Život „za dráty“, umírání na nich

Vydání: 2020/3 Bible v centru pozornosti po celý rok, 14.1.2020, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Perspektivy 3

1 415 kilometrů, 1 260 vycvičených psů, 49 tisíc zadržených i takřka 500 obětí: to jsou některá z čísel charakterizujících železnou oponu – bariéru, která v letech 1948 až 1989 neprostupně oddělovala Československo od západního světa.


Dráty, které určovaly osudy, se na výstavě představují skrze autentické doklady i působivé repliky. Snímek autorka


Jejímu vzniku i stržení, technickým parametrům, způsobům její ostrahy, a především lidským příběhům, které se kolem ní odvíjely, a někdy na ní i tragicky končily, se dopodrobna věnuje výstava v brněnském Technickém muzeu. Ta je osobitým příspěvkem k loňskému 30. výročí pádu komunistického režimu.

Už vstup do expozice je obehnán několik metrů dlouhou replikou hraničního plotu z ostnatého drátu, i se stylizovaným „pásmem smrti“ – zoraným pásem, který měl prozrazovat stopy. Kombinace autentických věcných exponátů, jejich kopií či zmenšených modelů a dobových snímků a videozáznamů s graficky přitažlivě upraveným textem, mapami a náčrtky tvoří živý celek a na nevelkém prostoru dvou výstavních sálů představuje své téma až nečekaně intenzivně.

Uniformy, zbraně či dokumenty a předměty denní potřeby příslušníků Pohraniční stráže doplňuje popis právních a technických prostředků k ochraně hranic i představení signálních a zbraňových systémů. Starším ročníkům bude povědomá agitační nástěnka s heslem „buduj vlast, posílíš mír“ – v tomto případě pomocí střelby po „narušitelích hranic“, tedy těch, kdo se rozhodli uniknout z totalitního sevření právě překonáním železného plotu. Vystavená vyznamenání pohraničníkům dokazují, jak podstatnou složkou politické moci tato „spolehlivá záštita hranic socialismu“ byla. Mimochodem, při nehodách, přestřelkách, ale i sebevraždou zemřelo za dobu existence železné opony přes šest set z nich. Decentní, a přece mrazivý je autentický snímek vojína Jiřího H., kterého zabil na plotě zásah proudu, když jej velitel v květnu 1953 vyslal opravit poruchu vedení.

Králové, kteří překonali hranici

Působivě jsou pak do historicko-technické roviny výstavy vpleteny příběhy lidí, kteří se přes hranice snažili dostat za svobodou na Západ. Polák Henryk S., smrtelně zasažený proudem u Mikulova v prosinci 1953. Nezletilí sourozenci Helmuth a Josef V., které „na drátech“ zastřelili roku 1960, zatímco jejich teprve patnáctiletý bratr František byl zadržen a později pro nízký věk propuštěn. Dělník František F., kterého pohraničníci roku 1984 stíhali až na rakouskou stranu, postřelili jej a nechali vykrvácet. Ale i vodní skaut Karel Brabec, nazývaný „Král Dunaje“, který v 50. letech opakovaně překonal tuto hraniční řeku v potápěčském skafandru, nebo dva mladíci, kterým se v roce 1986 podařilo uprchnout u Dyjákoviček do Rakouska díky podomácku vyrobeným sedačkám zavěšeným na nulovém vodiči elektrického napětí.

Samostatný infobod je pak věnován loni zemřelému převaděči Josefu Hasilovi a jeho „kolegovi“ Kiliánu Nowotnemu. Jejich osudy inspirovaly Kachyňův film Král Šumavy z roku 1959. Loni 7. prosince v Lažišti – v sousedství jeho rodného Zábrdí – obětovali za hluboce věřícího Hasila, ctitele Panny Marie, vzpomínkovou mši svatou.

Poučíme se i o podmínkách, jak uprchlíci z Československa žili v rakouských sběrných táborech, i o tom, jak se na tzv. „mrtvé hranici“ s nesvobodným státem žilo západním sousedům. A nechybí ani ohlédnutí za desítkami vesnic a tisíci jejich obyvatel, kteří museli odejít z pohraničního pásma do vnitrozemí, aby vztyčení železné opony uvolnili prostor. Úděl opuštěných, vyloupených a postupně chátrajících domů dovršila celoplošná demoliční akce v letech 1959 a 1960, kdy bylo srovnáno se zemí několik desítek tisíc obytných budov, včetně cenných církevních památek.

„Železná opona nesahá do nebe, neboj se, národe, neboj se o sebe,“ zpívali v roce 1951 dva úspěšní emigranti do USA, skladatel Josef Stelibský a komik Jára Kohout. Trvalo ovšem ještě takřka čtyřicet let, než zátaras padl, a jeho otisk si neseme dodnes v sobě. Tím více ti z nás, do jejichž životů zasáhl drátěný plot zcela konkrétně a málokdy jinak než tragicky.

Železná opona 1948–1989. Technické muzeum v Brně, 12. 11. 2019 – 3. 5. 2020

ALENA SCHEINOSTOVÁ
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články



Aktuální číslo 4 21. – 27. ledna 2020

Neziskovky roku? Ty, co chrání život

Uznáním pro křesťanské charitativní organizace, které chrání život od začátku do konce, bylo minulý týden udílení cen Neziskovka roku. Uspěla hospicová péče i organizace,…

celý článek


Velehradská pouť za jednotu

Svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, slavili lidé v neděli 19. ledna na poutním místě při mši svaté, kterou celebroval biskup Josef Hrdlička.

celý článek


Poznávat lépe Boha

Blíží se termíny přihlášek na vysoké školy. Desítky lidí se ročně hlásí na studium teologie – denní i dálkové. K čemu vlastně takové studium je? Jde jen o zálibu,…

celý článek


Promodlená služba

Nenápadná budova, úzké dveře a neprůhledná výloha mezi pekárnou a sokolovnou na náměstí v Lysé nad Labem. Nad ní kresba dvou osob, které se o sebe opírají, a nápis…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay