Pavel VI.: papež, který neodstoupil

Vydání: 2018/21 Nový biskup: Mám v srdci pokoj, 22.5.2018, Autor: Alena Scheinostová

Na 14. října bylo stanoveno datum svatořečení blahoslaveného papeže Pavla VI. Překvapivé detaily jeho pontifikátu přináší nyní nově vydaná kniha La barca di Paolo (Pavlova bárka).


Pavel VI. se v říjnu stane dalším svatým papežem 20. století. Snímek ANSA

Autor Mons. Leonardo Sapienza – nynější prefekt papežského domu – v ní vedle řady jiných dokumentů zveřejňuje dosud nedoložený dopis, ve kterém blahoslavený Pavel VI. (občanským jménem Giovanni Battista Montini) uvažuje o své rezignaci. Existence tohoto listu byla dlouho předmětem spekulací. „V případě neléčitelné nebo dlouhé choroby, která by nám zabraňovala plnohodnotně vykonávat naši apoštolskou službu, anebo v případě jiných závažných a dlouhotrvajících překážek“ tu Pavel VI. plánuje „složit posvátný a kanonický úřad římského biskupa a hlavy svaté katolické církve do rukou děkana kardinálského kolegia a představených římské kurie“. Ty zavazuje „přijmout a převést do praxe naši demisi, která by se jevila jako nejvyšší dobro svaté církve“.

Dopis je datovaný 2. května 1965, kdy byl papež v úřadě teprve dva roky. Pavel VI. jej ve formě slavnostního prohlášení adresoval tehdejšímu děkanu kardinálského kolegia, jímž byl francouzský kardinál Eugène Tisserant. Zároveň o listu uvědomil státního sekretáře kardinála Amleta Cicognaniho a dovolil mu, že smí dopis číst.

„V situaci, kdy se musel vyrovnávat s obrovskou tíhou poslání, které mu bylo svěřeno, protestům a závratným změnám v celé společnosti, se Pavel VI. nesnažil uniknout svým povinnostem,“ vysvětluje v předmluvě k Sapienzově knize papež František. „Pro něj byly důležité potřeby církve a světa. A papež omezovaný vážnou nemocí by nemohl vykonávat apoštolskou službu s dostatečnou efektivitou,“ píše Pavlův nástupce.

O vydání Sapienzovy knihy se postaralo italské nakladatelství San Paolo Edizioni. Samotný dopis nyní publikoval rovněž deník L’Osservatore Romano.

Kdy smí odejít papež?

Pavel VI. nastoupil papežský úřad v roce 1963 a připadla mu úloha završit Druhý vatikánský koncil a jeho závěry převést do praxe. Navzdory nejistotě, kterou prozrazuje tento jeho list, nakonec církev řídil až do roku 1978, kdy zemřel na srdeční zástavu. „Musíme děkovat Bohu, že dovolil Pavlu VI. až do posledního dne života pokračovat v úloze otce, pastýře, mistra, bratra a přítele,“ dodává papež František.

V dějinách katolické církve rezignovalo deset papežů. Na dlouhou dobu poslední byl Řehoř XII. v roce 1415, který svým odstoupením ukončil schizma. Na šest století pak tato praxe ze života církve zcela vymizela. Značným překvapením proto byl krok Benedikta XVI., když v roce 2013 sdělil sboru kardinálů: „S vědomím závažnosti tohoto úkonu zcela svobodně prohlašuji, že se vzdávám služby římského biskupa, nástupce svatého Petra, takže od 28. února 2013 ve 20 hodin bude stolec svatého Petra uprázdněn.“ Kanonické právo nicméně možnost rezignace papeže za určitých okolností připouští. V roce 1975 tato pravidla upřesnil právě Pavel VI. a v roce 1996 je dále upravil Jan Pavel II.

Polský papež sám napsal rezignační dopisy hned dva. V listech z let 1989 a 1994 nabídl kardinálskému kolegiu své odstoupení v případě nevyléčitelné nemoci nebo jiných okolností, které by mu bránily vykonávat úřad. Protože však kanonické právo trvá na podmínce, aby rozhodnutí odstoupit bylo skutečně svobodné, nebyly dopisy za života Jana Pavla II. zveřejněny a rezignace se neuskutečnila. Ještě měsíc před papežovou smrtí si církevní právníci, jak vysvětluje katolický týdeník The Tablet, nebyli jisti, zda je Jan Pavel II. způsobilý ke svobodnému rozhodnutí v této záležitosti, nebo nikoli.

Možnost, že jednou rezignuje na papežský úřad, připustil naposledy v kázání před několika dny i František.

Pontifikát úcty k člověku

Giovanni Battista Montini – papež Pavel VI. byl Ital z okolí Brescie. Od roku 1955 řídil milánskou arcidiecézi a v roce 1958 jej Jan XXIII. jmenoval kardinálem. V papežském úřadě (1963–1978) dovedl ke konci Druhý vatikánský koncil a s velkou odvahou se oddal prosazování jeho závěrů do života. Je autorem sedmi encyklik, včetně Populorum progressio (1967) věnované sociálnímu učení církve či Humanae vitae (1968) o odpovědném rodičovství. V roce 1968 odsoudil vstup vojsk Varšavské smlouvy na československé území. Blahořečen byl roku 2014, letos v únoru pak vatikánská komise uznala zázračné uzdravení těhotné matky a jejího nenarozeného dítěte na jeho přímluvu.

Kanonizace Pavla VI. proběhne společně se svatořečením dalších pěti blahoslavených v Římě, v době konání biskupské synody o mládeži. Spolu s ním se stanou svatými salvadorský arcibiskup a mučedník Óscar Arnulfo Romero, dva kněží, jeden řeholník a dvě řeholnice.

ALENA SCHEINOSTOVÁ

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství



Aktuální číslo 42 16. – 22. října 2018

Sedm nových přímluvců v nebi

Svatý otec v neděli kanonizoval sedm světců v čele s papežem Pavlem VI. Na Svatopetrském náměstí se shromáždilo 70 tisíc lidí.

celý článek


Stovky lidí podpořily čínské křesťany žádající o azyl

Pět set lidí demonstrovalo v neděli 14. října v centru Prahy na podporu čínských křesťanů, kteří v ČR žádají o azyl.

celý článek


Deformují pohled na svět

Slovo „sekty“ se z veřejného prostoru v posledních letech téměř vytratilo a zdá se, že ty, které by byly pro člověka nebezpečné, jsou méně aktivní. Ostražitost…

celý článek


Farníci vybrali na kapli v Kongu

V minulých dnech se z misijní cesty do Konga vrátil farář v Přibyslavicích na Třebíčsku P. Jacek Kruczek, který před dvanácti lety přišel z Polska posílit moravskou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay