26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Ztratila koaliční vláda morální legitimitu?

19. 4. 2011

|
Tisk
|

Vydání: 2011/17 Velikonoce, 19.4.2011

Za dvacetiletí demokratického státu se na politické scéně neodehrálo nic, co by se mohlo vyrovnat současné už nejen vládní, ale přímo politické krizi. Ve své nahotě se ukazují praktiky, které občany volení reprezentanti používají v politickém boji, v soupeření o moc a vliv. Odhalené mocenské hry, vzájemné nahrávání, polopravdy, lži a zvěčnělá slova krále z Pyšné princezny „odvolávám, co jsem odvolal“ odtrhávají Česko od západního kulturního okruhu. Nepřibližujeme se tímto pojetím politiky „Divokému východu“? Anebo se na věc díváme příliš černě? Jak poslední události na české politické scéně nahlížejí oslovené osobnosti?

Petruška Šustrová, novinářka
Jsme skutečně svědky pozoruhodného posouvání hranic toho, co jsme byli zvyklí pokládat za slušné. Není to ovšem poprvé: už při aféře s „mrtvými sponzory“ ODS jsme přece viděli, že politici veřejnost i kontrolní orgány sprostě podvedli, a mnozí z nás žasli, jak je něco podobného možné. A jak je to možné beztrestně. Právě v tom je klíč k pochopení dnešních až groteskně nestoudných událostí a výroků. Fakt, že tehdy – a ani v bezpočtu dalších skandálů, které se zdaleka netýkaly jen jedné politické strany – nebyl nikdo potrestán, dovedl mnoho politiků k pocitu, že si mohou dovolit cokoli. Že stačí mít „politické krytí“, a lze lhát, podvádět a krást beze strachu z odpovědnosti. Nevidím z tohoto stavu v dohledné době východisko, nezdá se mi možné, že by se odněkud ze vzduchoprázdna snesla garnitura slušných politiků a vystřídala ty zkorumpované. Zbývá nám jen jediné: nenechat ve svém okolí, ve své obci či zaměstnání projít žádnou lumpárnu. Důsledně se dožadovat informací a požadovat vysvětlení každého podezřelého kroku. Je k tomu ovšem potřeba kus odvahy a pořádná dávka vytrvalosti, je to práce nadlouho. Ale záleží na nás – je to přece naše společnost.

Dominik Duka, arcibiskup pražský
Velikonoce jsou výzvou pro naši společnost a politickou scénu, abychom vždy mysleli na dobro celku, a ne na dobro jednotlivce a jednotlivých politických uskupení. K tomu nás vyzývá velikonoční odkaz večeřadla Ježíše Krista, kterým je láska – a ta není možná bez společné odpovědnosti. Dík náleží všem politikům, kteří dávají přednost společnému dobru, kteří dávají přednost životu celého národa.

Jaroslav Šebek, historik
Mám pocit, že už jsme se neposunuli ani tak na východ, ale hodně na jih, do banánových republik. Ač historik, použiji pro dnešní stav přirovnání z medicíny. Některé typy rakoviny se šíří v těle takřka nepozorovaně a zprvu působí jen malé obtíže. O to zákeřnější je plný úder nemoci, která může rozvrátit celý organismus. Stejně tak už jsme poměrně dlouho svědky šíření takových praktik, jako je prorůstání ekonomiky do politiky na různých úrovních či bídné právní a politické kultury, mafiánský styl jednání v politice, které destruují naše politické poměry. Část současné vládní sestavy pokračovala přes rétorickou ekvilibristiku stále ve stejném stylu. A v okamžiku, kdy špína vyvřela, jsou zase všichni překvapení a chtějí horečně všechno napravit. Podle mě však ztratila koalice morální legitimitu k prosazování reforem. Jako východisko se nabízí předčasné volby. Ty ale také nejsou automatickým řešením, protože pod novými značkami mohou vrátit do politické soutěže stejné nebo horší hráče. Východiskem musí být zcela jiný pohled na fungování státu a společnosti. Není vyloučeno, že nynější vývoj a jejich obratnější politika může vrátit lidovce zpět do poslaneckých lavic. Je to ale především příležitost pro aktivizaci struktur občanské společnosti, včetně církve. Obávám se ovšem také posilování různých forem extremismu. Jsem však stále – možná naivně – přesvědčen, že část politiků myslí jinak než pouze kšeftařsky a mají v sobě i etické mantinely. Jako každá krize může i tato přinést katarzi, dočkáme se třeba pumpování stranických žump a pročištění politického řečiště. To by asi bylo naplnění obecného zájmu, jímž se naši politici tak často a rádi zaklínají.

P. Tomáš Halík, teolog
Provalila se část pravdy o stavu té části politického spektra, která se chovala podle zásady, že „neviditelná ruka trhu“ vše zařídí, že starost o etiku a právo je jen idealismus „pravdoláskařů“ a zbytečné zdržování na „české cestě privatizace“. Důsledky jsou zřejmé: rozkradené stamiliardy, všudypřítomná korupce, politické strany v područí podnikatelských mafií, hrubnutí a barbarizace společnosti umocněná arogancí a špatným příkladem mocných, ale zejména ničení nejvlastnějšího základu demokracie, kapitálu důvěry občanů ve stát a politiku. Bojím se, že na současné politické scéně není věrohodná alternativa dnešní špatné vlády, že nové volby by byly jen nákladnou maškarádou. Za nejabsurdnější a nejnebezpečnější považuji pomlouvání a zpochybňování Evropské unie: ta má své problémy, přesto je v ní daleko větší politická a právní kultura než u nás – a členství v EU a NATO je tedy poslední zábranou, že se nepropadneme do světa Divokého východu, kterému se pomalu přibližujeme. Nepodceňujme nebezpečí ruského imperialismu! Současná krize je velkou výzvou pro církev – církev by měla být kompetentním orientujícím hlasem, odvážně prorocky nazývající dobro dobrem a zlo zlem bez otřelých moralizujících frází (ovšem nutným předpokladem je vlastní věrohodnost, nutnost zamést si před vlastním prahem) a usilovně pracovat na mravní obrodě společnosti. Hlavní úkol je výchova a vzdělání mladé generace.

Michal Pehr, politolog
Naše společnost vždy stála na rozhraní Východu a Západu a síla této země spočívala v dobrém vyvažování obou vlivů. Bohužel je pravdou, že v poslední době platí spíše pravý opak. Jak ze Západu, tak z Východu si bereme spíše to špatné. Osobně se však snažím na náš vývoj dívat s jistou nadějí do budoucnosti. Konec konců mnohé z toho, co právě zažívá společnost, jsme si v různých podobách již prožili. Musím však podotknout, že poslední události považuji za velmi vážné. Nynější politická krize nám ukazuje největší problém společnosti, a sice krizi hodnot a identity. Po roce 1989 se u nás zakořenila představa, že nejdůležitější v našem životě je ekonomický úspěch a vše ostatní je druhořadé. Jako by se tu opakoval věčný problém české společnosti, kdy se pohybujeme „ode zdi ke zdi“ – jak to přiléhavě popsal svého času literární historik Václav Černý. Velké nadšení a pak zase velká deziluze. V duchu těchto slov se mnozí v porevoluční éře soustředili pouze na své ekonomické zajištění podle hesla: dohnat a předehnat hospodářsky vyspělé země západní Evropy. Pro dosažení tohoto postulátu bylo téměř vše tolerováno. Krádeže, lhaní, podvody a mnoho ještě horšího. Vše bylo dovoleno – jenom se to nesmělo dělat veřejně a „nesmělo se na to přijít“. Tato zažitá praxe bohužel našla svoji odezvu i v politice, což je dobře patrné v čase dnešní krize. Následkem toho jsme pak svědky, že politická reprezentace je často všeho schopná. Hodnoty jsou podružné a o opravdovosti přesvědčení si můžeme nechat jenom zdát. Otázkou ovšem zůstává, zdali má dnešní vývoj nějaké řešení. Podle mého názoru existuje jen jedno jediné. Soustředit svou pozornost na postupné, pozvolné vzdělávání a etickou výchovu společnosti. V tom hraje křesťanství nezastupitelnou úlohu.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou