Ztracené kouzlo čarodějnického učně

Vydání: 2007/31 Svobodní zednáři včera a dnes, 31.7.2007, Autor: Aleš Palán

Není to pro režiséra žádný med – převést na plátno knihu, kterou každý z diváků zná, jejíž hrdiny si představuje jinak a v příběhu akcentuje odlišné motivy. V tvorbě pro mládež je tato snaha snad ještě ošidnější, než když se na celuloid převádí bestseller pro dospělé.

Dějiny zfilmovaných pohádek jsou ostatně lemovány mnoha opusy, ze kterých po letech přetrvává jen nevyvanutelný pocit trapnosti. Na pomyslnou příčku nejhoršího zfilmovaného příběhu pro mládež bychom snad mohli umístit Nekonečný příběh. Napínavý podklad Michaela Endeho s filozofickým akcentem o síle slova a rodiny se na plátně proměnil v bezduchou limonádu. Nový Harry Potter a Fénixův řád to tak daleko nedotáhl, přesto by se v tomto neslavném žebříčku umístil hodně vysoko. Fénixův řád je bezesporu nejslabším dílem potterovské série. Vzhledem k tomu, že kvalita filmových Potterů klesá s každým novým kusem, v obavách z dalšího vývoje dodejme: zatím nejhorší... Pátý potterovský film od čtvrtého režiséra (nyní David Yates) nechtěně pracuje s doslova cimrmanovskými prvky výstavby dramatického díla, pověstným střídáním momentů očekávání a zklamání. Hlavní hrdinové filmu stále někam běží (tím má být zřejmě podtržena akčnost děje), případně stojí a klábosí (tím má být asi naplněn myšlenkový obraz díla). Když vytáhnou kouzelnické hůlky, pracují s nimi, jako by to byla chladná a palná zbraň zároveň. Sám velký Arnold by se měl co učit.
Ano: Harry a jeho spolužáci přestávají být v tomto díle dětmi a ještě nejsou mladými dospělými. To však neznamená, že by se kvůli tomu neměl film podařit. Vždyť o zmatcích dospívání zná literatura – i ta filmová – celou řadu úspěšných pokusů. Jako mnohem ošidnější se postupem času může projevovat výběr herců, který proběhl zhruba před pěti lety a noví režiséři musí „osoby a obsazení“ zkrátka respektovat. Rozpoznat, které z dětí bude před kamerou věrohodné nejen jako rozjívený školáček, ale také jako uhrovitý puberťák, je ovšem úkol téměř nadlidský. Mnohé dětské hvězdy se nedokázaly v dospělém filmu prosadit a zcela zhasly. Zdá se, že podobně pohasíná i představitel Harryho Daniel Radcliffe, naopak některé subalterní postavy se projevují až nečekaně životaschopně.

HARRY POTTER JAKO KOŤÁTKA
Pokud už divák nemá nic lepšího na práci, než se na Fénixův řád dobrovolně vypravit, má několik možností, jak se na film dívat. Může například hrát hru „najdi co nejvíc rozdílů“ a sledovat, které podstatné momenty z knižní předlohy na plátně chybí. Pamětníkovi pak dlouhé sekvence známé jen v mírných obměnách už z předchozích dílů připomenou socialistické televizní přestávky s koťátky. Zde se taky nic nedělo a dalo se jen spekulovat o tom, zda koťátka nakonec z košíku vylezou, či z něho budou dál líbezně pokukovat. Příběh Fénixova řádu se skutečně nebezpečně blíží přestávce mezi čtvrtým a šestým dílem Harryho. Pán zla Voldemort se znovu objevil, ale kromě Pottera, Brumbála (který se, chudák, z dobromyslného staříka proměnil v akčního seniora s hůlkou) a pár dalších tomu zpočátku nikdo nevěří. V okamžiku, kdy uvěří, díl končí. Vlády nad Bradavicemi se na chvíli zmocní nová ředitelka v odporně růžovoučkém kostýmku (který neodkládá zřejmě ani na lůžku), ale nebojte se: Brumbál se na své místo zas vrátí. Zároveň s uvedením filmového Fénixova řádu do kin byl na pulty knihkupectví (zatím jen v anglické verzi) uveden sedmý a snad závěrečný knižní díl potterovské ságy. Spekulace o tom, zda v něm autorka knihy J. K. Rowlingová nechá svého hrdinu zemřít, nebraly konce. V této diskusi zanikl fakt, že Potter již „zemřel“. Stalo se tak právě v pátém díle zfilmovaného příběhu. Spolu s ním vzalo za své všechno milé, vlídné a tajuplné, co dělalo Pottera Potterem. Zůstává jen postava se stejným jménem. Ve Fénixově řádu již nevítězí dobro nad zlem, ale silnější nad slabším (že větší síla zůstává na straně dobra, na tom nic nemění). Pottera může vzkřísit až šestý díl série. To by však byl učiněný zázrak. Zdá se, že zaklínadlo, které by toho dosáhlo, ani v bradavické škole čar a kouzel neznají.


Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 19. – 25. února 2019

Oslavy věrozvěstů napříč Evropou

Mezinárodní sympozium v Čenstochové zahájilo jubilejní rok s připomínkou 1 150 let od smrti sv. Cyrila.

celý článek


Teologické fakulty lákají ke studiu

Začátek roku je pro maturující studenty také časem výběru vysoké školy. O jejich zájem s ostatními obory soupeří i teologické fakulty.

celý článek


Jako když přeskočí jiskra

„Křesťané neznající humor žijí daleko od hory blahoslavenství,“ napsal kdysi morální teolog Bernhard Häring a rozhodně to nemyslel jako bonmot. Zkrátka humor ke zdravé…

celý článek


Manželství a spory: ruku v ruce

Prakticky všichni, kdo žijí blízký a intenzivní vztah v manželství, jistě potvrdí, že k němu konflikty patří.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay