Papež: Pane, už nikdy válku

Vydání: 2017/45 Papež: Pane, už nikdy válku, 7.11.2017, Autor: Lukáš Nosek

Papež František změnil zavedené pořádky a na Dušičky se vydal jako první papež na americký vojenský hřbitov. „Války nevytvářejí nic jiného než hřbitovy a smrt. Zdá se však, že se lidstvo nepoučilo a poučit nechce,“ řekl a modlil se: „Prosím, Pane, zastav nás.“


„Války nevytvářejí nic jiného než hřbitovy a smrt. Zdá se, že se lidstvo nepoučilo a poučit nechce,“ řekl papež František u příležitosti vzpomínky na všechny věrné zemřelé, kdy navštívil vojenský hřbitov amerických vojáků v Nettunu jižně od Říma. Snímek ČTK

Hřbitov amerických vojáků v Nettunu leží zhruba 75 km od Říma. Vznikl dva dny po vylodění spojeneckých vojsk na italském pobřeží v Anziu v lednu roku 1944. Bojové akce se účastnilo na 100 tisíc převážně amerických vojáků. Desetina z nich zde našla smrt. Na hřbitově je umístěno 7 862 bílých křížů označujících hroby padlých vojáků a připomíná se 3 095 jmen nezvěstných, která jsou zapsána ve hřbitovní kapli. Hřbitov dosud navštívili dva američtí prezidenti – v roce 1989 George Bush a v roce 1994 Bill Clinton. František je první papež, který sem zavítal. Doposud na den všech věrných zemřelých papežové navštěvovali největší římský hřbitov (Campo Verano) a slavili bohoslužbu v tamější bazilice sv. Vavřince.

Svatý otec se hned po příjezdu tiše zastavil před kříži na hrobech několika vojáků a poté se odebral do středu třicetihektarového areálu, kde sloužil mši svatou. V homilii nejprve hovořil o naději. Citoval biblického Joba, který uprostřed utrpení zvolal: „Věřím, že můj Vykupitel žije a že v den poslední vstanu z prachu.“ Naděje neklame, zdůraznil papež. Ta naděje, která „se často rodí a koření v lidských ranách, v lidských bolestech, ve zranění a utrpení, kdy je nám umožněno pohlédnout k nebi a říkat: Věřím, že můj Vykupitel žije.“

Petrův nástupce pak připomněl vojenský hřbitov: „Jsem si jist, Pane, že jsou s tebou. Ale prosím, zastav nás. Už nikdy válku. Už nikdy tento zbytečný masakr.“ Poté zopakoval svůj názor, že dnešní svět je znovu ve válce, která je rozkouskovaná, ale hrozí, že svět se blíží střetu. „Válkou se přichází o všechno. Vybavuje se mi v mysli jedna stařenka, která při pohledu na zničenou Hirošimu s moudrou odevzdaností, s velkou bolestí a s onou úpěnlivou odevzdaností, které jsou schopny jenom ženy, říkala: ,Lidé dělají všechno pro to, aby rozpoutali válku, a nakonec sami sebe zničí,‘“ cituje papeže Vatikánský rozhlas.
Papež František poté připomněl, že svátek Všech věrných zemřelých je dnem naděje, ale i dnem slz. Jsou to „slzy prolévané ženami, když otevřely poštu a četly: ,Vážená paní, máte tu čest, že Váš manžel se stal hrdinou vlasti, že Vaši synové jsou hrdinové vlasti.‘“ František pak spontánně dodal: „Jsou to slzy, na které dnes lidstvo nesmí zapomenout. Pyšné lidstvo, které se nepoučilo, a zdá se, že se poučit nechce.“

Závěrem Svatý otec připomněl, že nejtragičtějšími oběťmi válek, a to nejen v Nettunu, jsou mladí lidé a děti. „Dnes se modlíme za všechny zemřelé, ale zvláště za tyto mladé ve chvíli, kdy denně mnozí umírají v bojích této rozkouskované války. Modlíme se také za dnešní padlé ve válce, jimiž jsou děti, nevinní. Takový je plod války: smrt. Kéž nás Pán obdaří milostí plakat.“

Odpusť nám, Pane

Po mši svaté v Nettunu se papež vydal ještě do Ardeatinských jeskyní poblíž starořímské silnice Via Ardeatina. Zde si Italové připomínají popravu 335 italských občanů (z toho 75 židovské národnosti) nacisty dne 24. března 1944, což byla odpověď na atentát partyzánů na jednotky SS v centru Říma. Památník se pro Italy stal podobným mementem jako pro Čechy Lidice.

Na místě masakru, poblíž katakomb sv. Kalixta a sv. Domitilly, byl několik let po válce vystavěn památník, který navštívili i předchozí papežové (Pavel VI., Jan Pavel II. i Benedikt XVI.). František se zde modlil slovy: „Učiň, Pane, abychom na tomto místě, zasvěceném památce padlých za svobodu a spravedlnost, zuli opánky egoismu a lhostejnosti a skrze hořící keř tohoto mauzolea v tichosti zaslechli tvé jméno.“

Do vnitřního prostoru památníku vstoupil Svatý otec sám. Po tiché modlitbě položil k hrobům obětí kytici bílých růží. Do pamětní knihy nakonec zapsal: „Toto jsou plody války: nenávist, smrt a pomsta. Odpusť nám, Pane!“

LUKÁŠ NOSEK

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství



Aktuální číslo 3 16. – 22. ledna 2018

Břevnov má nového opata

Dlouhých sedmdesát let dělí od sebe dvě opatské benedikce na Břevnově. Toto slavnostní požehnání a uvedení do úřadu přijal Anastáz Opasek v roce 1947, P. Prokop Siostrzonek…

celý článek


Kdo na Hrad? Zeman, nebo Drahoš?

Do druhého kola prezidentských voleb postupuje Miloš Zeman se 38,6 % a Jiří Drahoš s 26,6 % hlasů. Jaký vztah mají k církvi?

celý článek


Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News…

celý článek


Mlčení kolem Laudato si’

Zanedlouho má vyjít odborně i jazykově opravené nové české vydání encykliky Laudato si’ s podtitulem O péči o společný domov, což bude příležitost se aspoň v katolickém…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay