Ukrajinští řeckokatolíci nabírají dech

Vydání: 2018/32 Trest smrti je nepřípustný, 7.8.2018, Autor: Alena Scheinostová

Před sto lety tvořila Česká republika a Slovensko se Zakarpatím jediný stát. Příchozí do Užhorodu vítá z kamenného podstavce jeho první prezident – „tatíček“ Masaryk. Bouřlivé dvacáté století pak těmto národům připravilo podobné osudy.


Vladyka Milan Šášik s dětmi při letošním prvním svatém přijímání. Snímek archiv Mukačevské eparchie

Zakarpatská církev, která po pádu komunismu vyšla z podzemí, se pozvolna staví na vlastní nohy. Řeckokatolická mukačevská eparchie – která hraničí se Slovenskem a v Užhorodu má sídlo biskupa i symbolické duchovní centrum – si zanedlouho připomene sedmdesát let od likvidace katolických společenství východního obřadu i třicet let od jejich vzkříšení. A také 250 let od oficiálního ustanovení této eparchie a 375 od obnovení plné jednoty s Římem. Když dnes projíždíme Užhorodem a okolními vesnicemi, vidíme kolem sebe navzdory těmto mnohaletým výročím „církev ve výstavbě“.

„Aktuálně stavíme přes třicet kostelů. Proč? Nebylo se kde modlit,“ vysvětluje mukačevský eparcha Milan Šášik. „Před válkou jsme měli 450 kostelů. Komunisté jich 50 zbourali a z dalších udělali sklady. Zbytek dali pravoslavným. Dodnes se nám jich vrátila jen třetina. To samé se týká far a dalších budov, i těch jsme dostali zpět sotva třetinu.“

Řeckokatolickou církev Stalin oficiálně zakázal a ničil. Biskupy, kněze i řeholníky a řeholnice čekala smrt nebo mnohaleté věznění, laici byli nuceni přejít k pravoslaví. Část církve přežila ve skrytosti. Po roce 1990 Ukrajina nepřijala žádný restituční zákon, který by zajistil vrácení majetku. A jak vladyka Milan podotýká, pravoslavní se k jeho vydávání nemají. Jednou z mála výjimek je užhorodská katedrála: její navrácení si takřka doslova vybojovali sami věřící.

„Vdovin haléř“ na vlastní zázemí

Věřící si také nejednou sami financují výstavbu nových kostelů. Církve na Ukrajině nedostávají peníze od státu ani na platy svých duchovních. I ty musejí jednotlivá společenství pokrýt z farních sbírek anebo z příspěvků bohatších farníků. Mukačevské eparchii se však někdy podaří najít i zahraniční dárce. Obdivujeme například takřka dokončený kostelík ve vsi Velyki Lazy – ten roste díky darům věřících ze Slovenska. V suterénu již lze provizorně sloužit liturgii. Až bude kostel hotov, spodní prostor se uvolní pro farní aktivity anebo společenství mládeže. Absurditu situace ukazuje poloha nového kostela – ani ne padesát metrů od paty jiného chrámu, který patříval řeckokatolíkům, avšak dnes jej drží pravoslavní a řeckokatolíky do něj nepustí.

„V jedné z našich vesnic jsme měli dva kostely nedaleko od sebe. Oba zabrali pravoslavní a jejich kněz slouží jeden týden v jednom a druhý v druhém. Na počátku 90. let úřady rozhodly, že máme jeden z nich užívat s pravoslavnými společně. To se ale nikdy neuskutečnilo, protože pravoslavní byli zásadně proti. Pro ně jsme heretici. A tak jsme nakonec začali stavět kostel vlastní,“ vykresluje vladyka Milan. I tento kostelík už je nyní takřka hotový a zdejší věřící se do něj přesunuli z provizorní chatky, kde se k bohoslužbám scházeli doposud.

Místo pro poutníky

Staví se i v samotném Užhorodě. Ikonopisecká dílna, farní kavárna a další zázemí se plánují při kostele uprostřed omšelého panelového sídliště, který pozvolna vyrůstá na místě rozebrané kotelny. A na opačné straně města stojí už hotová budova zasvěcená blahoslavenému Teodoru Romžovi – mukačevskému biskupu, zavražděnému komunistickou tajnou policií. Kostel stojí v areálu kněžského semináře.

Letos mukačevský biskup vysvětí devět nových kněží. I to je typický rys zdejšího církevního společenství: „Máme ve svých řadách několik velmi starých kněží a pak ty velmi mladé. Duchovní středního věku chybějí,“ popisuje vladyka Milan. Ostatně právě vzhledem k tehdejšímu nedostatku rusínských duchovních se tento rodák ze slovenské Lehoty stal roku 2003 apoštolským administrátorem a roku 2010 biskupem této eparchie. Dnes již vysílá mladé kněze i do zahraničí – nejčastěji do krajanských eparchií v USA, ale také do jiných evropských zemí anebo třeba na východní Ukrajinu.

V areálu semináře sídlí také Charita. Ta provozuje několik děl, zvláště pro staré lidi – na jednom z nich spolupracuje s Charitou v ostravsko-opavské diecézi. V plánu je rovněž založení malého zdravotního střediska a přemýšlí se i o čerpací stanici. Proč? Eparchie si na sebe zkrátka musí vydělat.

V závěru návštěvy nás pomocný biskup, minorita Nil Luščak, zaveze do třicet kilometrů vzdálené vesnice Antalovce. Rozpálená pole přecházejí do syté zeleně lesa, po jeho kraji běží plot a cedule u brány ohlašuje Duchovní centrum Jana Pavla II. – diecézní centrum pro mládež, kde právě tráví prázdniny sto dvacet kluků a děvčat z okolí. „Holou budovu jsme koupili v roce 2004, neměla okna ani dveře. Postupně jsme ji dali dohromady a teď už deset let funguje pro letní tábory, rekolekce, exercicie pro kněze a další akce,“ popisuje vladyka Nil.

Dětem je k dispozici vlastní dům se zázemím, hřiště a pódium, kde právě končí dnešní formační program, rybník a ohrada s krůtami, kachnami a osly. „Slava Isusu Christu,“ překládá žertem jejich hýkání ředitel centra P. Vasil. Mladý kněz bydlí na faře v areálu s manželkou a třemi dětmi. Ve zdejším dřevěném kostelíku uchovávají ikonu s relikvií sv. Jana Pavla II.

Je poledne, táborníkům zde začíná každodenní bohoslužba. Jeden po druhém po řeckokatolickém zvyku ikonu pozdraví a liturgii zahajují zpěvem. Zpívají překrásně. „I to se tu na táboře naučí – zpívat a modlit se,“ vysvětluje vladyka Nil.

Cestou zpět potkáváme turisty ze Slovenska. Za zdejšími křesťanskými památkami, setkáními či třeba psaním ikon anebo za krásnou podkarpatskou přírodou sem přichází stále více poutníků i turistů, včetně těch z Česka. Pro ně by eparchie chtěla vybudovat důstojné a přívětivé zázemí. Hostel by měl stát na kraji Užhorodu a během akademického roku by mohl sloužit i jako koleje pro studenty. Pomoc již přislíbila ČBK a zve případné dárce k účasti na sbírce na konto 5304779730/2700, VS 910730.

ALENA SCHEINOSTOVÁ, Užhorod


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství



Aktuální číslo 50 11. – 17. prosince 2018

Nuncius začal svou misi

Ve čtvrtek předal své pověřovací listiny prezidentu Zemanovi a hned další den se vydal mezi novináře i ze světských médií. Minulý pátek tak nový papežský velvyslanec,…

celý článek


Alžírští mučedníci propojili světy víry

Na devatenáct nových blahoslavených z pěti různých národů se může církev obracet od 8. prosince. V tento den papežský legát kardinál Becciu beatifikoval v severoalžírském…

celý článek


Je to, co vlastníme, vážně „naše“?

Jsme v pokušení zesvětšťovat advent i Vánoce a trávit je konzumně. Na druhou stranu vidíme bídu i v naší zemi – pracující za minimální mzdu nebo oběti exekucí. „Nerodí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay