P. Musila si budou lidé na Haiti navždy pamatovat

Vydání: 2011/49 Uzdravování rodových kořenů, 30.11.2011, Autor: Zita Chalupová

Českého misionáře P. Romana Musila nahradil na Haiti P. Rodolphe Balthazar. A právě v těchto dnech se přijel do země svého předchůdce podívat.

Máte studijní i pracovní zkušenosti z USA a Kanady. Dá se nějak srovnat způsob pomoci na Haiti a na severu Ameriky? Myslím, že to nejde porovnávat – USA je nejbohatší a nejmocnější země na světě, Haiti patří k těm nechudším. V USA jsem měl vždycky radost, když jsem viděl mnoho kvalitních silnic, celkově fungující infrastrukturu. Na Haiti je to strašné. Když jsem působil v USA, ze Springfieldu do mé farnosti to bylo stejně daleko jako nyní na Haiti vzdálenost mezi dvěma farnostmi, které spravuji. V USA mi cesta trvala pár minut, na Haiti jsou to hodiny. Je opravdu těžké cokoli porovnávat. Ale na obou místech žijí báječní lidé.

Jak jste se dostal do farnosti Baie-de-Henne, nejchudší oblasti Haiti, kde působíte?

Poté co odtud odešel P. Roman Musil, neměl tam náš biskup koho poslat, protože v diecézi je málo kněží. Měl jsem na starosti celý děkanát a biskup mi řekl: „Prosím tě, běž do kostela, pomodli se a řekni Bohu ANO.“ – „Ale na co?“ ptal jsem se. „Jestli to uděláš, řeknu ti proč.“ Šel jsem tedy do kostela a řekl Bohu ANO. A biskup mě poslal do Baie-de-Henne. Byl jsem pak šťastný, že tam mohu být, ale někdy jsem se cítil naprosto bezmocný, když jsem viděl tu hroznou bídu. Na spoustě míst Haiti je chudoba, ale v Baie-de-Henne je absolutní mizerie.

Setkal jste se ještě s českým misionářem  P. Romanem Musilem?

Já byl ten, kdo otce Romana v Baie-de-Henne představoval. Byl jsem kaplanem v sousední farnosti, když baieský kněz náhle zemřel. A biskup si přál, abych se o farnost postaral. Měl jsem ale už tři kostely a třicet dalších kapliček, nechtěl jsem čtvrtou farnost. Dozvěděl jsem se, že na Haiti přijíždí nějaký oblát, tak jsem biskupovi zavolal: „Jestli ho za námi nepošleš, budu v Baie-de-Henne sloužit mši jednou za šest měsíců!“ Naštěstí to biskup akceptoval. Otec Roman byl se mnou v mé farnosti a občas jsme jezdili do Baie-de-Henne, protože jsem nechtěl, aby tam nastoupil rovnou. Asi po šesti týdnech jsme se jednou vraceli a Roman povídá: „Něco ti chci říct – mám Baie-de-Henne rád.“ To jsem chápal, ale právě odtamtud odešly řádové sestry, a nechtěl jsem, aby tam byl Roman sám. Jednání s provinciálem naštěstí dopadlo dobře. Jeli jsme pak s otcem Romanem do Baie-de-Henne a já ho představil tamním lidem. A pak jsem odjel na pět let do USA.

Jak hodnotíte působení P. Musila v Baie-de-Henne?

Udělal obrovský kus dobré práce. On ty lidi miloval, pomáhal jim. Když do vsi přišla cholera, byli jsme s Romanem zrovna spolu na rekolekci – a jak to slyšel, hned chtěl balit. Byl jsem hrozně dojatý. „Ale ty jsi na rekolekci, navíc nechci, abys taky onemocněl,“ říkal jsem mu. Ale on nemohl zůstat a hned odjel. Nakoupil léky a pomohl jim dostat se z toho. Dobře udělal, protože v Baie-de-Henne je kněz pro lidi všechno. Roman jim moc pomáhal – se zdravotní péčí, s domy, s jídlem, platil dětem školu. Tamní lidé si ho budou pamatovat už navždy – pořád se mě ptají, jak se mu daří a kdy se vrátí.

Spravujete nyní kromě farnosti Baie-de-Henne i nedalekou farnost Mole St. Nicolas. Jaké projekty zde ve spolupráci s Charitou ČR a Arcidiecézní charitou Olomouc probíhají?

Je to hlavně Adopce na dálku a Daruj střechu nad hlavou. Jinak jde často o jednorázovou pomoc podle momentální potřeby. Bez partnerství s Českou republikou by situace v Baie-de-Henne byla velice obtížná. Je to nejchudší farnost na Haiti a jedna z nejchudších vesnic. Lidé tu nemají vůbec nic. Jako by tady byli uvězněni – ani stát jim nijak nepomáhá, nejsou tu žádné úřady, žádná infrastruktura, i policie už to vzdala a odešla. Je to úplně opuštěné místo. Přítomnost katolické církve znamená pro zdejší lidi všechno, stejně jako jakákoliv jiná pomoc – třeba český projekt Praga-Haiti, který podporoval právě P. Romana Musila a nyní díky němu vznikají nové studny s pitnou vodou. Lidé na Haiti ale hlavně spoléhají na svého kněze – ať se stane, co se stane, jdou za ním. Kněz je často jediná možnost, jak mohou získat pomoc. Pro něj je to ovšem velice těžké, protože nedokáže vždycky všechno vyřešit. Přesto děláme to nejlepší, co je v našich silách.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 4 22. – 28. ledna 2019

V Panamě jako doma

Stovky tisíc mladých z celého světa, biskupové, prezidenti a papež František se setkávají na Světovém dni mládeže v Panamě.

celý článek


Armáda má tři nové kaplany

Tři nové kaplany vyslaly církve minulý týden do služby v armádě. Jsou členy nekatolických církví. Slavnostního aktu se účastnily i celé jejich rodiny, včetně dětí.…

celý článek


Misie je velké dobrodružství

Když se její autobus objevil ve městě, vždycky vzbudil zájem. Britka MIRIAM SWAFFIELDOVÁ se totiž rozhodla pořídit si tento dopravní prostředek k evangelizaci, které se…

celý článek


Zachytit problémy včas

To dítě je najednou nějaké divné. Občas si stěžuje na spolužáky ve škole. Nechce se mu ráno vstávat. Bolí ho břicho nebo hlava. I známky má poslední dobou nějaké…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay