale touha postavit si doma vlastní varhany. Pokud jste za tento královský nástroj někdy usedli, tušíte, že nebude zrovna jednoduché si takový sen splnit – tedy pokud zrovna neoplýváte královskými penězi a neobýváte alespoň menší palác. Že to ale jde i bez splnění těchto dvou podmínek, již několik lidí dokázalo. Jedním z nich je kostelník a výpomocný varhaník z Rudné u Prahy Jiří Žůrek.

Ve hře na varhany je samouk. Farnost kdysi potřebovala záskok za varhaníka a jelikož hrál v LŠU na klavír, stačilo už do hry zapojit „jen“ nohy. „Na repertoáru mám téměř výhradně kostelní písničky, ordinária, žalmy a nějakou tu biblickou píseň určenou pro pohřby. Ale díky studiu hudební vědy, myslím, mám vcelku kultivované hudební myšlení, které mi umožňuje nedostatek techniky kompenzovat snad ne zcela triviální improvizací,“ usmívá se. „Koncertně přirozeně nevystupuji. To by nebylo moudré,“ dodává.

ZVUK RÁJE
I přes lehce ironické nazírání svého umění se Jiří Žůrek do zvuku varhan zkrátka zamiloval. „Domnívám se, že rajská blaženost spočívá kromě blaženého patření také v blaženém slyšení. Totiž, že vám v nebi budou pořád znít nějaké varhany. Zvuk varhan, to je zvuk ráje,“ zamýšlí se hudebník.

Několik let se zabýval myšlenkou, jak svou životní lásku přenést domů. Koupit si byť maličké opravdové varhany však znamená investovat několik stovek tisíc korun. „Našinci tedy nezbývá než tuto výsadu přenechat nebešťanům a utéci se k elektronickým náhražkám,“ popisuje Jiří Žůrek začátek své cesty k domácímu nástroji.

Jedny prázdniny věnoval sestavení hracího stolu. Práci mu velice usnadnilo to, že dostal darem dvoumanuál, k němuž si vyřezal pedál a lavici. Pak osadil elektronické kontakty pro připojení do počítače a hrubá stavba byla hotova. Počítač je důležitou součástí takto sestavených varhan. Nezbytné jsou také spínače, které přepínají rejstříky, čímž působí změnu barvy a síly zvuku. Takto vyrobené varhany zaberou asi tolik místa jako klasické pianino, ale bez potřebného softwaru by byly němé.

POČÍTAČ POMOHL DÁL
Podobných nadšenců pro domácí varhany je ve světě celá řada. Tvoří jakýsi neorganizovaný klub. Propojeni jsou díky internetu a rádi se vzájemně chlubí různými zlepšováky. Jedním z těch, kdo posunul Jiřího Žůrka v jeho úsilí dál, je Angličan Martin Dyde. Vymyslel počítačový software zvaný hrdě Hauptwerk, který umí simulovat varhany. Nepracuje s uměle generovanými zvuky, které vždy působí nepřirozeně, ale při stisku klávesy dokáže reprodukovat jednotlivé nahrané píšťaly libovolného reálného nástroje, který jste si předtím někde v kostele nasnímali. Tím pádem dokáže zachytit charakteristiku nástroje tak věrně, že máte pocit, jako byste seděli přímo u varhan, kde se zvuk nahrával. Podle vkusu a momentální nálady, tak můžete každý den hrát na jiné varhany z vaší digitální sbírky.

Právě nahrávání zvuku historických varhan má Jiří Žůrek částečně i jako své civilní zaměstnání. Pracuje na dokumentaci a výzkumu kulturního dědictví. „Poslední dobou mi nahrávání historických varhan a následně jejich digitální příprava v počítači zabírá veškerý volný čas,“ krčí rameny.

ZPÍVÁ CELÁ RODINA
Manželka Hana má pro zálibu svého muže pochopení. „Byla docela ráda, že se alespoň držím víc doma,“ usmívá se Jiří. Domácí varhany, které v malé místnosti zní jako v katedrále, využívá jako trenažér pro nácvik kostelního repertoáru. A rodina se k němu ráda přidává. „Manželka zpívá a já ji doprovázím. Nedávno jsme takhle doma nacvičovali sladké mariánské písničky,“ vysvětluje kostelník z Rudné u Prahy a dodává, že rády jsou i jeho dvě malé děti, které do varhan třískají, co to jde. Velikou výhodou je v takovém případě fakt, že fara, kterou rodina obývá, nemá bezprostřední sousedy. Jen holubi na střeše a myši na půdě. „Doufám, že se jim moje hraní nelíbí a odstěhují se pryč,“ směje se Jiří.

Pokud někdo nosí v hlavě podobnou myšlenku jako Jiří Žůrek či ostatní členové „klubu domácích varhan“, najde všechny podrobné informace na internetu. „Když jsem zvládl postavit varhany já, dokáže to úplně každý,“ povzbuzuje na závěr všechny zájemce Jiří Žůrek. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay