Z poselství papeže ke Světovému dni misií 2011

Vydání: 2011/42 Toleranční patent, 12.10.2011

Na začátku nového tisíciletí křesťanské epochy, u příležitosti Velkého jubilea roku 2000, ctihodný Jan Pavel II. naléhavě zdůrazňoval, že je třeba obnovit úsilí o to, aby se evangelní zvěst přinášela všem se stejným nadšením, „jaké bylo vlastní prvotním křesťanům“. Je to ta nejcennější služba, kterou církev může poskytnout lidstvu i každému jednotlivému člověku hledajícímu nejhlubší důvody pro to, aby prožíval svůj život v plnosti.

Stejná výzva zaznívá proto každý rok při slavení Světového dne misií. Neustálé hlásání evangelia totiž oživuje církev, její horlivost i jejího apoštolského ducha a obnovuje její pastorační metody, aby stále lépe odpovídaly novým situacím – i těm, jež vyžadují novou evangelizaci – a aby je oživovalo apoštolské zanícení: „Misie totiž obnoví církev, upevní víru a křesťanskou identitu a vnese novou horlivost a nové stimuly. Víra zesílí předáváním! Nová evangelizace křesťanských národů najde podnět a oporu v práci pro misii na celém světě.“

JDĚTE A HLÁSEJTE

Tento cíl se ustavičně oživuje slavením liturgie, zvláště eucharistie, která vždy končí mandátem daným apoštolům od zmrtvýchvstalého Ježíše: „Jděte…“ (Mt 28,19). Liturgie vždy povolává „ze světa“ a znovu posílá „do světa“, abychom svědčili o tom, co jsme zakusili: o spásonosné moci Božího slova, spásonosné moci Kristova velikonočního tajemství. Všichni, kdo se se zmrtvýchvstalým Pánem setkali, pocítili potřebu hlásat ho druhým, jak to učinili i emauzští učedníci. Poté co poznali Pána při lámání chleba, „ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů“ a oznámili jim, co se stalo cestou (Lk 24,33–34). Papež Jan Pavel II. nás vyzýval, abychom byli bdělí a připravení, „rozpoznali jeho tvář a běželi za našimi bližními s velkou zvěstí: ‚Viděli jsme Pána!‘“ Adresáty evangelního hlásání jsou všechny národy. „Církev je svou podstatou misionářská, protože odvozuje svůj původ z poslání Syna a z poslání Ducha Svatého podle plánu Boha Otce.“ To je „milostí a vlastním povoláním církve a ona v něm nachází svou nejvnitřnější totožnost. Církev existuje právě proto, aby hlásala evangelium“. Při myšlence na to, že po dvou tisících letech ještě existují národy, které dosud neznají Krista a nikdy neslyšely o jeho poselství spásy, nemůžeme zůstávat v klidu. A nejen to. Dokonce se ještě rozšiřuje zástup těch, kteří sice hlásání evangelia přijali, ale zapomněli na ně, opustili je a již neuznávají svou přináležitost k církvi. I v tradičně křesťanských společnostech se dnes lidé z mnohých skupin odmítají otevřít slovu víry. Vlivem globalizace, myšlenkových proudů a panujícího relativismu dochází ke kulturní změně. Ta pak vede k mentalitě a k životnímu stylu, který nedbá na evangelní poselství, jako kdyby Bůh neexistoval, a za jediný životní cíl přespříliš prosazuje hon za blahobytem, snadným ziskem, kariérou a úspěchem, a to i na úkor morálních hodnot.

SPOLUZODPOVĚDNOST VŠECH

Všeobecná misie zahrnuje všechny, všechno a stále. Evangelium není výlučným majetkem toho, komu se dostalo, ale darem, který je třeba sdílet, a dobrou zprávou, kterou je třeba předávat dál. Tento dar a zároveň úkol není svěřen jen některým, ale všem pokřtěným, kteří jsou „rod vyvolený… národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví“ (1 Petr 2,9), aby hlásal jeho podivuhodná díla. Důležité je, aby se jednotliví pokřtění i celá církevní společenství v misii angažovali nikoli sporadicky a občasně, ale trvale, aby se misie stala formou jejich křesťanského života.Evangelizace je komplexní proces a zahrnuje různé prvky. Mezi nimi byla vždy zvláštní pozornost v misijní animaci věnována solidaritě. To je také jeden z cílů Světového dne misií, který prostřednictvím Papežských misijních děl povzbuzuje k pomoci při plnění úkolů evangelizace na misijních územích. Nezajímat se o časné problémy lidstva by znamenalo „zapomínat na poučení evangelia o lásce k trpícímu a potřebnému bližnímu“. To by pak nebylo v souladu s postojem Ježíše, který „obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal radostnou zvěst o Božím království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu“ (Mt 9,35). Kéž Světový den misií v každém oživí radost z toho, že jdeme vstříc lidstvu a všem přinášíme Krista, a také touhu po této cestě kráčet. Jeho jménem ze srdce uděluji apoštolské požehnání vám všem, zvláště těm, kdo se nejvíce namáhají a trpí pro evangelium.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay